Učedlníky své Pán naučiv, jak by se modliti měli, 14. ďábelství němé vyvrhl; 29. o znamení Jonáše proroka předpověděl; 34. k upřímnosti a jejímu ovoci napomenul, 42. a na farizee a zákoníky, povrchu svaté, bídy vydal.
1. I stalo se, když byl na jednom místě, modle se, že když přestal, řekl k němu jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své.
2. I řekl jim: Když se modlíte; říkejte: °Otče ~náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se ÷jméno tvé. Přijď *království tvé. Buď ^^vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.
3. Chléb ^náš vezdejší dávej nám každého dne.
4. I ^odpusť nám hříchy naše, nebo i ~my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A ÷neuvoď nás v pokušení, ale zbav *nás od zlého.
5. I řekl k nim: Kdo ^z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci, a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů.
6. Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj.
7. A on vnitř jsa, odpověděl by, řka: Nečiň ^mi nevole, neb jsou již dveře zavříny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě.
8. Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, protože jest přítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potřebuje.
9. I jáť pravím vám: °Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno.
10. Neb každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.
11. Kterého pak z vás otce ^prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?
12. Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?
13. Poněvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí?
14. I vymítal Ježíš °ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové.
15. Ale někteří z nich pravili: °V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.
16. A jiní ^pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.
17. Ale on ^znaje myšlení jejich, řekl jim: °Každé ~království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá.
18. Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly.
19. Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
20. Pakliť ^prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží.
21. Když °silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.
22. Pakli by °silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.
23. Kdožť ^není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, ~rozptylujeť.
24. Když °nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel.
25. A přijda, nalezne jej vymetený a ozdobený.
26. I jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších sebe, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci °člověka toho ^horší nežli první.
27. I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval.
28. A on řekl: Ovšem pak °blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho.
29. A když se zástupové scházeli, počal praviti: Pokolení °toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení ~Jonáše proroka.
30. Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn člověka pokolení tomuto.
31. Královna °od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto!
32. Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo °činili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto!
33. Žádný °rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
34. Svíce °těla tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, takéť i tělo tvé tmavé bude.
35. Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou.
36. Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí.
37. A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A všed, posadil se za stůl.
38. Farizeus pak viděv to, podivil se, že °se neumyl před obědem.
39. I řekl Pán k němu: °Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy čistíte, ale to, což vnitř jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností.
40. Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také i toho, což jest vnitř?
41. Ale však i z toho, což máte, dávejte °almužnu, a aj, všecky věci vaše čisté budou.
42. Ale běda vám farizeům, kteříž ^desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale ~opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto věci měli jste činiti, a oněch neopouštěti.
43. Běda vám farizeům, ^nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích.
44. Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste ^jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevědí o tom, co tam jest.
45. I odpověděv jeden z zákoníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě, i nám také lehkost činíš.
46. A on řekl: I vám zákoníkům běda, nebo ^obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte.
47. Běda vám, jenž ^vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali.
48. A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzděláváte hroby jejich.
49. Protož i °Moudrost Boží řekla: Pošliť ^k nim proroky a apoštoly, a z těch některé =mordovati budou, a jiné vyháněti,
50. Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků, kteráž vylita jest od ustanovení světa,
51. Od krve °Abelovy až do =krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltářem a chrámem. Jistě, pravím vám, požádáno bude od pokolení tohoto.
52. Běda vám °zákoníkům, nebo jste vzali klíč umění; sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste.
53. A když jim to mluvil, počali zákoníci a farizeové přísně jemu odpírati, a k mnohým řečem příčiny jemu dávati,
54. Ukládajíce o něm, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali.