Andělé osvědčili z mrtvých vstání Páně. 13. On sám též rozličným způsobem učedlníkům toho potvrdiv 49. a Ducha svatého dáti zaslíbiv, 51. do nebe se odebral.
1. První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
2. I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3. A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
4. I stalo se, když ony se toho užasly, aj, ^muži dva postavili se podle nich, v rouše ~stkvoucím.
5. Když se pak ony ^bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: °Co hledáte živého s mrtvými?
6. Neníť ho ^tuto, ale vstalť jest. °Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7. Řka: Že ^Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
8. I rozpomenuly se na slova jeho.
9. A ^navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
10. Byly pak ženy ty: ^Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11. Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12. Tedy °Petr vstav, běžel k hrobu, a ^pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13. A aj, °dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14. A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15. I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
16. Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17. I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
18. A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19. Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O ^Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl ~muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20. A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21. My pak jsme se nadáli, ^že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22. Ale ^i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
23. A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
24. I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25. Tedy on řekl k nim: Ó ^blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
26. Zdaliž ^nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
27. A počav od ^Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta Písma, kteráž o něm byla.
28. A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29. Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň ^s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30. I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31. I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
32. I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
33. A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34. Ani praví: Že ^vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35. I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36. A když oni o tom rozmlouvali, postavil °se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37. Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38. I dí jim: Co se ^strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
39. Vizte ^ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40. A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41. Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li ^tu něco, ješto by se pojedlo?
42. A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43. A vzav to, pojedl před nimi, >a řekl jim:
44. Tatoť jsou ^slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
45. Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
46. A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil ^Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47. A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání ^a odpuštění hříchů mezi všemi národy, °počna od Jeruzaléma.
48. Vy jste pak svědkové toho.
49. A aj, °já pošli zaslíbení Otce svého na vás. =Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50. I ^vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51. I °stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52. A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53. A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.
Kapitola: [Předchozí]
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Lukáš