Vyučuje Pán Kristus učedlníky své životu svému, 3. předkládaje jim osmero blahoslavenství 20. a spravedlnost hojnější, 21. při níž pravý rozum Písem svatých vysvětluje.
1. Vida pak Ježíš ^zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho.
2. I otevřev ústa svá, učil je, řka:
3. Blahoslavení ^chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.
4. Blahoslavení ^lkající, nebo oni potěšeni budou.
5. Blahoslavení ^tiší, nebo oni dědictví ~obdrží na zemi.
6. Blahoslavení, kteříž ^lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni ~nasyceni budou.
7. Blahoslavení ^milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou.
8. Blahoslavení ^čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.
9. Blahoslavení ^pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.
10. Blahoslavení, ^kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské.
11. Blahoslavení jste, ^když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.
12. Radujte ^se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.
13. Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena.
14. Vy jste ^světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.
15. Aniž °rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž v domu jsou.
16. Tak °svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích.
17. Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti Zákon anebo Proroky. Nepřišelť jsem rušiti, ale ^naplniti.
18. Amen zajisté pravím vám: Dokudž °nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona, až se všecky věci stanou.
19. Protož °zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i jiné učil, ten ~veliký slouti bude v království nebeském.
20. Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského.
21. Slyšeli jste, že řečeno jest od starých: ^Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen bude státi k soudu.
22. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, ^povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, ~povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude ÷pekelný oheň trpěti.
23. Protož ^obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě,
24. Nechejž tu daru svého před oltářem a jdi, prve smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj.
25. Vejdi ^v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.
26. Amen ^pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš.
27. Slyšeli jste, že ^řečeno jest od starých: Nezcizoložíš.
28. Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by ^pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.
29. Jestliže pak °oko tvé pravé horší tě, vylupiž je a vrz od sebe; nebť jest užitečněji tobě, aby raději zahynul jeden úd tvůj, nežli by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného.
30. A pakli ruka tvá pravá horší tě, utniž ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul raději jeden úd tvůj, nežli by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně.
31. Též řečeno ^jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení.
32. Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží.
33. Opět slyšeli jste, že ^řečeno jest od starých: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své.
34. Ale jáť pravím vám: ^Abyste nepřisahali všelijak, ani °skrze nebe, nebo stolice ~Boží jest,
35. Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest, ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého ^Krále jest.
36. Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého.
37. Ale °buď řeč vaše: Jistě, ~jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od toho zlého jest.
38. Slyšeli jste, že ^řečeno jest: Oko za oko, a zub za zub.
39. Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali °zlému. Ale ~udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého.
40. A tomu, kdož se s tebou chce souditi a °sukni tvou vzíti, nech mu i pláště.
41. A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu, jdi s ním dvě.
42. A ^prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se.
43. Slyšeli jste, že řečeno jest: ^Milovati budeš bližního svého, a ~nenáviděti budeš nepřítele svého.
44. Ale jáť vám pravím: °Milujte nepřátely vaše, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a ~dobře čiňte nenávidícím vás, ÷a modlte se za nepřátely a protivníky vaše,
45. Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.
46. Nebo ^milujete-li ty, jenž vás milují, jakou odplatu míti budete? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?
47. A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více nad jiné činíte? Však i publikáni to činí.
48. Buďtež vy tedy ^dokonalí, jako i ~Otec váš nebeský dokonalý jest.