Vážení čtenáři, milí přátelé,
doba adventu nás opět volá ke ztišení a obrací naše zraky k přicházejícímu Pánu.
Ztišit se ve shonu práce a povinností není snadné nikdy, ale nyní je to obtížné zvlášť. Zaujal mne onehdy novinový titulek: "Vánoční šílenství vypuklo opět dříve". Jakkoli je spojení slov "Vánoce" a "šílenství" nenáležité a vypovídá o tragédii naší doby, přece je v tomto smyslu užito správně. Dříve se vánoční výzdoba objevovala v prosinci; letos jsou obchody vyzdobeny a vánočně laděné reklamy buší do našeho vědomí i podvědomí už od začátku listopadu! Ani tradiční motto Vánoc - "myslet také na druhé, udělat jim radost, obdarovat je" - už příliš neplatí a mazlivé hlasy nás přemlouvají: "Kupte si automobil - nadělte si dárek pod stromeček ..."
Zcela jinak vybízí prorok: "Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země!" Na každém z nás také záleží, zda naše okolí - naše rodiny, sbory nebo pracoviště - ovládne před Vánocemi obvyklý stupňovaný shon a nervozita, či zda v naší blízkosti - "sféře našeho vlivu" - bude atmosféra jiná. Věřím, že můžeme a máme zvláště v této době vytvářet v "šílícím" světě ostrůvky pokoje a radosti, kde je zřejmé, na čem doopravdy záleží.
Protože - a to je vlastní poselství adventu: Ježíš je ten, který přichází. Kdysi přišel na tuto zemi, aby přinesl dokonalou a trvale platnou oběť; přichází dnes a stále ke každému, kdo mu otevře svůj život; a přijde jednou znovu, aby byla zjevena jeho moc a vláda. Tento přicházející Pán nás volá k následování a doba Vánoc (jako tradičních a snad všemi lidmi více nebo méně zachovávaných svátků) je vhodnou příležitostí ke svědectví.
Vnějších důvodů k pokoji, radosti nebo spokojenosti není. Po prázdninových přírodních katastrofách otřásají naší zemí politické a finanční skandály a nejčerstvější aféra kolem "zmrtvýchvstalého" dárce milionové částky politické straně jistě není poslední. Díky Bohu za to, říkám, protože se už dlouho modlíme, aby nepravosti a podvody byly odhalovány a vycházely najevo. Potřebujeme se dál modlit, aby byly také spravedlivě a podle práva potrestány.
Nicméně, i když se to asi vždycky nepodaří, naše naděje je jinde. Náš Pán je Pán přicházející. Přichází ke každému, kdo jej pozve do svého života. Přináší odpuštění hříchů, uzdravení, pokoj a možnost nového začátku. To je naše křesťanská naděje i poselství v rozbouřeném a za penězi se ženoucím světě, pro který jsou Vánoce především obrovský byznys (jen pro ilustraci: některé obchody jsou deset a půl měsíce v roce ztrátové, ale za předvánoční období vydělají tolik, že nejen pokryjí ztrátu, ale končí se značným ziskem; není divu, že je v jejich zájmu, aby nákupní "šílenství" začalo co nejdříve a trvalo co nejdéle).
V této době, v této společnosti je naše místo. Svědčíme, že Ježíš přišel na svět, aby hříšné spasil a ještě jednou se vrátí, aby spravedlivě odměnil každému podle jeho skutků. Stará, prostá zvěst, kterou čas nezměnil, je stále potřebná; je balzámem, lékem pro naše okolí. Buďme těmi, kdo jej s trpělivostí a láskou přinášejí.
S přáním pokojného Adventu a požehnaného prožití vánočních svátků
Vás zdraví Jarek Pleva
Opak je pravdou! V jediném okamžiku může nastat konec všemu. Potom by bylo asi pozdě přemýšlet nad věčností. Jako drobná tečka za větou dějin časnosti může přijít konec. Co potom?
V posledních kapitolách Matoušova evangelia je mnoho věnováno právě posledním věcem. Začátek pětadvacáté kapitoly nám líčí přípravy před svatbou. Jsou tu družičky, které očekávají na ženicha. Nejsou všechny charakterizovány stejně. Pět jich je pošetilých a pět rozumných.
Pošetilé zanedbaly jednu velmi závažnou věc, nevzaly si olej do svých lamp. Domnívají se, že to není až tolik důležité. A také to je pohodlnější.
Rozumné uvažují velice dobře. "Pokud si nevezmeme olej, můžeme být odmítnuty. Olej sice právě v této chvíli nepotřebujeme, ale pokud přijde ženich v noci, bude třeba svítit na cestu; potom se nám bude hodit. Musíme být připraveny za všech okolností. Příchod ženicha čekáme každou chvíli; tak raději s olejem. I když dlouho nejde, věříme tomu, co je s ním dohodnuto."
O svatbě, ženichovi a milostných vztazích máme v Bibli mnoho. Jsou to všechno události radostné, naplněné nevýslovným štěstím. Jen málokdo by po tom v hloubi srdce netoužil. Ať už ve Starém zákoně nebo Zákoně novém je čas svatby líčen jako naplnění toužebně očekávaného času.
Také příchod Ježíše Krista na tuto zem je připodobněn k tomuto nádhernému okamžiku. Ale ne každý se dočká této radostné události. Vidíme to i na našem podobenství. Když se v noci rozlehlo volání o ženichově příchodu, nebyly pošetilé a lenivé družičky připraveny a musely si dávat vše potřebné do pořádku. Nastala chvíle, kdy si každý musel "jet na svou vlastní pěst".
A tak zatím co rozumné družičky kráčejí vstříc ženichovi, pošetilé jsou souzeny pro svoji pošetilost. Ženichova odpověď zní: "Neznám vás." Co se ještě před chvílí zdálo neskutečné, stalo se realitou.
Šest století před Kristem říká Hospodin ústy Jeremjáše Jeruzalému toto: "Způsobím jim, že se ztratí hlas veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas mlýnku i světlo lampy." To je proroctví o brzkém konci prosperujícího města. Naplnilo se to doslova.
My jako církev Nové smlouvy bychom se měli na ženicha připravovat stejně prozíravě jako družičky v podobenství. Kdo by se měl více soustředit na tento okamžik, než právě ta, kvůli které se chystá ženich přijít. Sám Boží Syn si svoji nevěstu vybojoval a záleží mu na tom, aby byla krásná a svatá. (Ef 2:25) Jí nemůže být jedno, co se stane, až přijde její budoucí manžel. Církev jako celek je odpovědná se na toto setkání připravit.
Ale také každý sám za sebe musí myslet na to, aby měl dostatek oleje pro chvíli překvapení. Nebude to nic dlouho ohlašovaného, ale bude to naráz. "Až přijde Syn člověka bude to jako za dnů Noe: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávali, až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka." (Mt 24:37-39) Jednou větou: Pohoda vezme za své.
To co ještě naši společnost čeká, je seznámit se s ženichem. Není možné čekat na někoho, koho neznám. V naší společnosti jsou kolem nás ještě miliony lidí, kteří jsou nevšímaví vůči ženichovi, který se dává poznat v různých situacích. Minimálně mohou v úchvatném díle stvoření vidět Otcovu žehnající ruku. Podle slov zapsaných v epištole Římanům (1:20) v tom nemají výmluvu. Mnozí již také slyšeli o Synu, ale vydali se cestou pohodlí z pošetilosti. Jsou však stále ještě ti, kteří mají slyšet a k těm jsme posláni my - očekávající na ženichův příchod. Ale nejenom lidé našeho národa, ale i národy nezasažené čekají na poselství o věčném životě. I to je náš úkol, který má úzkou spojitost s příchodem ženicha. "A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec." (Mt 24:14)
Našim úkolem tedy není očekávat ženicha se založenýma rukama. Jsme posláni k dílu, které má směřovat k završení dějin světa. Naše čekání se nemá vyznačovat lenivostí a zkažeností (služebníku špatný a líný - Mt 25:26), nýbrž naplňováním Otcovy vůle. Svatbu je třeba připravit a na této přípravě by se měl podílet každý úd církve.
V posledních kapitolách Matoušova evangelia je několik zajímavých pohledů na poslední věci. A na několika místech čteme výzvu: BDĚTE! Tento imperativ je stále aktuální pro církev po dvacet století. Naše tělesnost nás často zbavuje bdělosti. Potom přestáváme vidět podstatné věci a zabýváme se příliš tím, co nevede k věčnosti. Možná, že se na krátkou dobu probereme, když někdo z našich blízkých náhle onemocní, nebo nás zastihne zpráva o smrti známého člověka. Tehdy si snad uvědomíme, že je otázka po existenci otázkou po věčnosti. Ale bdělost není chvilková úvaha na toto téma. Bdělost je plné spolehnutí se na slovo Páně o konci. On přijde brzo a naším úkolem je žít tak, jako by to mělo být právě teď a tady. "Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří."
Po půlstoletí existence však na sbor v Turnově, stejně jako na ostatní sbory Jednoty, dolehlo pronásledování. Po roce 1457, v důsledku šmalkaldské války, byly mnohé sbory uzavřeny a bratří byli nuceni odejít. Ti, kteří neodešli, se pak scházeli potají. Tak je tomu i v roce 1548 v Turnově, v době, kdy sbor čítal na 200 členů.
Tato situace se však zanedlouho mění a v roce 1567 je sbor v Turnově opět otevřen. Nejprve se bratří scházeli v domě pod ochranou Karla z Vartemberka, člena Jednoty a majitele poloviny Turnova, později, v roce 1576, jim Karel propůjčil klášterní chrám Navštívení P.Marie. Snad již od roku 1580 měli zde bratři třetí sbor. Byl v sousedství panského dvora za svěráckou bránou na gruntech skalských v domě, kde se říkalo "na Kopidlně".
Po roce 1620, v době protireformace, tak jako ostatní sbory zaniká i sbor Jednoty bratrské v Turnově a podle tradice se bratři potají scházeli v blízkosti Turnova v bludišti Chlevišti a ve skalách na Kalichu.
Na jaře 1906 byl povolán první kazatel, br. Gedeon Vilém Hartwig, a práce se rozšířila také do blízkého Rovenska pod Troskami. Br. Hartwig bydlel v domě č 17. na Mariánském náměstí, kde také byla od roku 1907 modlitebna. V roce 1913 pak církev za pomoci rixdorfských bratří koupila vlastní dům v Kozákovské ulici. 12. května 1913 byla slavnostně otevřena nová modlitebna.
V roce 1914 se správy sboru ujal misionář František Chleboun, který se navrátil z misijní práce v Jižní africe. Turnovský sbor byl v tu dobu v úpadku. Br. Chleboun kázal jen maličkému hloučku posluchačů, pastoroval, poučoval, ale celkem bezvýsledně. Ke všemu přišlo další trápení. Ohrožení sboru učením chiliastů. Vzpruhou se br. Chlebounovi stalo misijně evangelizační dílo na železnobrodsku. Práci zde začal v roce 1916 a pravidelná shromáždění od roku 1918.
Oživení do turnovského sboru přineslo až přestupové hnutí v roce 1921. Tehdy vznikly nové stanice v Doubravici a ve Svijanském Újezdě a rozšířila se práce mezi dětmi. Růstem sboru přibývalo povinností, a proto br. Chleboun , který byl ředitelstvím v Ochranově stále částečně placen jako misijní zástupce, přivítal své plné uvolnění pro zájmy misijní.
Od roku 1923 se stal kazatelem v Turnově br. Ladislav Šklíba. Ujal se práce s elánem mládí a brzy se ukázaly výsledky. Od roku 1926 byla povolena pro Turnov samostatná matriční správa.
Po odchodu br. Šklíby do Potštejna v roce 1930 se stal v Turnově kazatelem br. Pavel Glos. Obětavou prací nového správce doznal sbor nebývalého rozšíření. Byl zintensivněn a prohlouben sborový život, jemuž charakteristická činnost Glosova vtiskla nesmazatelnou pečeť. Br. Glos zde sloužil celých 45 let.
V roce 1975 pak nastupuje jako správce sboru br. Jiří Polma. Ten zde sloužil plných 21 let, aby odešel do nedalekého sboru železnobrodského. V roce 1996 byl na dobu jednoho roku administrováním sboru pověřen br. Jiří Helis.
Boží Hod vánoční
I přišli chvátajíce
a nalezli ...
Lukáš 2,16
Na cestě domů pod nohou
v jarní květ sníh se mění,
vždyť "Narodil se Kristus Pán,
hříšným na spasení ...!"
Zas je Hod Boží vánoční. -
Bez tebe, v sněhu, v ledu,
víra tvá, otče, s vírou mou
sešly se v písni dědů.
Marie Rafajová
Celé to poznání je Boží dar, daný nám ne pro ukojení zvědavosti, ale pro posílení pocitu odpovědnosti. Protože nejsme neživé figurky na šachovnici, kde hraje někdo jiný, ale svým životem sami světové drama vytváříme i ovlivňujeme další etapu.
G.Bateson před čtvrt stoletím pokusně prokázal, že prožitky toho, co zachycují naše smysly, jsou úměrné časové změně přicházejících signálů. Ve spojení tohoto zákona s Weberovým-Fechnerovým psychofyzickým zákonem (který pojednává o našem logaritmickém vnímání intenzit), zde máme dokonalé početní vyjádření vzniku emocí. Důsledky tohoto poznatku jsou přímo šokující: Jestliže máme nějaké vnější působení trvale vnímat, musí jeho intenzita stále prudce stoupat. To je např. důvod, proč kuřák, alkoholik, narkoman musejí stále zvyšovat své dávky, proč přestáváme vnímat ničení přírody, proč jsou krváky v televizi stále morbidnější a rafinovanější, proč mladí lidé dávají přednost stále hlučnější a divočejší hudbě. (Pokud má někdo o Batesonův zákon hlubší zájem, viz odkaz 1.)
P. A. Sorokin napsal ve čtyřicátých letech řadu objevných prací, z nichž s našim tématem souvisí nejvíce knížka: "Krize našeho věku". Původně vyšla v angličtině, do češtiny byla přeložena T. D. Ondřejem a byla vydána roku 1948 k 600 letému trvání Univerzity Karlovy. Minulý režim ji pro své záměry považoval za nežádoucí, a tak byla z většiny knihoven vyřazena, ale sehnat se dá. Sorokin psal svou analýzu krize našeho věku 30 let před objevem Batesonova zákona, ale jeho jasnozřivý výklad je s tímto zákonem v plném souladu. Vysvětluje, že každý systém ztratí časem své účinky, lidé k němu otupí a musí jej pak vystřídat systém jiný. Jinak by společnost odumřela. Své tvrzení opírá o hlubokou analýzu světových dějin, při čemž si podrobně všímá vývoje umění, který je spolehlivým zrcadlem společnosti.
I. Prigogine položil základy nelineární termodynamiky, která umožňuje početně formulovat také chování biologických a psychologických projevů (3), (4). Její pomocí můžeme např. vysvětlit divoké chování společnosti při nástupu nové struktury. Pro větší úplnost bychom si měli ještě všimnout Hakenovy synergetiky, Wienerovy kybernetiky, Selyeovy analýzy stresu atd. Zůstaneme však záměrně jen u základních informací.
Sorokinova knížka je stará přes půl století. Vysvětluje, že společnost žije vždy podle určité šablony, která se stále rozvíjí a "zdokonaluje", až se stane neúnosná i nudná, její další stupňování není možné. Zde nastupuje nový systém, starý systém se beznadějně brání a kope (Prigoginovy oscilace), až se zhroutí. Tato situace se opakuje v toku dějin, ale má poměrně dlouhou časovou konstantu. Bývají to staletí. Sorokin odvozuje z dějinné analýzy, že se střídají 3 základní systémy:
Je zajímavé, že Sorokin klade minimální důraz na význam "velkých" osobností dějin, ať již pozitivních, či negativních, nebo dokonce ďábelských. Dokládá, že hlavní vývoj by byl stejný i bez nich. Také formy státních zřízení a politické převraty mají na zásadní vývoj společnosti malý vliv. Přechody od monarchie k republice, od kapitalismu ke komunismu a naopak - to jsou ve veletoku dějin jen epizody. Hlavní proud má obrovskou setrvačnost a teče svým směrem.
Příznaky dožívání systému jsou množící se psychické i tělesné nemoci, sebevraždy, zanikání dobrých obecenství. V senzitivním systému jsou řeči o demokracii, sociálním zabezpečení a humanismu většinou lež. Vládne majetek, argumentace pro demokracii a humanismus se lstivě odvolává na tradice, které však jsou jen pouhá vzpomínka.
V současnosti prožíváme největší přelom mezi doznívajícím tupě senzitivním systémem a nástupem nového, duchovního. Přitom jsou zemědíly tak komunikačně i hospodářsky provázané, že jde o krizi světovou, jejíž hloubku je nutné otevřeně přiznat. Signály tohoto stavu jsou velice silné, všichni je cítíme. Podle Prigogina závisí způsob přechodu v tomto kritickém období do značné míry na angažované vůli lidí. Zde se uplatní evoluce, revoluce, volební výsledky, ale především styl všedního života každého z nás. Tím se sice nástup nového systému zásadně neovlivní, ale není z lidského hlediska lhostejné, jakým způsobem prožije takovou transformaci celá jedna nebo i dvě generace.
Je těžké vracet se ke křesťanství v národě, který je v podstatě konzumně ateistický a jehož církve mají spíše existenční starosti, než touhu oslovit evangeliem konzumní část společnosti. Skoro se zdá, že tuto úlohu přejímají některé sekty, což je škoda. Při tom požívá náš národ u Boha dozajista dosud vzácná privilegia, jak dosvědčuje naše dávná i nedávná historie. Dosud máme úkol spíše duchovně svítit okolnímu světu, než dohánět "vyspělou" světovou ekonomiku. Dosud pro nás platí slova dopisu do Filadelfie (Zj 3:7-13). Z toho vyplývá obrovská odpovědnost, kterou nesmíme zklamat. Jednota bratrská, jako nositelka našeho národního duchovního odkazu má v tomto směru velký dějinný, neodkladný úkol.
Literatura:
Slovo "pokání" (řec. metanoia) zní dnešnímu modernímu člověku jaksi starodávně. Nevěřící lidé si pod tímto slovem často představují naříkající mnichy, kteří chodí v žíněném hábitu, sypou si na hlavu popel či se mrskají důtkami. Co je ale skutečným obsahem tohoto slova a co pro křesťany i nevěřící lidi dnes znamená?
Všiml jsem si, že v dnešní křesťanské církvi (a nezáleží mnoho o jakou denominaci se jedná) se o hříchu a pokání moc nemluví.
Kdysi, na ETF UK, když jsem si připravoval kázání na homilitický seminář a mluvil o hříchu, tak mne pan profesor jemně upozornil, že mluvit o hříchu a o pokání není dnes moderní a že to lidé neradi slyší.
Bez pokání ovšem celá naše víra ztrácí význam a stává se pouze intelektuálním názorem. Upřímný člověk, který hledá Boha, slyší Boží volání hříšníka k pokání. Pokání stojí dokonce v ústředí celého Nového zákona a je počátkem skutečného křesťanského života. Jan Křtitel, který připravoval cestu Páně, začal svou službu slovy: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Mt 3:2) K pokání volal i Pán Ježíš, když započal svou veřejnou službu - kázal a říkal: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." (Mt 4:17) Pokání zvěstoval i apoštol Petr o letnicích. Když se ho Židé ptali, co mají dělat, řekl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého." (Sk 2:38) Pokání zvěstoval i velký apoštol mezi pohany, Pavel. Ve Sk 20,21 o sobě říká, že vydával svědectví Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána Ježíše Krista.
Pokání je opravdu ústředním tématem celého Nového zákona. Je také součástí poslání učedníků v L 24:45-48, kde čteme: "Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých., v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky." Náš Pán, Ježíš Kristus, není Ježíšek, který chodí po církvi, klepe nás po ramenou a říká: "To nic není, nic si z toho nedělej, všechno bude dobré." Náš Pán je svatý Bůh, který nás vede k pokání - ke změně smýšlení o nás, o našem jednání, a motivech. Ježíš nás vede k tomu, abychom smýšleli o sobě v souladu s Jeho slovem a podle něho jednali.
Bez pokání není možné účinně věřit. Mnozí křesťané neustále zápasí o víru, protože nikdy nesplnili základní podmínku víry, což je pokání (Žd 6:1). Bůh od svého lidu neočekával a neočekává, že nikdy nezhřeší a neudělá chybu. Také největším problémem Izraele nebyl hřích, ale jeho reakce na něj. Neochota Izraele k pokání, pýcha, která odmítla dát Bohu za pravdu a přestat hříšně jednat. Bůh připravil řešení pro náš hřích - Ježíš zaplatil pokutu za naši vinu a je to právě jeho láska, která nás vede k pokání. Odpuštění a očištění má ovšem také svá pravidla - 1.J 1,9 říká: "Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti" a Jk 5:16 nám vysvětluje, jak máme své hříchy vyznávat.
Pokání - očištění od hříchu a odpuštění je výsada, kterou mohou mít jen křesťané. Nezapomínejme tedy na to, co je středem našeho zvěstování: "Odevzdal jsem vám především , co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben., byl vzkříšen třetího dne podle Písem" (1K 15:3-4).
"Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepřičítá, v jehož duchu není záludnosti."
Pouť za světlem je útlá sbírka veršů z let 1957-1960. Vydala ji Diecésní rada CČSH, cena 25 Kč. V předzpěvu autor svou sbírku představuje:
"Víry jemné zvony" zní i sbírkou Světla a stíny strun, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství v ceně 89 Kč. Sto duchovně laděných čtyřverší v ní provází vždy dvojice citátů z myšlenek světových osobností a Bible. Příjemná na dotek, zve knížka k tichému soustředění:
Obě sbírky Miroslava Matouše jsou k dostání v Ústředí Jednoty bratrské, Kollárova 456, Nová Paka. Tam můžete dostat i sbírku předchozí Uhel a křída, překlad Cherubského poutníka a soubor Komenského spisů převedených do nové češtiny Studnice útěchy.
Hlavními řečníky byli: Henning Schlimm, biskup Jednoty bratrské z Německa a John R.W.Stott, známý evangelikální kazatel a autor mnoha knih, z Anglie. Konference se již tradičně, zúčastnili také mnozí kazatelé Jednoty bratrské, letos jich tam bylo asi 15, což je většina...
Fundované přednášky byly doplňovány pracovními semináři, kde byl prostor ke sdílení se na daná témata související s misií.
Účastníci konference odjížděli povzbuzeni k dalšímu věrnému následování našeho Pána Ježíše Krista a k věrné službě.
Mě osobně oslovily na této konferenci tři oblasti. Tou první bylo již zmiňované vyučování, které bylo průběžně po celou dobu konference. Hodně ke mě mluvilo téma o službě pod zákonem, v otrockém tlaku příkazů, zákazů a povinností a o stejné službě (i povinnostech) konané s motivací lásky a vděčnosti k Otci.
To druhé, co mě velmi oslovilo, bylo celovečerní vystoupení mima Garolda, kterého jsme někteří mohli vidět na letošním GO - festivalu v Liberci. Jednotlivá vystoupení měla opravdu profesionální úroveň. Střídaly se tam obrazy ztvárňující obyčejné, všední událostí, s obrazy nabitými evangeliem. Právě jeho poslední vystoupení, které předváděl i u nás v Liberci - člověk, který uklízí manéž po vystoupení a nalezne pytel s chlebem, láhví vína a křížem - hluboce zasáhlo úplně všechny, a po skončení se ze sálu ještě dlouhou chvíli ozýval pláč ...
Třetím zážitkem byla panelová diskuse na téma "zábava pro křesťany". Pořad byl uveden videozáznamem ankety, která byla natočena v říjnu během sjezdu mládeže Jednoty bratrské a Křesťanských společenství v Pardubicích. Otázka byla jediná: "Co děláš, když se chceš bavit?" Odpovědi byly velmi rozmanité, většinou rozpačité, jako kdyby se mnozí styděli přiznat, že se ve svém životě taky baví, nebo jako kdyby zábava byla snad až hříchem. Některé odpovědi byly až neskutečně nábožné. Otázka záměrně nespecifikovala, co je míněno tím "bavit se". Proto někteří mluvili o čtení knížek, o dělání si legrace (nejlépe z druhých), sledování televize, o návštěvě kina, divadla i diskoték. Překvapil mě velký počet těch, kteří vůbec nedokázali odpovědět... Myslím si, že toto je oblast, o které je potřeba mluvit a hlavně se za mladé křesťany modlit.
Konference byla zakončena slavnostní bohoslužbou chval, svědectvími a společenstvím při Svaté večeři Páně.
Jan Votrubec
(red. upr.)
Po krátkém představení účastníků rozhovoru a představení práce Ekumenické rady církví se hovořilo především o postavení církví ve společnosti, o pozitivní i negativní funkci sdělovacích prostředků při informování o dění v církvích a o vztazích mezi církví a státem. Porozumivý vztah k jednotlivým církvím i vhled do života církví v naší zemi ze strany prezidentské kanceláře nás již dnes nepřekvapuje, ale stále nás těší.
Tato setkávání nemohou vést k řešení nějakých konkrétních problémů, ale pro svou otevřenost a informovanost nejsou také jenom zdvořilostním aktem. Svým způsobem je můžeme chápat jako symbolické znamení a ocenění práce a významu církví v naší společnosti.
Za Misijní odbor KJ
koordinátorka akce v ČR
Ludmila Hallerová
Ve vilách 7
140 00 Praha 4
Je s podivem, co vše tento sbor od svých začátků prodělal, jak obstál v selsko-katolickém prostředí a v období socialismu a trvá dodnes navzdory všem okolnostem a nepřejícím předpovědím. Musíme uznat, zvláště v dnešní zmatené době rychlých vzniků a krachů různých spolků, že se jistě jedná o projev Boží milosti. Vždyť lidé jsou nestálí. Kolik kazatelů se zde vystřídalo a snažilo se zúrodnit půdu v srdcích místních západočechů. V počátcích, za bratra Brixiho, měl sbor přes 400 členů, což byl z velké části důsledek přestupového hnutí. Pak se stav snížil a účast na bohoslužbách se pohybovala v rozmezí 20-35 lidí. Dnes je ve sboru 41 členů střední a starší generace a asi 10 dětí. Převážná část lidí na bohoslužby dojíždí. Na sborový den jsme pozvali ty, kteří zde něco prožili, ale také zástupce křesťanů z okolí (Hořovice, Rokycany, Plzeň). Mnozí se omluvili, takže nás bylo asi 80. Při nedělních dopoledních bohoslužbách nás pozdravil a slovem posloužil bratr Petr Horáček, který zde prožil s rodinou 7 budovatelských let. Po společném obědě s přáteli jsme měli čas na rozhovory.
Na odpoledním shromáždění jsme pak uvítali osmičlennou hudební skupinku z Týna nad Vltavou a další vzácné hosty, např. dobřívského pana starostu nebo některé bývalé místní členy Jednoty bratrské. Bratr Zoul, který je starší než zdejší modlitebna a je spolu se svou rodinou neodmyslitelnou součástí místního společenství, připomněl s vděčností, co všechno zde náš Pán vykonal v uplynulé době. Pak jsme měli "hody lásky" a rozhovory s hosty. Úzkou radu zastupoval bratr Ondřej Halama, který nás povzbudil slovem ze Zjevení 3:7-8, že Bůh před námi otevřel dveře a žádný z lidí je nemůže zavřít, a že z Božího rozhodnutí tento sbor trvá. Další pozdravy a přání: telefonicky od bratra biskupa a bratra Kejře, písemně od bratří Matouše, Plevy, osobně od pana starosty, sestry farářky Švábové z CČSH, D. Kolingera, br. kazatele Šoltéze (CČE Plzeň), zástupce z ECM Plzeň a dalších. Prožili jsme naplněný a požehnaný den. Dle mého názoru to bylo cosi mimořádného, že se na půdě sboru mohli sejít zástupci různých skupin a názorů a být jednoduše spolu ve jménu a radosti našeho Pána. Rád bych věřil, že Bůh dává dohromady své děti, a že jsme udělali krůček tím správným směrem.
S pozdravem váš bratr
K tomuto sborovému dni byla vytištěna pozvánka s nejdůležitějšími historickými daty ze života sboru. Z řady kazatelů, kteří pečovali o turnovský sbor, k nám promluvili dva poslední. Bratři Jiří Polma a Jiří Helis. V průběhu Hodů lásky, při bocháncích a čaji, pozdravila sbor i nového správce sboru, vedle dvou biskupů br. Ulricha a br. T. Gilla, celá řada našich kazatelů z okolních sborů, členové Rady starších z Potštejna i zástupci místní ekumény. Vedle místní sborové hudební skupiny nás celým dnem provázela svými písněmi vokální skupina Cantate Domino z Liberce.
Hledáme odvážné křesťany a křesťanky bez rozdílu vyznání, ochotné sdílet s Boží pomocí život ve společenství, a nejméně 1 rok našim tělesně postiženým bratřím s sestrám sloužit. Vyzýváme zejména mladé křesťanské muže, aby zvážili před Pánem Bohem možnost vykonání civilní služby v našem středisku - s povoláním pečovatel nebo pomocný pracovník. Zájemci mohou po domluvě přijet na 14 denní zkušební pobyt.
přeji vám hodně radosti o vánécích! Ze všeho, na co se již těšíte. Každé vánoce so připomínáme, že se kdysi pro nás narodil Spasitel. Přeji vám, abyste o letošních vánocích zase o kousek víc pochopily, co to pro nás znamená, jek velice nás má Pán Bůh rád!
Možná budete doma zdobit vánosční stromeček.
Na obrázku má stromeček řetězy z ozdob. Jsou různě dlouhé.
U obrázku máte řetězy seřazeny podle délky a vedle jsou písmena,
která patří do větších ozdob. Podle toho se pokuste doplnit
správné skupiny písmen do řetězů na stromečku.
Odshora přečtěte tajenku (1. úkol). Je to část zaslíbení andělem
zvěstovaného Marii.
2. úkol: Jak se anděl jmenoval?
3. úkol: Kde Marie bydlela?
.O. J
O.O.O IŠS
O...O EŽ
OO.O.OO LOVAT
O..OOO..O YNNEJ
OO..O..OO DEKRA
.O..O.O.O..O. VYŠŠÍ
.O..O...O..O. HOBU
Svoje odpovědi posílejte do konce ledna 1998 na adresu redakce!
Knížku za odpovědi na otázky v říjnovém čísle posíláme
Lence Kurfiřtové z Těpeř.