DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Marek
Kapitola: [Předchozí] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 [Následující]

Kapitola 10.

Otázku Pán, slušelo-li by ženu propustiti, zpravil, 13. dítek maličkých k sobě nésti nehájil, 23. bohatým že nesnadno do království Božího, svědčil, 38. učedlníky své, kteříž povýšení žádali, poníženosti učil, 46. a slepého uzdravil.

1. A vstav odtud, ^přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.

[^Mt 19,1]

2. Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.

Mt 19,3

3. On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?

4. Kteřížto řekli: °Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.

°Dt 24,1;Mt 5,31;19,7;L 16,18;[Jr 3,1;Mt 1,19;5,31]

5. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.

6. Ale °od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.

°Gn 1,27;2,24

7. Protoť ^opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.

[^Gn 2,24;Ef 5,31]

8. I budou dva °jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.

°1K 6,16;Ef 5,31

9. Protož což Bůh spojil, ^člověk nerozlučuj.

[^Mt 19,61K 7,10.11]

10. A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.

11. I dí jim: °Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.

°Mt 5,32;19,9;L 16,18;1K 7,10

12. A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.

13. Tedy ^přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.

[^Mt 19,13]

14. To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež °dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.

°Mt 19,14;L 18,16

15. Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího °jako dítě, nikoliť do něho nevejde.

°1K 14,20;1Pt 2,1.2;[Mt 18,3]

16. A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.

17. Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře ^dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?

[^Mt 19,16;L 18,18]

18. I řekl mu Ježíš: Co ^mne nazýváš dobrým? ~Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

[~]Mt 19,17;L 18,19;[^J 5,40.41.43]

19. Přikázání umíš: °Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.

°Ex 20,[12].13;Dt 5,7;Ř 13,9

20. A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.

21. Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a °cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti ^poklad v nebi; a pojď, následuj mne, =vezma kříž svůj.

°Mt 6,20;19,21;L 12,33;16,9;1Tm 6,19;=Mk 8,34;Mt 16,24;L 9,23;[^Mt 10,38]

22. On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.

23. A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak °nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.

°Mt 19,23;L 18,24;[Jb 31,24;Př 11;28]

24. Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest °doufajícím v statek do království Božího vjíti.

°Př 11,28;[Ž 62,11]

25. Snáze ^jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

[^Mt 19,24;L 18,25]

26. Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?

27. A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo °u Boha všecko možné jest.

°Jb 42,2;Za 8,6;Mt 19,26;L 1,37;18,27;[Jr 32,17.27]

28. I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme °všecko a šli jsme za tebou.

°Mt 4,20;19,27;L 5,28;18,28

29. Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,

30. Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.

31. Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.

Mt 19,30;20,16;L 13,30

32. Byli pak na cestě, jdouce ^do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,

[^Mt 20,17;L 18,31]

33. Řka: °Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.

°8,31;Mt 16,21;17,22;L 9,22;18,31;[J 18,32]

34. Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

35. Tedy °přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.

°Mt 20,20

36. On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?

37. I řekli jemu: °Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.

°L 9,46

38. Ježíš pak řekl jim: ^Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a °křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?

°L 12,50;[^Mt 20,22;Ř 8,26]

39. A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,

40. Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž °připraveno jest.

°Mt 25,34

41. A uslyšavše to jiných deset, ^počali se hněvati na Jakuba a na Jana.

[^Mt 20,24;L 22,25n]

42. Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, ^že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, °panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.

°[^]L 22,25;[^Mt 20,25]

43. Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.

Mt 20,26

44. A kdožkoli ^z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.

[^9,35;1Pt 5,3]

45. Nebo °i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale ~aby on sloužil, a aby dal duši ÷svou na =vykoupení za mnohé.

°J 13,5;Fp 2,7;=Ž 111,9;130,7;Iz 59,20;Mt 20,28;Ř 3,24;1K 1,30;6,20;7,23;[÷]Ef 1,7;Ko 1,14;1Tm 2,6;Žd 9,12;1Pt 1,18;Zj 5,9;[÷Iz 53,10;~J 13,14]

46. Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.

Mt 20,29;L 18,35

47. A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj ^se nade mnou.

[^L 17,13]

48. I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

49. Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.

50. On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.

51. I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: ^Mistře, ať ~vidím.

[^J 20,16;~Mt 20,33]

52. Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.


Předchozí <-- kapitola --> Následující
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Marek