Utěšeně napomíná apoštol Židů, aby nekrsali, 7. ale růsti a prospívati i k dokonalosti se nésti usilovali, 12. na přejistá Božská, 17. i s přísahou stvrzená zaslíbení doufanlivě spoléhajíce.
1. Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu ^pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
2. ^Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.
3. A toť učiníme, ^dopustí-li Bůh.
4. Nebo °nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
5. Okusili také dobrého Božího slova a moci věka budoucího,
6. Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího a v ^porouhání vydávají.
7. Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8. Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest a ^blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
9. My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10. Neboť není ^nespravedlivý Bůh, aby se ~zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho slouživše svatým, a ještě sloužíce.
11. Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty ^naděje,
12. Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví ^zaslíbené.
13. Abrahamovi zajisté zaslíbení ^čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, °přisáhl skrze sebe samého,
14. Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15. A ^tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16. Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17. A takž Bůh, chtěje ^dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18. Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh ^klamal,) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
19. Kteroužto máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
20. Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu ^Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.