DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Marek
Kapitola: [Předchozí] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 [Následující]

Kapitola 6.

Kristus Pán pohrdnut v své vlasti, 7. rozeslal učedlníky své, i učiti i divy činiti. 14. Rozdílné smýšlení o Pánu Kristu. 17. Zpráva o stětí svatého Jana Křtitele. 35. Zástup pěti chleby nasycen. 47. Pán po moři chodil, 54. a potom mnohé uzdravoval.

1. I vyšel odtud a °přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.

°L 4,16;Mt 13,54

2. A když bylo v sobotu, ^počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, ~divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?

[^Mt 7,29;~Mk 1,27;J 7,15]

3. Zdaliž °tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.

°J 6,42;[Mt 13,55]

4. I řekl jim Ježíš: Není °prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.

°Mt 13,57;L 4,24;J 4,44

5. I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.

6. I podivil se jejich nevěře, a °obcházel vůkol po městečkách, uče.

°Mt 9,35

7. A °svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.

°Mt 10,1;L 9,1;[6,13;Mk 3,13]

8. A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,

9. Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.

10. A pravil jim: Kdežkoli ^vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.

[Mt 10,11;L 9,4]

11. A kdož by koli vás ^nepřijali, ani vás slyšeli, ~vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji ÷bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.

[^Mt 10,14.15;~L 9,5;Sk 13,51L 10,12]

12. Tedy oni vyšedše, kázali, ^aby pokání činili.

[^1,15Mt 3,2;4,17]

13. A ďábelství mnohá vymítali, a mazali ^olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.

Mt 10,8;[^Mk 16,18;Jk 5,14]

14. A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.

Mt 14,1;L 9,7

15. Jiní pak ^pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.

[^Mt 16,14]

16. To uslyšev ^Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.

[^Mt 14,2;L 9,7.9]

17. Ten °zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.

°1,14;Mt 4,12;14,3;L 3,19;9,7

18. Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť ^tobě míti manželky bratra svého.

[^Lv 18,16;20,21]

19. Herodias pak lest skládala ^proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.

[^Iz 29,21]

20. Nebo Herodes ^ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.

[^1S 18,12.15]

21. A když přišel den příhodný, že ^Herodes, pamatuje den ~svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,

[^Mt 14,6;~Gn 40,20;Oz 7,5]

22. A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: ^Pros mne, zač chceš, a dámť.

[^1Kr 3,5;Est 5,6]

23. I ^přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.

[^Est 5,3.6]

24. Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.

25. A všedši hned s ^chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.

[^Ř 3,15]

26. Král pak zarmoutiv se velmi, ^pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.

[^1S 25,22;Př 17,15]

27. I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.

28. A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.

29. To uslyšavše ^učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.

[^Mt 14,12]

30. Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.

31. I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k ^jídlu chvíle neměli.

[^3,20]

32. I plavili se na pusté místo soukromí.

Mt 14,13;L 9,10;J 6,1

33. A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.

34. Tedy °vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a ^slitovalo mu se jich, =že byli jako ~ovce, nemající pastýře. I počal je učiti ÷mnohým věcem.

°[^]Mt 9,36;=Ez 34,5;[~Iz 13,14;÷L 9,11]

35. A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,

36. Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.

Mt 14,15

37. On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za ^dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?

[^J 6,7]

38. I ^dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.

8,1;[^]Mt 14,17;L 9,13;J 6,5

39. I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.

40. I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.

41. A vzav těch ^pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, ~dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.

[^Mt 14,19~1S 9,13]

42. I ^jedli všickni, a nasyceni jsou.

[^8,8;2Kr 4,44;J 6,12]

43. Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.

44. A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.

45. A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.

Mt 14,22;J 6,16

46. A rozpustiv je, ^šel na horu, aby se modlil.

[^L 6,12L 9,18]

47. A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

48. A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém ^bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

[^Mt 14,25]

49. Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by ^obluda byla, i zkřikli.

[^Iz 34,14;Mt 14,26;L 24,37]

50. (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned ^promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

[^Pís 5,16;Mt 14,27]

51. I vstoupil k nim na lodí, a utišil se °vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

°Mt 14,32;[Mk 4,39]

52. Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich ^zhrublo.

[^J 12,40]

53. A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.

54. A když vyšli z lodí, hned jej poznali.

Mt 14,34.35

55. A běhajíce po vší krajině té, počali ^na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.

[^Mt 4,24]

56. A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho ^dotkli, uzdraveni byli.

[^5,27.28;Mt 9,20]


Předchozí <-- kapitola --> Následující
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Marek