DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Lukáš
Kapitola: [Předchozí] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 [Následující]

Kapitola 15.

Kající hříšníky Pán přijímal, nepohrdav jimi, 4. což i podobenstvím o ovcech, 11. a synu marnotratném vysvětlil.

1. Přibližovali se pak °k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.

°5,32;Mt 9,10;Mk 2,15

2. I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento ^hříšníky přijímá a jí ~s nimi.

[^7,39;~Mt 11,19]

3. I pověděl jim podobenství toto, řka:

4. Kdyby někdo z vás měl °sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel ~k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?

°[~]Mt 18,12;[^Ez 34,11.16]

5. A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.

6. A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem ^nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.

[^1Pt 2,25]

7. Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad ^jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž °nepotřebují pokání.

°5,31.[^32]

8. Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?

9. A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu ^radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.

[^1,58]

10. Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.

11. Řekl také Ježíš: Člověk jeden měl dva syny.

12. Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.

13. A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa ^prostopášně.

[^1Pt 4,4]

14. A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.

15. I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.

16. I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.

17. On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a ^já tuto hladem mru!

[^Př 23,21]

18. Vstana, ^půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,

[^Jr 3,12n]

19. A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.

20. I vstav, šel k otci svému. A když ještě °opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, ~a políbil ho.

°Ef 2,13.[17;Sk 2,39;~2S 14,33]

21. I řekl jemu syn: Otče, ^zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.

[^18,13]

22. I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho ^to první, a oblecte jej, a dejte ~prsten na ruku jeho a obuv ÷na nohy.

[^Iz 61,10;Mt 22,11;~2K 1,22Ef 6,15]

23. A přivedouce ^tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.

[^Iz 25,6]

24. Nebo tento syn můj byl ^umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.

[^Ef 2,1.5]

25. Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.

26. I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.

27. A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.

28. I ^rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.

[^Mt 20,11.15;Sk 11,17.18]

29. A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.

30. Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.

31. A on řekl mu: ^Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.

[^Ř 9,4]

32. Ale hodovati ^a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.

[^Ř 10,1.2.3]


Předchozí <-- kapitola --> Následující
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Lukáš