Napomíná apoštol k udatnému rytěřování u víře, 2. a k ochotnému snášení protivenství i bíd, ode Pána dopuštěných, 10. nejslavnější věci nebeské, jakožto pravý, k němuž běžíme, cíl, před oči předkládaje.
1. Protož i my, takový oblak svědků vůkol majíce, °odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje,
2. Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl °kříž, opováživ se hanby, i ~posadil se na pravici trůnu Božího.
3. A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.
4. Ještě jste se až do krve ^nezprotivili, proti hříchu bojujíce.
5. A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu °můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?
6. Nebo °kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá.
7. Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jakožto synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec?
8. Pakli jste bez kázně, kteréžto všickni synové účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové.
9. Ano tělesné otce naše měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti ^Otci duchů, abychom živi byli?
10. A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho.
11. Každé pak ^trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli.
12. Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen ^posilňte,
13. A ^přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo.
14. Pokoje °následujte se všemi a svatosti, bez ~níž žádný neuzří Pána,
15. Prohlédajíce k tomu bedlivě, ^aby někdo ~neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl a ÷neučinil překážky, skrze nějž by poskvrněni byli mnozí;
16. Aby někdo nebyl ^smilník, anebo ohyzdný, jako °Ezau, kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své.
17. Víte zajisté, že potom, °chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ač ho koli s pláčem hledal.
18. Nebo °nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři,
19. A zvuku trouby a k hlasu slov, kterýžto hlas kdož slyšeli, °prosili, aby k nim nebylo více mluveno.
20. (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: °A kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, anebo šípem postřeleno.
21. A tak hrozné bylo to, což viděli, že i Mojžíš řekl: ^Lekl jsem se, až se třesu.)
22. Ale ^přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, °Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů,
23. K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž ^zapsáni jsou v nebesích, a ~k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých,
24. A k ^prostředníku ~Nového Zákona Ježíšovi, a ku ÷pokropení krví, lépe mluvící *nežli °Abelova.
25. Viztež, abyste neodpírali mluvícím. °Nebo poněvadž onino neušli pomsty, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe mluví k nám, pohrdneme?
26. Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak propověděl, řka: °Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem.
27. A to, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto rukama učiněných, aby zůstávaly ty, jenž jsou nepohnutelné.
28. Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež ^milost, skrze kteroužto služmež libě Bohu, s ~vážností a uctivostí.
29. Neboť ^Bůh náš jest oheň spalující.