O vyslání učedlníků dvanácti, 12. o nasycení zástupu pěti chleby, 18. o dotázce Páně na apoštoly, zač by jmín byl od lidí, 28. o proměnění Páně, 38. o náměsičníku, 46. o nesnázi o prvotnost, 59. a o následování Krista Pána.
1. I svolav Ježíš dvanácte ^učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
2. I ^poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
3. A řekl jim: Nic °nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
4. A °do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
5. A °kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten ^prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim.
6. I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
7. Uslyšel pak °Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,
8. A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.
9. I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I ^žádostiv byl ho viděti.
10. Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. °A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
11. To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
12. Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše ^dvanácte učedlníků, řekli jemu: °Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
13. I řekl jim: °Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?
14. Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
15. I učinili tak, a posadili se všickni.
16. A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a ^dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
17. I ^jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.
18. I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým °mne praví býti zástupové?
19. A oni odpověděvše, řekli: °Janem Křtitelem, a ~jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
20. I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho °Božího.
21. A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili,
22. Pravě: Že °Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
23. I pravil ke všechněm: Chce-li °kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24. Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.
25. Nebo co ^jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?
26. Neb kdož by se °za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů.
27. Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří ^z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží.
28. I °stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
29. A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.
30. A aj, ^dva muži mluvili s ním, a ti byli ~Mojžíš a Eliáš.
31. Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.
32. Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli ^snem, a procítivše, °viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním.
33. I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť ^jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
34. A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku.
35. I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť °jest Syn můj milý, ~jeho poslouchejte.
36. A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli.
37. Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
38. A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám.
39. A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
40. I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
41. I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého.
42. A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho.
43. I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
44. Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť ^Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
45. Ale oni °nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
46. I ^vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší.
47. Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav ^dítě, postavil je podle sebe,
48. A řekl jim: °Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, ^mneť přijímá; =a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. +Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, ~tenť bude veliký.
49. I ^odpověděv Jan, řekl: Mistře, °viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi.
50. I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť ^není proti nám, s námiť jest.
51. I stalo se, když se ^doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma,
52. Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do ^městečka Samaritánského, aby jemu ~zjednali hospodu.
53. I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
54. A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš °učinil?
55. A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
56. Syn zajisté člověka °nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka.
57. Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.
58. I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
59. I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: °Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého.
60. I dí jemu °Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.
61. I řekl opět jiný : Půjdu °za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém.
62. Řekl jemu Ježíš: °Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ^ohlídal by se nazpět, není ~způsobný k království Božímu.