O ženách svatých, Pánu z statků svých přisluhujících; 4. o semeni slova Božího 19. a kdož jsou ho poslušni, ti že jsou přátelé Kristovi, 22. o ukrocení moře, 27. o uzdravení ďábelníka, 32. a ztopení vepřů; 43. uzdravení ženy nemocné, 49. a vzkříšení dcery knížete školního.
1. I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže ^a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním,
2. I ženy ^některé, kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, °z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo,
3. A Johanna manželka Chuzova, úředníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.
4. Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních měst hrnuli se k němu, ^mluvil jim v podobenství:
5. Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.
6. A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.
7. Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
8. A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo ^užitek stý. To pověděv, volal: ~Kdo má uši k slyšení, slyš.
9. I °otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest ^to podobenství?
10. A on řekl: Vám ^dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby °hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
11. Jestiť pak °podobenství toto: Símě jest slovo Boží.
12. A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
13. Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí příjímají slovo, a tiť kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
14. Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyšíce, a po pečování ^a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
15. Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteřížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek ^přinášejí v trpělivosti.
16. Nižádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
17. Nebo nic °není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti.
18. Protož ^vizte, jak slyšíte. °Nebo kdož ~má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.
19. Tedy °přišli k němu ^matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup.
20. I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti.
21. A on odpověděv, řekl k nim: Matka má ^a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je.
22. Stalo °se pak v jeden den, že on vstoupil ^na lodí i učedlníci jeho. I řekl k nim: Přeplavme se přes jezero. I odstrčili lodí od břehu.
23. A když se plavili, usnul. Tedy přišla bouře tuhého ^větru na jezero, a vlny lodí naplňovaly, takže v nebezpečenství byli.
24. I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I přestala bouře, a stalo se utišení.
25. I řekl jim: Kde ^je víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: °I kdo jest tento, že ~větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho?
26. I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei.
27. A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích.
28. Ten uzřev Ježíše zkřikl a padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co je ^tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne.
29. Nebo přikazoval duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, a býval ukován řetězy a v poutech ostříhán, ale on polámal okovy a býval od ďábelství puzen na poušť.
30. I otázal se Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: ^Tma. Neb bylo mnoho ďáblů vešlo do něho.
31. Tedy prosili ho, aby jim nepřikazoval jíti do propasti.
32. Bylo pak tu °veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho ďáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim.
33. I vyšedše ďáblové z člověka, vešli do vepřů, a hned běželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo.
34. A viděvše pastýři, co se stalo, utekli pryč; a šedše, vypravovali to v městě i po vsech.
35. I vyšli lidé, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se.
36. A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest zdráv učiněn ten, jenž měl ďábelství.
37. I °prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo ~bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se.
38. Prosil °ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:
39. Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak ^veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.
40. Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho.
41. A ^aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho.
42. Nebo měl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup.
43. Tedy ^žena jedna, jenž ~nemoc svou trpěla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,)
44. Přistoupivši ^pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její.
45. I řekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl?
46. I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla.
47. A viduci žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena.
48. A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, ^víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji.
49. A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Již umřela dcera tvá, nezaměstnávej Mistra.
50. Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Nebojž se, °věř toliko, a zdrávať bude.
51. A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky.
52. Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: ^Neplačtež. ~Neumřelať, ale °spíť.
53. I posmívali se jemu, vědouce, že jest umřela.
54. On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, řka: Děvečko, vstaň!
55. I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti.
56. I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.