O vladaři nepravém, 13. o službě dvěma pánům, 14. o lakomých farizeích, 16. o cíli Zákona a Proroků, 18. o nepropouštění ženy, 19. a o bohatci.
1. Pravil pak i k učedlníkům svým: Člověk jeden byl bohatý, kterýž ^měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
2. I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
3. I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4. Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů.
5. I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
6. A on řekl: Sto ^tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
7. Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8. I pochválil pán vladaře nepravého, že sobě opatrně učinil. ^Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech.
9. I jáť pravím vám: Čiňte °sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů.
10. Kdožť jest věrný ^v mále, i ve mnozeť věrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
11. Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám svěří?
12. A když jste v cizím věrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
13. Nižádný služebník nemůž °dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
14. Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli ^lakomí, a posmívali se jemu.
15. I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví ^činíte před lidmi, ~ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
16. Zákon °a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
17. Snázeť jest °zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně ~jednomu tytlíku zahynouti.
18. Každý, °kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
19. Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
20. A byl také jeden ^žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vředovitý,
21. Žádaje nasycen býti z ^drobtů, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
22. I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
23. Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.
24. I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží ^jazyk můj; nebo se ~mučím v tomto plameni.
25. I řekl mu Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty již vzal ^dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již těší, ale ty se mučíš.
26. A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám přijíti.
27. I řekl: Ale prosím tebe, Otče, abys ho poslal do domu otce mého.
28. Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
29. I řekl jemu Abraham: °Majíť Mojžíše a Proroky, nechť jich poslouchají.
30. A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti.
31. I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a Proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.