DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Matouš
Kapitola: [Předchozí] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 [Následující]

Kapitola 22.

Podobenství o svadbě. 15. Farizee jednou i podruhé Kristus, 23. též i saducee přemohl a zahanbil, 43. a sebe pravým Davidovým Pánem býti ukázal.

1. I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:

2. Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž °učinil svadbu synu svému.

°L 14,16;[Mt 25,1n;Zj 19,7-9]

3. I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.

4. Opět ^poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko °hotovo. Pojďtež na svadbu.

°Iz 25,6;Zj 19,9;[^Mt 21,36]

5. Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.

6. Jiní pak °zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.

°21,35

7. A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav °vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.

°J 25,9;[L 19,43]

8. Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.

9. Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.

10. I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.

11. Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam ^člověka neoděného rouchem svadebním.

[^2K 5,3;Ef 4,24Ko 3,10.12]

12. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.

13. Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a °uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude ~pláč a škřipení zubů.

°8,12;[~]13,42;24,51;25,30;L 13,28

14. Nebo °mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

°20,16

15. Tedy °odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.

°Mk 12,13;L 20,20

16. I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.

17. Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?

18. Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?

19. Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.

20. I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?

21. Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, ^co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.

[^L 23,2;Ř 13,7]

22. To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.

23. V ten den přišli k němu saduceové, °kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,

°L 20,27;Sk 23,8;[Mk 12,18]

24. Řkouce: Mistře, Mojžíš ^pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.

[^Dt 25,5]

25. I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.

26. Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.

27. Nejposléze pak po všech umřela i žena.

28. Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.

29. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.

30. Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale ^budou jako andělé Boží v nebi.

[^L 20,34n]

31. O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste ^nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:

Mk 12,26;[^Ex 3,6.15.16]

32. Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.

Ex 3,6;Sk 7,32

33. A ^slyševše to zástupové, divili se učení jeho.

[^7,28]

34. Farizeové pak uslyšavše, že by k ^mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.

[^1Pt 2,15]

35. I otázal se ho ^jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:

[^L 10,25;Tt 3,13]

36. Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?

Mk 12,28;L 10,25

37. I řekl mu Ježíš: °Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.

°Dt 6,5;10,12;30,6

38. To jest přední a veliké přikázání.

39. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati °budeš bližního svého jako sebe samého.

°19,19;Lv 19,18;Mk 12,31;Ř 13,9;Ga 5,14;[L 10,27]

40. Na těch ^dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

[^7,12]

41. A když se sešli farizeové, °otázal se jich Ježíš,

°Mk 12,35

42. Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.

43. Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, °řka:

°Ž 110,1;[Sk 2,34;1K 15,25]

44. Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?

45. Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?

46. A °nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

°L 14,6


Předchozí <-- kapitola --> Následující
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Matouš