DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Matouš
Kapitola: [Předchozí] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 [Následující]

Kapitola 18.

Učí pokoře Kristus Pán; 10. vystříhá od pohoršování maličkých. 15. Řád kázně pravý ukazuje; 21. a pokorně prosícím aby odpuštěno bylo, velí; 23. i příkladem utěšeným to vysvětluje.

1. V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší ^v království nebeském?

Mk 9,33.[^34];L 9,46;22,24;[^Mt 15,19]

2. A zavolav ^Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,

[^Mk 9,36]

3. A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a ^nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.

[^19,14;Mk 10,15]

4. Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest ^větší v království nebeském.

[^1Pt 5,6]

5. A kdož by koli přijal ^pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.

[^10,40]

6. Kdo by pak ^pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.

[^]Mk 9,42;L 17,1

7. Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to °býti, aby přicházela pohoršení, ale ~však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.

°1K 11,19;[2Te 2,11;~Mt 26,24]

8. Protož jestliže °ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně.

°5,30;Mk 9,43

9. A pakli oko tvé pohoršuje tebe, ^vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.

[^5,29]

10. Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že °andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.

°Ž 34,8

11. Nebo přišel ^Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.

[^]L 19,10;[^1Tm 1,15]

12. Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl ^sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?

[^]L 15,4

13. A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.

14. Takť není ^vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.

[^2Pt 3,9]

15. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a °potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal ~jsi bratra svého.

°Lv 19,17;[Př 17,10];L 17,3;Jk 5,19.[~20]

16. Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech °dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.

°Dt 17,6;19,15;J 8,17;2K 13,1;Žd 10,28

17. Pakliť by jich neuposlechl, ^pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako °pohan a publikán.

°1K 5,5;2K 6,14;[Ř 16,17];2Te 3,14;[^1Tm 5,20]

18. Amen pravím vám: °Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

°16,19;J 20,23

19. Opět pravím vám: ^Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o ~všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.

[^Mk 11,24;~1J 3,22;Jk 5,16]

20. Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem °já uprostřed nich.

°L 24,15.[36;Mt 28,20]

21. Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?

22. I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do ^sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.

[^L 17,4]

23. A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl ^počet klásti s služebníky svými.

[^Jb 9,1.2Ž 143,2]

24. A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.

25. A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.

26. Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.

27. I ^slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a ~dluh jemu odpustil.

[^Ex 34,6.7;~L 7,42]

28. Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.

29. Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.

30. On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.

31. Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.

32. Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.

33. Zdaližs i ^ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?

[^Jk 2,13]

34. I ^rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.

[^5,25.26]

35. Takť i °Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.

°6,15;Mk 11,25].26;Jk 2,13


Předchozí <-- kapitola --> Následující
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Matouš