Slovem i skutkem Pán ukázal zákoníkům, v čem by záleželo pravé dne svátečního svěcení, 13. učedlníků svých povolal, 20. blahoslavenství pravé i zlořečenství vysvětlil, 27. k skutkům dobrým pilně napomínal.
1. I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.
2. Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, °čehož nesluší činiti v svátky?
3. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho ^nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
4. Kterak °všel do domu Božího, a =chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým ^kněžím?
5. I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem ^také i dne svátečního.
6. Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.
7. I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali.
8. Ale on znal přemyšlování jich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál.
9. Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti?
10. A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. °I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá.
11. Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.
12. I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.
13. A když byl den, °povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.
14. (Šimona, ^kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15. Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,
16. Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)
17. I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a °množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,
18. I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.
19. A všecken zástup hledal se ho dotknouti; ^nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.
20. A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: °Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.
21. Blahoslavení, °kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. =Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.
22. Blahoslavení °budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když ~vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka.
23. Radujte se °v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. =Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich.
24. Ale °běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.
25. Běda ^vám, kteříž jste nasyceni, nebo °lačněti budete. Běda vám, ~kteříž se nyní smějete, nebo =kvíliti a plakati budete.
26. Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich.
27. Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte °nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,
28. Dobrořečte ^těm, kteříž vás proklínají, a ~modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.
29. A udeřil-li by °tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.
30. Každému ^pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej.
31. A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.
32. Nebo jestliže °milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.
33. A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí.
34. A budete-li ^půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali.
35. Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a °půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a =budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.
36. Protož buďte ^milosrdní, jako i ~Otec váš milosrdný jest.
37. Nesuďte, ^a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete ~potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.
38. Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, ^natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; °touž zajisté měrou, ~kterouž měříte, bude vám odměřeno.
39. Pověděl jim také i podobenství: Zdali °může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?
40. Neníť učedlník °nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.
41. Což pak °vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?
42. Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém břevna nevida? ^Pokrytče, vyvrz prve břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.
43. Neboť °není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.
44. Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů.
45. Dobrý ^člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.
46. Co pak mi říkáte: °Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?
47. Každý kdož přichází ke mně, a slyší ^slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl.
48. Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povodeň, obořila se řeka na dům ten, ale ^nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále.
49. Ale kdož slyší ^a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýžto obořila se řeka, a on hned padl, i stal se ~pád domu toho veliký.