Dopouští apoštol, aby každý oženiti se mohl a každá vdáti, totiž, kdož se zdržovati nemohou, 10. manželé pak že se loučiti nemají, ohlašuje, 18. a v povolání svém každý aby stál, velí, 25. naposledy stav svobodný nad manželský schvaluje.
1. O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.
2. Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.
3. Muž k ženě °povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.
4. Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.
5. Neoklamávejte °jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ^ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
6. Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.
7. Nebo chtěl bych, aby ^všickni lidé tak byli jako já, ale ~jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
8. Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.
9. Pakliť se °nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
10. Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: °Manželka od ~muže neodcházej.
11. Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým; a muž nepropouštěj ženy.
12. Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.
13. A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.
14. Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.
15. Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť ^manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku ~pokoji povolal nás Bůh.
16. A kterak ty ^víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?
17. Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal ^Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.
18. Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.
19. Nebo obřízka ^nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.
20. Jeden °každý v ^povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.
21. Služebníkem byv, ^povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.
22. Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, ^osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, ~služebník jest Kristův.
23. Za mzdu °koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.
24. Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.
25. O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z ^milosrdenství svého Pán dal věrným býti.
26. Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.
27. Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.
28. Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ^ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.
29. Ale totoť vám pravím, bratří, protože °čas ostatní jest ^ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.
30. A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,
31. A kteříž užívají tohoto světa, jako by ^neužívali. Neboť °pomíjí způsob tohoto světa.
32. A já bych rád chtěl, °abyste vy bez pečování byli. =Nebo kdo ženy nemá, pečuje ~o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.
33. Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.
34. Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla ^svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.
35. Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.
36. Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.
37. Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.
38. A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.
39. Žena °přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, ~toliko v Pánu.
40. Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého ^soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám ~Ducha Božího.