Milí přátelé, milé sestry a bratři,
v polovině listopadu se znovu sejde Synod k mimořádnému jednání o finanční situaci církve, k řešení návrhů finanční soběstačnosti církve a valorizace mezd kazatelů. Mohlo by se zdát, že také církev dnes nejedná o ničem jiném než-li o penězích, ale spíše opak je pravdou. Tyto otázky jsou trvale neřešené a nevyřešené a poslední ekonomická situace v naší zemi (škrty ve státním rozpočtu) jasně ukázala nutnost rychlého a koncepčního řešení. Protože je to problém, který se týká širšího společenství církví, chci se o něm zmínit i v tomto úvodníku. V zásadě je třeba řešit dvě oblasti:
Úkolem synodu tedy je stanovit nově (platový fond, do něhož sbory i někteří jednotlivci přispívají, již existuje od roku 1994) pravidla, podle nichž bude fond na platy kazatelů shromažďován a také rozdělován. Ač Úzká rada nemá na platy kazatelů jiné zdroje než-li odvody sborů, chceme zachovat způsob povolávání a vyplácení správců sborů Úzkou radou.
Vzhledem k tomu, že platy kazatelů nebyly od roku 1995 valorizovány i vzhledem k tomu, že státní dotace nedostačuje na hodnostní přídavek, který kazatelům náleží, stojí před synodem úkol stanovit výši platů kazatelů a způsob jejich valorizace.
Tyto otázky nejsou snadné a ne příliš snadno se o nich v církvi mluví. Je-li někdo v civilním zaměstnání, není problémem informovat se o výši platu, možnostech jeho zvýšení, či hledat si zaměstnání jinde. Jiná situace je ale v církvi a v jiném postavení je kazatel. Přesto o těchto otázkách musíme hovořit otevřeně a jasně. V současné době se v mnoha staršovstvech připravují na synodní jednání, věřím, že uvážlivě a odpovědně. I když nalézt v těchto otázkách široký konsensus církve nebude jistě snadné, přesto je to velmi důležité a žádoucí
Milí přátelé, teploměry za oknem nám v posledních dnech připomněly, že se blíží zima. Pro nás v našich sborech a společenstvích je to připomínkou přibližujícího se adventního času. Proto Vám chci popřát radostný předvánoční čas, naplněný očekáváním i prožíváním Boží lásky a milosrdenství.
V bratrské lásce Váš
Ježíš, když hovořil o Nebeském království používal často podobenství. Z toho se dá usoudit, že toto téma mu leželo na srdci a bylo pro něj důležité, aby ho co nejlépe vysvětlil svým učedníkům, a tedy i nám. Jeho království není z tohoto světa, a proto ho přirozený člověk nemůže pochopit (1.Kor 2:14). Je ale vidět, že Pánu Ježíši šlo především o Boží království. Proto o něm často mluví, a aby ho co nejlépe přiblížil svým posluchačům, používá podobenství. Toho si všímá nejvíce Matouš, a proto i v jeho evangeliu je obsaženo nejvíce podobenství o tom, jaké je Království nebeské. Když Ježíš popisuje Boží království, vybírá si k tomu příklady z běžného života. Avšak už na těchto příkladech vidíme, že s Královstvím nebeským je to jinak, než s královstvím tohoto světa, jak jsme zvyklí vidět všude kolem sebe.
Celé citované podobenství bychom mohli rozdělit tématicky do tří okruhů.
V celém podobenství se jedná o tom, jak byli jednotliví dělníci najímáni v rozdílnou dobu na společné dílo. Všechno klape a jde dobře až do okamžiku, kdy se rozděluje odměna. Ta je nelogicky vyplácena nejprve těm, kteří pracovali tu nejkratší dobu, až dojde i na ty, kteří pracovali už od rána. Velké rozčarování nastalo u těch, kteří, ač pracovali od rána, měli stejný výdělek jako ti, kteří pracovali jenom chvíli. Oni měli pocit, že si zaslouží více, než ti druzí. Ve světě to takto běžně funguje. S Božím královstvím je tomu jinak. Při účasti na Božím díle nemá nikdo z nás nic, co by si mohl od Boha zasloužit. Odměna je pro všechny stejná - věčný život v Kristu Ježíši. Nezáleží totiž na tom, jak dlouho a kolik jsme toho pro Pána "vykonali", ale na tom, zdali jsme ochotni jít a zapojit se s plným nasazením do díla na vinici Páně ve chvíli, kdy nás Pán povolá. Odměnu tedy nedostáváme za množství vykonané práce, za zásluhy nebo za výkon, ale za uposlechnutí Božího volání ke spáse, za poslušnost, ochotu a touhu naplňovat povolání, které se nám v Pánu dostalo.
I v tomto pohledu se Boží království liší od království tohoto světa. V dnešní době, kdy se jednotlivé politické systémy potýkají s problémem nezaměstnanosti, v Božím království tento problém neexistuje. Věřím tomu, že každý z nás má v Božím království "své pracovní místo". Z Písma je jasné, že Pánu Bohu jde především o vztah. Přesto, nebo možná právě proto, je naší odpovědí na jeho lásku k nám ochota sloužit mu všemi dary, kterými nás obdaroval. A tak má každý křesťan možnost přiložit svou ruku k dílu. Nezáleží na tom, kdy ho Pán povolá. Ať je mladý nebo starý, ať je křesťanem od dětství, nebo uvěřil teprve nedávno, jistě s ním Pán počítá pro službu v Božím království. Rozdíl je snad jen v tom, že někdo toho stihne více a někdo méně. Věřím, že i zde bychom mohli aplikovat podobenství o hřivnách. Komu bylo více dáno, od toho se více očekává. (Rozuměj - komu bylo dáno více času pro práci na Boží vinici, od toho se očekává, že bude více času věrně pracovat).
Tématem setkání byla slova Žalmu 79: "Po všecka pokolení budeme vypravovat o tvé slávě". Konference byla zahájena slavnostní bohoslužbou se sborem za účasti hostů. Delegátky pozdravil br. Christian Müller za ředitelství, dále starosta města, br. biskup Henning Schlimm a předseda Úzké rady br. Ondřej Halama.
Jednacím jazykem byly němčina a angličtina. Dvě biblické studie na Žalm 22:22-31 a Lukáš 1:46-55 (s. Anne Schlimm z Německa a Jan Mulin z Anglie) motivovaly sestry všech věkových skupin z různých sociálních poměrů k výměně zkušeností a hlubšímu vzájemnému poznávání. Příležitost hovořit o generačních problémech ve své zemi využily všechny delegace. Nesporným přínosem k tématu byl medicinsko-psychologický pohled sestry Evy Kejřové, který přinesl nejen poučení, ale otevřel i zajímavou a užitečnou diskusi. Hodně se zpívalo ze zvláštních zpěvníčků. Krásné staré bratrské i nové písně, kánony a chvály nejvíce německy a anglicky, ale také estonsky, surinamsky, holandsky, zulu a samozřejmě česky!
V programu se pamatovalo také na návštěvu historických míst, která jsou kolébkou Obnovené Jednoty bratrské v Ochranově. Památný bratrský hřbitov na Hutbergu, Vogtshof se sídlem ředitelství, archiv, pomník k založení Ochranova a kostel v Berthelsdorfu, kde byla požehnaná večeře Páně s vylitím Ducha svatého.
Nedělní odpoledne bylo věnováno zájezdu do Nízkého. Tento sbor založili v 18. století čeští exulanti. Po prohlídce města, v jehož ulicích jsou dosud zachovány dřevěné domy, jaké se posílaly loďmi ke smontování do bratrských misijních polí (např. Labrador), následovala návštěva bratrské nemocnice Emaus. Některé její budovy září novotou a jiné ještě čekají na renovaci. Všechny sestry diakonky jsou už v důchodu, ale zdravotní škola vychovává nové ošetřovatelky. Před kostelem nás pozdravil trubačský sbor bratrskými písněmi. Ve velkém sále se konaly slavnostní Hody lásky, při kterých všechny delegátky pozdravily sbor krátkým vystoupením.
Třetí evropské setkání žen bylo zakončeno Svatou večeří Páně v Ochranově. Jejím liturgem byl br. biskup Thedor Gill. V bílých talárech mu přisluhovaly 4 sestry, a to z České republiky, Anglie, Německa a Holandska.
Díky Pánu za požehnané dny, v nichž nás obdarovával svým pokojem a dával poznávat, jaké jsou naše možnosti přinášet světu kolem nás hodnoty opravdového lidství.
Čtvrté evropské setkání sester Jednoty bratrské se bude konat v roce 1999 v Holandsku.
Tento rozhovor jen ukazuje, jak velice málo rozumíme pojmu svatosti a posvěcení. A přitom je svatost jedna ze základních podmínek, abychom se mohli setkat s Pánem. "Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. (Žd 12:14)
Jak se stává člověk svatým? Může se vůbec člověk svatým stát? Není to velká troufalost myslet si, že jsem svatý? Je svatost jen pro některé a nebo pro všechny? To jsou otázky, nad kterými se chci zamýšlet. To prvé, co chci zdůraznit, je, že svatost si nelze získat skutky. Rozumím dobře odpovědi mládežníků z úvodu, kteří znali Boha, jeho svatost a srovnávali ji se svým životem. Viděli veliké rozpory a proto odpověděli, že svatí nejsou. Ale my nebudeme svatí, až splníme nějaké normy či podmínky, až budeme lepší a ještě lepší, až budeme dokonalí. To bychom svatí nikdy nebyli. Víme z Bible, že apoštol Pavel nazývá své spolubratry svatými (např. Kol 3:12).
Bůh je svatý. On sám, Pán všeho, dokonalý vládce je svatý a všechna svatost od něho pochází. Svatost je základní Boží vlastností. Tak jak sluneční světlo obsahuje všechna barvy spektra, tak Boží svatost obsahuje všechny jeho vlastnosti. Nelze získat svatost jinde než u Boha. Nelze získat svatost tím, že se budu snažit žít dobrý a dokonalý život. Jedině Bůh je svatý a On svatost dává.
Již jsme si ukázali, že Bůh je svatý. Ale co člověk, jak ten se stává svatým? Svatý, ve vztahu ke člověku, znamená být oddělený pro Boha a pro službu jemu. Již ve Starém zákoně byli oddělováni lidé pro službu Hospodinu. I dnes Bůh volá člověka, aby byl svatým, odděleným pro službu Hospodinu. Bůh "propůjčuje" člověku svou svatost a ten ji přijímá při svém znovuzrození. Tehdy, když se člověk pokoří před všemocným Bohem, vyzná, že Ježíš Kristus je jeho Pán, znovuzrodí se do božího království a uvítá ve svém nitru Ducha svatého, stává se svatým. Není to lidský úkon, lidská zásluha, je to jen a jen projev Boží milosti a lásky k nám. Bůh sám nás činí svými dětmi - svatými. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. (1S 2:8)
Pro ujasnění použiji názorný příklad: Po ulici jde prodavač drog. Právě se mu zdařil dobrý obchod a má u sebe spoustu nečistě vydělaných peněz a ještě nějakou tu dávku drog k prodeji. Uslyší zpěv, přejde na druhou stranu ulice, kde křesťané zvěstují Krista. Duch svatý se dotkne jeho srdce, uvěří, činí pokání, vyzná Ježíše jako svého Pána - je znovuzrozen. V tu chvíli se stává svatým: I když má ještě v jedné kapse nečistě vydělané peníze a v druhé drogy, je svatý. Pokořil se před Bohem, On jej přijal a dal mu svou svatost.
Svatost nezískáme žádnými skutky, je to Boží dar.
A jak je to s posvěcením? Mnohokrát jsem slyšel slova od lidí, kteří nevěřili v Ježíše Krista: "Vy to máte jednoduché, uděláte něco špatného, pomodlíte se k Bohu a můžete dělat špatné věci dál." To však je absolutní nepochopení. Vždyť když se člověk znovu narodí, uvítá ve svém srdce Ducha svatého. Stane se veliký zázrak, sám svatý Bůh si v těle člověka učiní svůj chrám. Tam, kde je svatý Bůh přítomen se nic hříšného a nečistého neskryje. Jednoduše nelze přijmout Krista do svého srdce a žít si dál svým starým způsobem života. Vraťme se nyní k našemu prodejci drog, který prožil znovuzrození. Pravděpodobně to prvé, z čeho ho Duch svatý obviní, je obchod s drogami. A on sám se jich velice rychle zbaví a dá mnoho věcí do pořádku. Nemůže přijmout Krista a dál obchodovat s drogami. Mnozí prožili ve svém životě, jak jim Bůh postupně ukazoval na jejich hříchy a oni je v pokání opustili.
Posvěcením se mění náš život, náš charakter - toužíme po tom, abychom se podobali Pánu Ježíši Kristu. Abychom konali ty skutky, které mu budou dělat radost.
Svatost je tedy Boží proměna v našem životě při našem znovuzrození a posvěcení je proces, při kterém nás Bůh mění do podoby svého Syna. "Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava." (Ef 4:15)
Někdy slýchám, že křesťanství je souhrnem příkazů a nařízení, a proto nepřitahuje nové lidi. Obávám se, že tento postoj mnohdy vypůsobíme my věřící sami. Jsme jako děti, které po něčem touží a přitom jim to rodiče zakázali. Rádi bychom dělali některé věci, ale protože víme, že se Bohu nelíbí, tak je neděláme. Ale v tom okamžiku se stáváme pokrytci, a lidé okolo nás to často poznají. Posvěcení není vstup do zákona, ale do svobody. Posvěcení není dodržování příkazů a nařízení proti mé vůli, ale radost ze života v Boží blízkosti. Budu-li žít s někým, koho mám rád, a jehož způsob života se mi líbí, bude úplně normální, že budu žít, jako on. Budu chtít se mu podobat, být jako on, mluvit jako on, jednat jako on. To je posvěcení. Ne já něco musím, ale já to chci, protože tak jedná můj Pán.
Posvěcení tedy znamená žít podle vzoru našeho Spasitele. Abych mohl podle něho žít, tak ho musím dobře znát, mít s ním obecenství, trávit čas na modlitbách v uctívání ve chválách. "V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu - neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. (1J 4:17)
Posvěcení je proces, ve kterém nikdy nebudeme u konce. "Kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se ještě. Zj 22:11) A přesto i posvěcení je Boží dar, není to lidská zásluha. Nelze se posvětit lidským úsilím. Vždyť i při sebelepší snaze všelijak padáme a hřešíme. To jediné, co můžeme udělat, je přijít k Ježíši Kristu, vyznat mu svůj hřích a nechat se od něj očistit a posvětit.
Platnost tohoto zákona již zakusil 37 letý Muhammed Bakr z Kiri u Nabusu, který se před 6 lety obrátil od islámu ke Kristu. Pokud tuto oblast ovládl Izrael, směl svou víru svobodně vyznávat. Jakmile se oblast stala součástí PAO, byl 30. června palestinskou policií zatčen. Příbuzní, kteří jej navštívili ve vězení, tvrdí, že byl mučen, protože má tělo plné ran. Aby rodinu umlčela, zatkla policie i Muhammedova otce Nassira. Jelikož otec není křesťan, odůvodnilo se jeho zatčení tím, že prý "prodal půdu Židům". Ale Bakrova rodina nevlastní žádní nemovitosti. Muhammed Bakr je ženatý, má 9 dětí a tato početná rodina žije jen ve dvou místnostech.
Arabští křesťané jsou pohoršeni, že tento případ křesťanské sdělovací prostředky ignorují. "Kdyby palestinský protimisijní zákon, v jehož jménu se již zatýká a mučí, upoutal alespoň 3% pozornosti jako ten izraelský, který ještě ani nebyl přijat, bylo by nám pomoženo". Kdo chce protestovat proti zatčení Muhammeda Bakra (ID 98386564-3), ať napíše nebo faxuje na adresu:
Mr. Yasser ARAFAT
Chairman of the Palestinian Authority in GAZA
(fax: 00972-7-822365)
NAI 229/str. 17
Překlad: L. Hallerová
Otevřela mi hospodyně, starší paní, pozvala mne dál a hned volala důstojného pána. Přišel asi 70 letý kněz s úsměvnou tváří a já jsem mu oznámil důvod své návštěvy. Nejdříve jsem se ani na bratra neodvolával. Oslovoval jsem jej po našem "bratře faráři" a on se mi hned představil: "Já jsem Uhlíř, Pepa Uhlíř". Pozorně mne poslouchal. Paní hospodyně Františka hned nosila na stůl pohoštění, pravé hody. Dali jsme se tedy do jídla, paní Františka zdvořile postávala opodál, ale já jsem ji pozval, ať si sedne s námi. Bratr farář řekl, že s paní Františkou jindy společně jídá, ale že ona mne asi považuje za důvěrnou návštěvu. Ráda přišla mezi nás.
Čas utíkal, popili jsme i vína a přiznal jsem se, že mne za ním poslal můj bratr. Při zákusku má smutná řeč pokračovala, ale monolog se změnil v dialog, oslovovali jsme se "bratře Pepo" a "bratře Ivane". Ne pro to víno, ale pro ten dialog se mi ulevilo. Tématika se přenesla na současné obecné problémy křesťanství, tenkrát v době tvrdé normalizace. Dobře jsme si rozuměli, že víra lidí slábne... Pak se ale náhle vzchopil a povídá: "Pojď se Ivane podívat, jak opravuji kostel a faru." Šel jsem s ním, lidé v Železnici nás zdravili a dávali se do řeči. Bratr farář opravoval velkoryse. Sám i ve svém věku se na práci podílel, měl tvrdé ruce. Vykládal mi, že se přece jen najdou lidé, kteří mu zdarma pomáhají. Ti dva placení zedníci by to sami nezvládnuli. Někdo přispíval i finančně.
Ptal jsem se, kolik lidí chodí na bohoslužby. Prý málo, je smutné kázat takové hrstičce. Občas však přijde i někdo z obětavých pomocníků. Dovolil jsem si poznámku, že by pak bylo lepší scházet se někde v obyčejné místnosti a neplýtvat energií na stavbu. Tehdy se bratr farář rozhovořil, že je to jinak. Prý žijeme v epoše ateistického materialismu, ale on že bezpečně vidí červánky nových časů, které přijdou už na konci století. Nastane veliký hlad po Božím slově, bude nedostatek pastýřů a už vůbec nebude čas míchat maltu a tesat trámy. Jeho úkol je připravit Boží stánek na tento zlom. - Bratr Pepa stál v otevřených dveřích chrámu s rozpřaženýma rukama a slyším jeho slova: "Můj úkol je míchat maltu". Nehemiáš. Ta stavba byla pro něj milost, potvrzení, že Pán ho potřebuje.
Bratr farář Uhlíř už dávno odešel k svému Pánu. Ani nevím, zda mu bylo dopřáno dílo dokončit. Návštěva u něj byla pro mne nejen potěšením v zármutku, ale i zvěst velké moudrosti. Věřím i pravost jeho vize, podle jeho slov v současných dobách vstupujeme do začátku probuzení, touhy po Bohu. Duch svatý působí. Je důležité, abychom každý plnili svůj úkol na Božím políčku. V tom je smysl našeho života.
Na 1. adventní neděli 30. 11. 1997 by měl v rovenském sboru zaznít zvuk slavnostních trub, oznamujících léto milostivé Hospodinovo pro sestru Jaluškovou. Bude to den jejich 50. narozenin. (Nebo měl znít zvuk trub od jejich 49. narozenin do 30. 11. 1997?) - Trubači tu asi nebudou, ale jistě sbor a děti v něm zazpívají podle bratrského zvyku své sestře kazatelce píseň s radostí a vděčností za její dosavadní službu - už je v Rovensku pod Troskami 22 let. Je naší druhou kazatelkou po sestře Ireně Kuželové.
Snad by se o sestře Jaluškové dalo říci, že je duchovní setbou Přemysla Pittra. Už její dědeček byl v písemném styku s touto duchovní osobností a přispíval na Pittrův "Milíčův dům". A tatínek byl silně zasažen společenstvím P. Pittra, patřil k němu aktivně, spoluvytvářel ho. Na Pittrovo doporučení, aby si jeho blízcí našli evangelický sbor a zapojili se do jeho práce a služby, si bratr Kareš našel Jednotu bratrskou. Velice pomáhal br. Habrovi, když Tanvald byl kazatelskou stanicí jabloneckého sboru a sestra Habrová se tu věnovala dětem. Pomáhal i bratrovi Chlubnovi, který na čas působil v Jednotě bratrské a zapojil se do aktivity na získání i na opravě sborového domu v Tanvaldě. To vše se odráželo na rodině Karešových. V čase, kdy byl sbor neobsazen, se u Karešů konaly domácí pobožnosti a použitím zpěvníků a literatury "Milíčova domu" Pittrova. V tomto duchovním prostředí a aktivitě rodiny vyrůstala Hana se svými sourozenci Marií a Pavlem.
Jak je to se semenem z Ježíšova podobenství? Člověk zaseje semeno do země, semeno vzchází a roste, a on ani neví jak (Mk 4:26n). To, co bylo zaseto do srdce a mysli malé Hany, vzrostlo k rozhodnutí studovat teologii. Při studiu na zemědělské škole v Praze začala v roce 1968 externě chodit na přednášky Komenského evangelické bohoslovecké fakulty a v roce následujícím se přihlásila k řádnému studiu. V tomto roce se také o prázdninách dostala do Švýcarska a část svého pobytu prožila s "emigrantem" Pittrem.
Po ukončení studia byla krátce sekretářkou Úzké rady - už ji čekal sbor v Rovensku pod Troskami, kam byla povolána v létě 1975. Přišla do sboru malého, ale soudržného, jeho láska jí vyšla vstříc. Ráda vzpomíná na ty, kteří ji mezi sebe přijali a kteří tu již nejsou... Hned však začala práci s dětmi a již druhé vánoce v Rovensku měla při vánoční slavnosti asi 12 dětí. To byla její misijní a ekumenická práce, neboť ne všechny děti byly z Jednoty bratrské. I katolický místní farář se účastnil vánočních slavností Jednoty bratrské! Jakoby i při této práci zrála setba Pittrova: láska k dětem, tolerance, ekumenismus v žitém křesťanství.
Od 1. 6. 1978 nemá rovenský sbor kazatelku Hanu Karešovou, ale Hanu Jaluškovou. Jejím manželem se stal farář Církve československé husitské, Aleš Jaluška, sloužící v Držkově. A sestra Hana musí zvládnout dvě domácnosti. Později se její manžel působištěm přiblížil Rovensku, když byl přeložen do Lomnice nad Popelkou - ale jeho vytížení je spíše přetížení, zvláště když začal se službou ve valdické věznici.
Na jaro 1983 si sestra Hana odskočila do Švýcarska na biblickou školu v St. Chrischoně, setkala se s Olgou Fierzovou, spolupracovnicí P. Pittra, navázala kontakty se švýcarskými komunitami Jednoty bratrské. ..
V lednu 1985 se manželům Jaluškovým narodil syn Matouš, přišly tedy i povinnosti rodičovské.
Rok za rokem přichází i odchází, sestra Jalušková na svém místě Bohem určeném věrně slouží. Loučí se se starými členy sboru, získává mladé. Dnes na faru Jednoty bratrské v Rovensku trefí až na 30 dětí, přicházejí už děti dětí, se kterými začínala...
Děkujeme milé, trpělivé a skromné sestře Haně za to, v čem se dovedla rozdávat, za její otevřené srdce i dům. Přejeme jí, aby Pán Bůh žehnal její rodině, její službě, jejímu rovenskému sboru! Ať jí léto milostivé Hospodinovo přidá novou radost a z ní novou sílu k dílu Páně.
A tak jsme se v páteční podvečer 1.8. postupně sjížděli do Znojma. Sraz byl u Samků, tam si pro nás přišli hostitelé na ubytování a také jsme si řekli nejčerstvější informace o tom, jak by evangelizace měla probíhat a co kdo bude dělat.
Nastala sobota a hned od rána také přípravy na první vystoupení. Evangelizace byly pojaté jako koncert skupiny Karmel s průvodním a hlavně závěrečným slovem libereckého kazatele Petra Krásného. Skoro to ale vypadalo, že žádný koncert nebude. Aparatuře zřejmě neudělala dobře dlouhá cesta a nechtěla pořádně fungovat. Než se zprovoznila, trvalo to skoro hodinu. Za tu dobu prošlo kolem hodně zvědavých lidí, ale když se nic nedělo, chtěli jít zase dál. To už tam ale zase přiběhl někdo ze znojemských a nabídl letáček nebo rozhovor, a tak i tato neplánovaná pauza byla využitá. Koncert se nakonec uskutečnil, lidé se zastavovali i procházeli kolem. Musím říct, že bylo úžasné pozorovat domácí, jak byli aktivně zapojeni a nespoléhali na to, že to za ně někdo odzpívá, odkáže nebo nějak udělá. Bylo vidět, že jim jejich město leží na srdci.
Odpoledne byl další evangelizační koncert v letním kině v Moravských Budějovicích. Tam už to s aparaturou bylo o něco lepší. Účast byla docela malá, ale na rozdíl od dopoledne sem přišli lidé, kteří byli pozváni a už dříve osloveni. I tady perfektně fungoval tým domácích, který zabezpečoval všechny potřeby Karmelu, dělal pořadatelskou službu a hlavně se aktivně podílel na rozhovorech a modlitbách s návštěvníky.
Třetí koncert měl být na pláži Vranovské přehrady a v případě nepříznivého počasí v prostorách místního kina. Nepříznivé počasí nastalo. U mnohých z nás to vyvolalo obavy i trochu zklamání. Zvlášť, když se na místě ukázalo, že kinosál pro tuto akci není vhodný. Začalo nové vybalování, zapojování a opravování aparatury, zkoušení, atd. Znojemský tým nám "kryl záda" horlivými modlitbami a věřím, že to byl jeden z důvodů, proč se nerozpršelo docela. Hrozba deště ale vypůsobila i jednu positivní věc - nikdo z kempu neodcházel ani se nešel koupat a víceméně většina stanařů "musela" poslouchat. Tak se mi přitom vybavila Pavlova výzva: "Kaž slovo Boží včas i nevčas, vhod i nevhod"... Někteří posluchači ani nemuseli vycházet ze svých stanů, ale i tak jich bylo kolem Karmelu dost.
Určitě vás všechny zajímá výsledek všech těch evangelizací Možná vás napadá otázka, jestli vynaložené úsilí a prostředky odpovídají výsledku, apod. Musím přiznat, že i já jsem se touto otázkou zabýval. Ale nakonec jsem ji opustil. Tímto způsobem počítat nelze. Zvlášť, když se v Písmu říká, že celé nebe se raduje nad jediným hříšníkem, který činí pokání. A ve Znojmě (a okolí) nebyl pouze jediný. Bylo to rozsévání, jehož ovoce se ještě projeví. Chci se zmínit o jednom (nikoli jediném) případu, kdy k proměně života došlo právě v souvislosti s touto službou. Jeden muž, který se dostal do velmi těžké životní situace a měl problémy i se zákonem, se rozhodl, že vše vyřeší sebevraždou. V noci, kdy k tomu mělo dojít, promluvil ještě telefonicky se svým známým. Ten za ním hned zašel, sloužil mu a pak ho pozval na dopolední evangelizační koncert. Navíc mu tam nechal kazetu s písněmi skupiny Karmel. Tem muž pak svědčil, jak celý zbytek noci poslouchal písně a jak se ho při tom Bůh dotýkal. Své rozhodnutí ukončit život zrušil, ráno přišel a pak nás provázel na všechna další shromáždění. O dalších rozhodnutích jiných lidí nemám podrobnější informace, možná nebyla tak dramatická, ale určitě nebyla méně kvalitní. Věřím, že se k nim Pán přizná a i do budoucna bude přidávat znojemským ty, kteří by měli být spaseni.
Bohu buď sláva!
Domek jsme koupili a po zdlouhavých a pracných vyřizováních na úřadech jsme koncem září dostali stavební povolení na opravu. Za sebou už máme rozvod elektřiny, začínáme vyměňovat okna, bouráme komín a uklízíme. Čeká nás podřezat zdivo, postavit nový komín (abychom mohli topit ve stávajících kachlových kamnech), vykopat kus kanalizace a vybudovat záchod a sprchu. Dostali jsme darem už pěknou hromádku stavebního materiálu. Ještě je potřeba jej mnoho koupit a ceny neustále rostou. Přijali jsme již v různé formě pomoc z Turnova, Ústí nad Orlicí a Nízkého. To nás utvrzuje, že v těch pracích a starostech nejsme sami. Přece však prosíme vás, věřící čtenáře, o modlitby za tuto stavbu a duchovní práci v Lomnici nad Popelkou vůbec. Pokud by nám někdo chtěl finančně pomoci, budeme vděčni za jakoukoli částku.
Sbor Jednoty bratrské v Nové Pace, Kollárova 456; 509 11 Nová Paka
Číslo učtu u ČS Nová Paka: 207053-548/0800
Lenka Čančíková
(red. upr.)
Po dopoledním shromáždění následovala přestávka do 14 hodin. V tomto čase bylo možné věnovat se osobním rozhovorům, modlitbám i procházkám. Během této doby jsme přivítali další členy naší církve, mezi nimiž byli také někteří kazatelé. Pro pěkné počasí bylo možné prohlédnout si velkou sborovou zahradu, nádherným způsobem upravovanou Václavem Hájkem, zdejším laickým kazatelem. Po celou dobu bylo o hosty výborně postaráno sestrami, které připravily občerstvení.
Odpolední shromáždění začalo ve 14 hodin s tématem "Ovoce Ducha (světla) je vždy dobrota, spravedlnost a pravda" (Ef 5:8,9). O dobrotě promluvil Václav Kačer z Koberov, o spravedlnosti Jiří Polma ze Železného Brodu a o pravdě Jan Halama z Jičína. Jednotlivé příspěvky jako by stupňovaly příspěvek předchozí, avšak přesto všichni tři kazatelé dospěli ve svém kázání i k jiné knize, ale na stejné místo: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (J 3:16) To svědčí o nutnosti hluboce se nad tímto veršem zamyslet a od něho odvíjet celý svůj život.
V závěru shromáždění, které vedl Jindřich Halama st., jsme slavili Hody lásky s vystoupením dalších hostů. Sbor pozdravil Ondřej Halama, předseda Úzké rady. Miroslav Hloušek promluvil o vazbách mezi ujkovickým a železnobrodským sborem, pozdrav bratra biskupa Adolfa Ulricha tlumočila jeho manželka, o ekumenických vztazích promluvil farář ČCE z Bošína Vlastimil Plch. Na závěr byl požádán bratr Rudolf Borski o požehnání přítomných a celé Jednotě bratrské.
Vážení čtenáři,
dovolte mi, abych Vám v následujícím článku představil činnost nadace, která vznikla díky impulsu Sboru Jednoty bratrské v Liberci s cílem prakticky přispět a pomáhat při rozvoji našeho kraje a vztahů mezi lidmi v oblasti Euroregionu Nisa (sdružení měst a obcí v české, polské a německé části pohraničí). Inspirací k jejímu založení byl příklad soužití moravských bratří v Herrnhutu (Ochranově) v 18. století a jejich vydanost Pánu i službě ať už v oblasti duchovní nebo sociální.
Nadace EURONISA vznikla v březnu roku 1995. Jejím hlavním posláním je pomáhat lidem žít smysluplný život nezávisle na jejich věku, sociálním postavení a zdravotním stavu. Nadace vlastní činností a podporou jiných podobně zaměřených organizací: zlepšuje a obohacuje život tělesně a mentálně postižené mládeže; pomáhá starým, nemocným a opuštěným lidem v jejich každodenním životě; podporuje projekty a další činnosti v sociální, kulturní a vzdělávací oblasti.
V posledním roce a půl se činnost Nadace rozšířila, obrací se na nás s žádostí o pomoc stále více organizací, získali jsme důvěru velkých českých i zahraničních nadací, českých podniků, bankovních domů, podnikatelů, firem i celé řady drobných přispěvatelů. Navázali jsme dobré kontakty s řadou významných sponzorů a dárců a cítíme, že zájem o
podporu naší práce roste. Důkazem toho jsou i výtěžky z benefičních akcí, jako jsou např.: koncerty, fotbalová utkání nebo aukce uměleckých předmětů. O nakládání s financemi rozhoduje správní rada naší Nadace, která je posléze poskytuje potřebným organizacím sociální, společenské a vzdělávací sféry. Jako příklad uvádíme Diakonii Beránek v Liberci, kterou jsme podpořili hned několikerým způsobem: finančním darem na celoroční práci s postiženými dětmi včetně tábora; příspěvkem na realizaci projektu "Nový Domov" - domov pro tělesně postižené a příspěvkem na mzdy její pečovatelské službě. Dále jsme poskytli příspěvek několika specializovaným a zvláštním školám v Liberci a ve Frýdlantu v Č., pomohli jsme Domovu důchodců v Českém Dubu, Domovu Tereza v Semilech, sdružení Czech Handicap v Liberci, předali jsme finanční dar ZŠ dr. Riegra v Semilech na provedení bezbariérových úprav. Díky daru několika stovek hraček jsme udělali radost dětem v Dětském domově, Kojeneckém ústavu, Domově pro matky s dětmi a v Alvalídě.
Poskytnuté granty jen v letošním roce činí již více než 800 000,-Kč.
V rámci našeho sociálně-preventivního programu na pomoc mládeži jsme zahájili přednáškovou činnost zaměřenou na některé nebezpečné jevy ve společnosti. Naši lektoři navštívili více než 75 škol, kde oslovili 8350 studentů s přednáškami na téma "Sex, AIDS a vztahy", "Nebezpečí náboženských sekt" a "Partnerské vztahy". Přednášky se setkaly s positivním ohlasem u učitelů i žáků. Mezi ohrožené skupiny mládeže patří i mladí delikventi. Od americké nadace The Foundation For a Civil Society jsme obdrželi příspěvek na projekt METANOIA (což znamená PROMĚNA) a ve spolupráci s Jednotou bratrskou v Liberci jsme tento projekt uskutečňovali. Jednalo se o duchovensko-terapeutickou práci ve věznici ve Stráži p. Ralskem. Od roku 1994 zde působil ve spolupráci s kurátorkou OÚ Liberec a týmem pedagogických a sociálních pracovníků pan Martin Škoda z JB Liberec. Projekt byl samotnou věznicí ve Sráži p. Ralskem hodnocen velmi pozitivně.
Vážení čtenáři, věřím, že jako prosperující nadace s rostoucí prestiží, budeme moci v nastoleném trendu pokračovat a máme naději, že naše představy budeme naplňovat i díky Vaší pomoci. Proto se obracíme v tomto článku i na Vás, čtenáře. Budeme vděčni za každou finanční i hmotnou pomoc, přispění, povzbuzení nebo připomínku z Vašich řad. Pokud se Vám naše práce a záměry zdají blízké, můžete na aktivity Nadace EURONISA přispět na náš účet v Universal bance a.s., pobočka Liberec, č.ú.: 2106204/6400. O konkrétním využití Vašich příspěvků můžete rozhodnout výběrem variabilního symbolu (dále v.s.):
Váš v Kristu
Aleš Rozkovec, ředitel nadace
P.S. Kontaktovat a informovat nás o Vaší konkrétní pomoci či příspěvku můžete pomocí přiloženého letáku s korespondenčním lístkem. Za každou pomoc předem děkujeme.
Na obrázku máte dva stromky. První je opadaný.
Na jeho spadaných listech je tajenka, kterou máte vyluštit,
když "sesbíráte" listí a vrátíte ho na stromek podle obrázku vpravo.
Chce to trochu bystré oko - každý list je jiný.
Na lístcích jsou slabiky: BIL, OB, NŮV, PO, KON, HOS, DI, SI, ZÁ, LÍ.
Tajenku čtěte od nejstarších lístků k nejmladším.
Nápověda: Nejstarší lístky jsou dole.
Svoje odpovědi posílejte do konce prosince na adresu redakce!
Knížku za odpovědi na otázky v zářijovém čísle posíláme Lence Vítkové z Vesce.
[DÚLOS] [JEDNOTA BRATRSKÁ] [Rejstřík časopisu] [Leden] [Únor] [Březen] [Duben] [Květen] [Červen] [Červenec-Srpen] [Září] [Říjen] [Prosinec]