Pozdraviv Korintských, 3. a Pánu Bohu z ustavičné jeho ochrany poděkovav, 8. o svých pokušeních jim vypravuje 12. a upřímost svou proti pomluvačům osvědčuje.
1. Pavel, apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží, a Timoteus bratr, církvi Boží, kteráž jest v Korintu, se všemi svatými, kteříž jsou ve vší Achaii:
2. Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista.
3. Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, Otec milosrdenství, a Bůh všelikého potěšení,
4. Kterýž °těší nás ve všelikém soužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli soužení, a to tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha.
5. Nebo jakož se ^rozhojňují utrpení Kristova na nás, tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše.
6. Nebo buďto že souženi jsme, pro vaše potěšení a spasení souženi jsme, kteréž se působí v snášení týchž trápení, kteráž i my trpíme; buďto že potěšováni býváme, pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme. A naděje naše pevná jest o vás.
7. Poněvadž víme, že jakož jste účastníci utrpení, tak také i potěšení.
8. Nechcemeť ^zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, takže jsme již o životu svém byli pochybili.
9. Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom ^nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i ~mrtvé křísí.
10. Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,
11. Když i vy nám pomáhati °budete modlitbami za nás, aby z daru toho, příčinou =mnohých osob nám daného, od mnohých děkováno bylo Bohu za nás.
12. Nebo ^chlouba naše tato jest, svědectví svědomí našeho, že ~v sprostnosti a v upřímosti Boží, ne v moudrosti tělesné, ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě, zvláště pak u vás.
13. Neboť nepíšeme vám nic jiného, nežli to, což čtete, anebo což prve znáte. A naději mám, že až do konce tak znáti budete.
14. Jakož jste již i z stránky poznali nás, žeť jsme chlouba vaše, podobně jako i °vy naše, v den Pána Ježíše.
15. A v tomť ^doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve, ~abyste druhou milost měli,
16. A skrze vás jíti do Macedonie, a zase z Macedonie přijíti k vám, a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva.
17. O tom pak když jsem přemyšloval, zdali jsem co lehkomyslně činil? Aneb což přemyšluji, zdali podle těla přemyšluji, tak aby ^bylo při mně: Jest, jest, není, není?
18. Ale víť to ^věrný Bůh, že řeč naše, kteráž byla mluvena k vám, nebyla: Jest, a není.
19. Nebo Syn Boží Ježíš Kristus, kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás, totiž skrze ^mne a Silvána a Timotea, nebyl: Jest, a není, ale bylo v kázání o něm: Jest,
20. (Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích, v němť jsou: Jest, a v něm také jest Amen,) k slávě Bohu skrze nás.
21. Ten °pak, kterýž ^potvrzuje nás s vámi v Kristu a kterýž ~pomazal nás, Bůh jest.
22. Kterýž i ^znamenal nás a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše.
23. Já °pak Boha za ^svědka beru na svou duši, že ÷lituje vás, ještě jsem nepřišel do Korintu.
24. Ne jako bychom °panovali nad věrou vaší, ale ~pomocníci jsme radosti vaší; nebo věrou ÷stojíte.