O veliké víře setníkově; 14. vzkříšení syna ženy ovdovělé; 18. o poselství Janovu ku Pánu, 24. a svědectví Páně o Janovi; 30. o pohrdnutí farizeů a zákoníků radou Boží, 37. a o ženě hříšnici.
1. A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
2. Setníka pak jednoho služebník nemocen ^jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
3. I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší z Židů, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
4. A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys jemu to učinil.
5. Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
6. Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
7. A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci ^slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
8. Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
9. Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
10. Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
11. I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
12. A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, ^syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
13. Kteroužto uzřev Pán, ^milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.
14. A přistoupiv, dotekl se ^már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
15. I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. ^I dal jej mateři jeho.
16. Tedy ^podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok ~veliký povstal mezi námi, a že ÷Bůh navštívil lid svůj.
17. I vyšla ^řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
18. I zvěstovali ^Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
19. Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
20. Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
21. A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
22. Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, ^povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že °slepí ~vidí, kulhaví chodí, malomocní ÷očištění přijímají, *hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, =chudým se ^^zvěstuje evangelium.
23. A ^blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
24. A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
25. Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
26. Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
27. Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, °já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.
28. Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
29. Tedy všecken lid slyše to i publikáni, ^velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
30. Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou ^Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
31. I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou?
32. Podobni jsou dětem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
33. Nebo °přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ďábelství má.
34. Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
35. Ale ospravedlněna jest ^moudrost ode všech synů svých.
36. Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
37. A aj, ^žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
38. A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
39. Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento °byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
40. I odpověděv Ježíš, dí k němu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
41. I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
42. A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
43. I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
44. A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, ^vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
45. Nepolíbil ^jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
46. Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
47. Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť jest milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
48. I řekl k ní: ^Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
49. Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
50. I řekl k ženě: Víra ^tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.