Vysvětliv Pán, co vlastně člověka poskvrňuje anebo neposkvrňuje, 24. uzdravil dceru ženy pohanské, 31. a hluchého, kterýž i téměř němý byl.
1. I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2. A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma ^rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, ~reptali o to.
3. Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce ^umyli, držíce ustanovení starších.
4. A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5. Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6. On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: °Lid tento rty mne ~ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7. Ale nadarmoť mne ctí, učíce ^učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
8. Nebo opustivše ^přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
9. I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
10. Nebo Mojžíš pověděl: °Cti otce svého i matku svou, =a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
11. Ale vy ^pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
12. A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
13. Rušíce ^přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14. I svolav ^všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15. Nic °není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
16. Má-li kdo ^uši k slyšení, slyš.
17. A když všel do domu od zástupu, tázali se ho °učedlníci jeho o tom podobenství.
18. I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
19. Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20. Ale pravil, že to, což pochází z člověka, ^to poskvrňuje člověka.
21. Nebo °z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22. Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, ^oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23. Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
24. A vstav ^odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale ~nemohl se tajiti.
25. Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26. (Byla pak ta žena ^pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27. Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
28. A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo ^štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29. I řekl jí: Pro tu ^řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30. I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31. Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k ^moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32. I přivedli ^jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ~ruku vzložil.
33. A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl ^se jazyka jeho.
34. A vzezřev ^k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
35. A hned ^otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36. I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
37. A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky ^věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.