je krátce po vánocích, když píši tento novoroční úvodník. Všude ještě doznívá vánoční atmosféra, naše domovy ještě zdobí vánoční stromky, cukroví, svíčky a hvězdy, ale všichni již pomalu nabíráme dech a připravujeme se na nové úkoly, které jsou před námi. Toto období vždy také bývá časem bilancování, časem kdy se ohlížíme zpět, hodnotíme, to co je za námi a činíme nová rozhodnutí.
Rok který je za námi, je politiky označován jako rok volební. V polovině a pak znovu ke konci roku jsme měli možnost se účastnit voleb, přispět svým hlasem k politické a ekonomické orientaci naší země. Tyto volby a atmosféra kolem nich ukázala některé věci, které obecně platí pro naši společnost. Jednou z nich určitě je nedostatek vděčnosti a zodpovědnosti. V průběhu volební kampaně jsme slyšeli a četli až příliš mnoho negativních a negativistických slov a proslovů a myslím, že také velké procento voličů bylo tímto postojem ovlivněno. Ale setkáváme se s tím na některých místech téměř dennodenně. Nespokojenost, obžaloba druhých, vlády, státu, bohatých.... Nevděčnost a s tím související nezodpovědnost, neochota vzít na sebe díl odpovědnosti a také případné viny. Vzpomínáte s jakou radostí a odhodlaností jsme před sedmi lety vstupovali do nového roku 1990? Samozřejmě nemůžeme zamlčet, že v naší společnosti vyvstalo mnoho nedobrých a tíživých věcí, že ne všechno se povedlo a ne všechno je v pořádku. Ale bereme vážně svůj díl odpovědnosti? Co jsme my sami udělali proto, aby se tyto věci zlepšily? Tragické je, že se s takovými názory setkáváme někdy i v církvi.
Myslím, že v této situaci bychom právě my, křesťané, měli být pozitivní a orientující silou. Vždyť my smíme vidět tento čas často nesnadných zápasů a také proher, jako čas milosti, čas, který nám byl dán, čas, za který máme být vděčni. Vezměme vážně svoji odpovědnost za tuto zemi, za její další vývoj a rozvoj a buďme vděčni.
V minulém roce jsme také byli svědkem hledání vztahu církve ke společnosti a státu a naopak. Jako klíčová se ukázala otázka, jaké mají (a mají mít) církve postavení a význam vespolečnosti a jak má být legislativně formulován jejich vztah ke státu. Jistým vyvrcholením tohoto procesu bylo pozvání zástupců církví do nedělní televizní Debaty na závěr roku. S povděkem jsme mohli přijmout skutečnost, že vedle kardinála M. Vlka byl pozván také předseda Ekumenické rady církví P. Smetana. Pokud vím, bylo to na této úrovni poprvé, kdy bylo takto veřejnosti dáno na vědomí, že tu není jen jedna církev, ale že vedle římskokatolické církve tu jsou i další nekatolické a protestantské církve. Právě tak bylo pro nás určitě potěšitelné vyjádření ministra vnitra J. Rumla, který jednoznačně ocenil důležitost církví pro společnost a vyzdvihl jejich specifika, která jsou nesouměřitelná s jinými organizacemi. Jako pozitivní příslib pak zaznělo jeho přesvědčení, že budoucí uspořádání vztahu mezi církvemi a státem by mělo vycházet z jejich společných rozhovorů.
Je zákonité, že ve stále ještě nové politické situaci je hledání vzájemných vztahů mezi církví a státem nejednoduchým procesem. (Vždyť ani v západoevropských demokraciích není tato otázka jednoznačně a definitivně vyřešena a každá hlubší společenská změna tuto otázku může nově otevřít.) Tento proces pak bude jistě pokračovat i v roce novém a doufejme, že dospěje k nějakému řešení. Pokud k hledání tohoto řešení budou přizváni také zástupci církví bude to velmi pozitivní krok. Jisté však je, že v naší sekularizované společnosti není možné,aby si církve samy nárokovaly nějaká privilegia a podporu ze strany státu tam, kde pro to není široký společenský konsensus. S vděčností bychom jistě přivítali situaci, v níž společnost sama církve oceňuje a chce je podporovat. Myslím však, že předpokladem toho je dlouhodobě věrohodné a vytrvalé svědectví a pokorná a nezištná služba církví.
Milí přátelé, toužíme po tom, aby i v tomto novém roce byl pro Vás náš časopis povzbuzením, potěšením i poučením. Přejeme si, abyste jej rádi otvírali a našli tam vždy něco, co Vás zaujme a osloví. Těšíme se na naše společné chvíle nad jeho stránkami.
S přáním Božího požehnání v roce 1997 za Úzkou radu
Ondřej Halama
Když jsem se díval na tyto tři verše, objevil se mi před očima obraz starých kuchyňských vah se dvěma miskami. "Kdo chce jít za mnou?", to jsou slova Pána Ježíše Krista a znějí velice aktuálně i na začátku roku, do kterého jsme právě vstoupili. Chceme jít za Ježíšem? Pak nás to bude něco stát. A to je právě obraz vah. Na jedné misce je vědomí toho, co pro mne Boží Syn udělal - jistota spasení, radost z odpuštění hříchů, dar věčného života ... A na druhé straně vah je to, čeho já se "musím" vzdát. Jestliže se nám někdy cesta za Pánem zdá těžká a namáhavá, není to proto, že by se jeho požadavky na nás zvětšovaly, ale nám se ztrácí obraz toho, co pro nás Ježíš udělal. Čím více a jasněji vidím dílo Pána Ježíše ve svém životě, tím radostněji ho následuji.
Z Boží milosti jsme mohli vstoupit do nového roku. Jaký bude? Čím tento rok naplníme? Jak nás povede náš Pán?
Tři verše v záhlaví směrují náš život a je dobré si je připomenout na začátku nového roku. Jaký je smysl mého života? Co je tou nejdůležitější prioritou?
V první kapitole Janova evangelia čteme, že svět i člověk byl stvořen skrze Ježíše a pro Ježíše. Život člověka má svůj plný smysl teprve v úzkém obecenství s Ježíšem. "Pojď za mnou", tato slova neříká Ježíš jen svým učedníkům, ale i nám. A přesto ví, že je mnoho nebezpečí, která číhají na člověka při cestě do Božího království. Boží nepřítel si nachází vždy nové možnosti, jak člověka vzdálit od jeho Spasitele.
Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde, kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.
Co to znamená zachránit a ztratit život?
V dobách pronásledování, zvláště v první církvi, se křesťané velmi často dostávali do situací, kdy jejich nepřátelé chtěli, aby se zřekli své víry v Ježíše. Jestliže se zřekneš své víry, budeš žít a vrátíš se domů ke své rodině, jestliže ne, pak přijdeš o život. Co dávalo prvním křesťanům sílu ani v těchto mezních situacích nezapřít svého Mistra? Jistota, že On je s nimi. Toto slovo pro ně nebylo výhrůžkou - nesmíš zapřít, jinak ztratíš svůj život, ale povzbuzením - i když tě připraví o tento pozemský život, to nejdůležitější získáš - život ve věčné Boží blaženosti.
Nejen první církev prožívala pravdivost tohoto slova, ale i v minulém režimu byli lidé, kteří např. kvůli zaměstnání byli nuceni zapírat víru. Typickým příkladem byli učitelé. Ti z nich, kteří podlehli tlaku a zřekli se víry, byť s dobrým předsevzetím, že "si budou věřit dál", skutečně často o věčný život přišli. Tím, že ztratili obecenství s Božím lidem se z nich stali vlažní křesťané. Zachovali svůj život, postavení, kariéru, ale o věčný život přišli. Na druhé straně však byli i ti, kteří i v těchto dobách obstáli s Boží pomocí. Znám osobně jednoho učitele, který nepodlehl tomuto satanskému tlaku a dál veřejně s celou svou rodinou chodil do shromáždění. Několikrát musel měnit místo, učil ty nejhorší předměty, ale přesto všechno Bůh naplnil své slovo a dal mu sílu obstát.
Chvála Pánu, že ta doba již minula a dnes nikdo není omezován ani perzekuován za to, v co a komu věří. S novu situací však nepřítel Satan přichází s novou taktikou. Získat celý svět. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří? Co nás napadne, když čteme tato slova? Toto slovo se mne netýká, copak já chci získat celý svět? Tak vysoko moje ambice nesahají. Verš 25. však nehovoří o králích, panovnících a jejich světovládných touhách, nebo o sportovcích či úspěšných umělcích, ale o nás všech. Získat celý svět znamená získat to, co tento svět nabízí a podřídit tomu svůj život. Dnes svět tolik láká a nabízí. Dnes jsou možnosti, o kterých se našim rodičům ani nesnilo. Cestování, podnikání, kultura, přístup k rozmanitým informacím atd. A lidé užívají plnými doušky. Znám jedny podnikatele, kteří ještě od revoluce neměli dovolenou. Co jsou jim platny peníze, které vydělají, když si je ani neužijí? Jiní zase celý rok dřou, aby si mohli dovolit čtrnáctidenní luxusní dovolenou.
Co je platno člověku, když získá či okusí vše, co dává tento svět, ale na svou duši zapomene, své duši uškodí? Co je smyslem života? Žít a užít? Ne. My jsme byli stvořeni pro Ježíše a lidský život je naplněn jedině ve vztahu s ním. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět? Žádný.
Kam upřeme svůj zrak v roce, do kterého jsme vstoupili? Co bude naší prioritou? Budeme se dívat na hmotný a materiální svět, který je tolik lákavý pro naše oči? Budeme se s ním srovnávat? Budeme úspěšnost svého života hodnotit podle měřítek tohoto světa? Anebo zapřeme sami sebe, vezmeme svůj kříž a budeme následovat našeho Pána? Jsme jeho lid. On nám dal moc být jeho syny a dcerami. Vezměme tuto moc a vyhlížejme Boží jednání nejen v našem životě, ale v celé společnosti. Vidíme, jak houstne temnota hříchu okolo nás. Vždyť tam, kde se rozhojnil hřích, se rozhojnila i Boží milost. Vyhlížejme v tomto roce Boží milostivé jednání s našimi městy, vesnicemi i celou zemí. Volejme k Bohu o milost pokání a probuzení.
Získejme celý svět, ne však pro sebe, ale pro Krista.
Jaroslav Zajíček
Setkání v Puerto Cabezas bylo následným setkáním u "kulatého stolu" v roce 1994. Chtěli jsme zjistit, jak dalece byly vyřešeny tehdy diskutované problémy a co se požaduje v budoucnosti.
Naše církev v Nikaragui utrpěla během sandinistického osvobozovacího boje velké ztráty a na toto upozornilo karibské oddělení Ekumenické rady církví, že se více dělá pro Iglesiu Moravu (Jednotu bratrskou v Nik.) než pro každou jinou církev v tomto regionu. Jako členové Jednoty bratrské bychom to opravdu měli ocenit.
Při konzultaci byly přítomny církve a organizace, které Jednotu v Nikaragui podporují. Mezi jinými to byla Misijní rada Jednoty bratrské v Bethlehemu, Presbyterská církev v USA, Spojená církev Kanady a Quebeku, Misijní rada Švédska, Diakonie Švédska a San Salvádoru, Mládežnické hnutí Succia. Byli přítomni také všichni členové vedení Jednoty bratrské a biskup John Wilson a reprezentanti jejích různých oddělení, jako je Vzdělávání dospělých, Práce mládeže, Práce žen, Nedělní školy, Lékařská a diakonská práce sdružená v organizaci IDSIM - což je Institut pro sociální rozvoj Iglesia Morava. Každé oddělení předložilo popis své činnosti a svého požadavku. K tomu byl připojen ještě dokument, který obsahoval návrh pro podporu různých projektů. Tento doklad byl přijat dárcovskými církvemi a organizacemi, které se zavazovaly pokračovat v podporách.
Chtěl bych uvést dva projekty, které jsou podle mého názoru pro Jednotu bratrskou v Nikaragui zvlášť důležité a užitečné. Je to Teologické centrum, které je právě ve výstavbě. V něm se má konat velké množství kurzů a seminář, na němž se budou vzdělávat budoucí duchovní pracovníci. Také laičtí pracovníci jsou důležití pro církevní růst a také ti by mohli být v Teologickém centru vzděláváni. V současné době studují někteří faráři na baptistickém teologickém semináři v Managui, jiní na různých univerzitách, což je velmi nákladné.
Další je Zemědělský projekt, který pomýšlí na rozdělování rýžového osiva sborům, aby mohly zvýšit produkci. Tímto způsobem mají samy vypěstovat vlastní osivo. Vesnice vrátí potom Institutu IDSIM určité množství osiva zpět, aby IDSIM mohl pomoci zase dalším vesnicím. Jediný problém je, kde rýži prodat, protože vesnice jsou od sebe velmi vzdálené a je obtížné se k nim dostat. Buď nejsou žádné silnice, nebo ty existující jsou ve velmi špatném stavu. Pěstování rýže je projekt životaschopný a vláda by neměla dovážet rýži z USA.
V říjnu 1996 se konaly v Nikaragui volby, jichž se účastnilo celkem 34 politických stan. Všechny usilují o moc. Sandinistická strana, která byla odpovědná za zničení majetku Jednoty bratrské, je jedinou politickou stranou, která chce zaručit větší autonomii Atlantickému pobřeží, tedy regionu, v němž je Jednota bratrská církví. To vedlo k tomu, že voliči a voličky byli nerozhodní, komu mají dát svůj hlas, když chtějí větší samosprávu pro své území.
Demokratická strana, která je v současnosti u moci, se nezasazuje pro Atlantické pobřeží. Jinou možností je Liberální strana, která má dobrý program. Nikdo nemůže předvídat výsledky voleb, ačkoli lidé na východním pobřeží vědí, že strana, která se dostane k moci, velmi rozhodně ovlivní jejich život.
Z Puerto Cabezas jsem cestoval do Bluefields, kde se slavilo 147. výročí počátků misie Jednoty bratrské. Měl jsem velkou radost, že jsem mohl kázat a v obou sborech mluvit při různých příležitostech. Bratři mě také vzali s sebou na bratrský hřbitov, kde je několik málo dobře udržovaných osamělých hrobů misionářů Jednoty. Vzpomínám na hroby u nás v Genadendalu (Jižní Afrika) a tak jsem musel myslet na to, že všude ve světě jsou hroby těch, kteří jako členové Jednoty odcházeli, aby v různých částech světa zvěstovali evangelium Pána Ježíše Krista.
V Nikaragui vidíme dnes plody jejich práce: Jednota bratrská na Atlantickém pobřeží má 75.000 členů a je živou církví, která se snaží mnoha projekty pomáhat lidem ve všech jejich potřebách, jak to Pán Ježíš přikazoval svým učedníkům.
Co můžeme jako členové Jednoty bratrské v ostatních částech světa dělat, abychom pomohli našim bratřím a sestrám v Nikaragui v jejich službě v dnešním světě? Naším bezprostředním úkolem je modlit se za ně, aby volby přinesly pozitivní výsledky, modlit se, aby se mohly uskutečnit jejich projekty, modlit se, aby při jejich službě zvěstování evangelia ve vzdálených vesnicích Duch svatý připravil srdce posluchačů a posluchaček a vyslal nové pracovníky, kteří budou ochotni pracovat na Jeho vinici.
Chris Wessels, Jižní Afrika
přeložila Marie Ulrichová
Jak dobrý pastýř ovcí všech
jsi vedl mne svou holí -
Proč náhle prut tvůj ostře šleh'-
až pod ním srdce bolí ?
Tvou víru, kdyžs mne holí ved'
jsem neměl v srdci krutém
a milovat jsem nedoved'.
Proto mne učíš prutem
své lásce.
JH
'Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry: Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak? Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj. Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce jako had a štípne jako zmije. Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči. Bude ti jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou. "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase."' Př 23:39-35
Možná si říkáte, že střízlivost, o které mluví Bible je jiného druhu, než tato opilost. Řekl bych, že je tu přece jenom určitá podobnost. Ne nadarmo používáme pro opojné nápoje slovo alkohol. Pochází z arabštiny, kde "al kahol" znamená duch. Nejsem abstinent. Chci pouze ukázat na společné rysy opilosti duševní a duchovní. Ve škole nám vštěpovali větu Karla Marxe: " Náboženství je opium lidstva." Pokud bychom výraz náboženství nahlédli v jeho negativním významu, pak tomuto výroku můžeme dát zapravdu. Jedná-li se o prázdné úkony, které nemají s osobním vztahem k Bohu nic společného, pak s Marxem plně souhlasím.
Před náboženskými lidmi varuje Pavel ve druhém Timoteovi 3:4b - 5: " ... budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat." Překlad Nové smlouvy to vyjadřuje mnohem lépe: "Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí." Je tu něco, co sice navenek vypadá jako život s Bohem, ale obsah zde není. Takový člověk říká: " Bůh je na to krátký, já si poradím sám ".To je opilost. Opilost vlastními schopnostmi, vlastními zkušenostmi ( byť byly s Bohem ) nebo opilost způsobená krásou vnějších úkonů, které si člověk vytváří sám. V jiném případě může být opilost způsobena tím, že se člověk zahleděl v sebelítosti do vlastního zranění. V takových situacích nelze mluvit o střízlivosti. Co to tedy je střízlivost?
Střízlivost nalézáme v osobním vztahu s Bohem. Střízlivý je ten, kdo hledí na věci správným způsobem. Vidí realitu a ne iluze. Jde však o realitu duchovní. Ke střízlivosti jsme například vybízeni v Prvním listu Petrově 5:8n: "Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník ďábel obchází jako "lev řvoucí" a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy." Tomuto výroku ještě předchází výzva k pokoře. Pokořit se pod mocnou Boží ruku. I zde vidíme, že je důležité počítat s Boží mocí. V jednom černošském spirituálu jsem nedávno slyšel: "Nyní je Bůh mocen". To je přesně ono. Dvě základní věci musí střízlivý člověk vidět:
Je tato výzva i pro nás? Určitě ano. Správné Boží střízlivosti není nikdy dost. I v dnešní době na nás číhá mnoho nástrah, které nás chtějí vyřadit z účasti na Božích záměrech. Nabízejí nám "uspokojení", které má nahradit Boží blízkost. Jsou to úspěchy světa, peníze, uznání očekávané od lidí, pasivní a konzumní rozpoložení před televizní obrazovkou nebo různé zdravotně "spasitelné" programy. I v církvi se můžeme setkat s postoji, které mohou svědčit o opilosti, i když se tváří velice zbožně. Na jedné straně to může být "košaté" v nadpřirozených projevech, které však upoutávají pozornost pouze na člověka, který jimi oplývá, a na druhé straně to může být velice rezervovaný postoj, který odmítá všechno nadpřirozené a je tak "střízlivý" až usnul.
Osobní vztah s Ježíšem Kristem je základ a východisko všeho našeho konání. Poddejme se mu jako jedinému Bohu a Pánu. Buďme střízliví!
Miroslav Boš
Rád bych připomněl začátek služby v této věznici. Koncem roku 1994 jsem byl požádán p. Flugrovou, sociální kurátorkou OkÚ Liberec, o návštěvu jednoho šestnáctiletého chlapce ve věznici v Liberci. S ním a dalšími dvěma obviněnými jsem se zde scházel asi rok 1 x týdně. V našich rozhovorech jsme řešili otázky týkající se úlohy a pozice člověka ve společenství druhých lidí. Proč se stalo, že jsou ve vězení. Smyslu života vůbec. Odtud byl jen krok k biblické zvěsti o Bohu. O Někom, kdo má nabídku k odpuštění a změně životních postojů pro každého. Jeden obviněný - Jan - učinil zásadní rozhodnutí ve svém životě. Rozhodl se důvěřovat Bohu a změnit svůj dosavadní život. Vydal se cestou víry, cestou živého křesťanství. Změna jeho životních postojů se projevila i praktickým chováním ve vězení. Po nějaké době byl převezen do věznice ve Stráži pod Ralskem. Na oddělení vazby pro mladistvé. Dojížděl jsem za ním 1 x týdně. O rozhovor s duchovním byl na vazbě mladistvých zájem a trvá doposud i po té, když byl Jan přemístěn do jiné věznice.
Více než 50% mladistvých obviněných se zajímalo a zajímá o víru. Zájem je i na vazebním oddělení pro dospělé a na oddělení výkonu trestu. Protože dojíždím pravidelně zatím sám, tak je možné se trvale a soustavně věnovat pouze mladistvým. Řekl bych, že je to také skupina, u níž je největší šance ke změně životních postojů a chování. Vzhledem k zájmu se však začala v nedávné době scházet skupinka pěti odsouzených na oddělení výkonu trestu. Vedení věznice vyšlo vstříc a umožnilo jim pravidelné společné modlitby a studium Bible. Se mnou se mohou scházet jednou za měsíc na konzultaci a k osobním rozhovorům. Tři vězni studují biblickou školu při sboru Jednoty bratrské v Liberci. Na oddělení vazby mladistvých byly promítnuty dva filmy (Dýka a kříž a Barnabáš) s tematikou obrácení lidí, kteří se ocitli na scestí, k Bohu a křesťanství. Filmy zaznamenaly úspěch a vzbudily další zájem o rozhovor s duchovním. Shlédli je během týdne po skupinách téměř všichni mladiství obvinění.
Vzhledem k rozsahu služby, vyplývající ze značného zájmu obviněných a odsouzených, byl vytvořen projekt "METANOIA", což znamená "PROMĚNA". Jeho cílem je pomoci převážně mladistvým obviněným ve věznici ve Stráži pod Ralskem ke kvalitativní proměně života prostřednictvím křesťanské víry a následně případné praktické pomoci po propuštění. Projekt "METANOIA" také vymezuje někdy ne vždy jasné místo duchovenské služby ve vězeňství. Zahrnuje spolupráci s odbornými pedagogy a vychovateli na jedné straně a sociálními kurátory na straně druhé. Duchovní se tak zbavuje pozice osamělého pěšáka, působícího ve vězení sice poněkud exoticky, avšak bez možnosti praktického dotažení duchovenské péče a bez možnosti zpětné vazby na chování obviněného. Přitom je však respektováno právo obviněných na rozhovor s duchovním i z důvodů pouhého ulehčení si od nahromaděných problémů. Prostřednictvím Bible však mohou dostat odpovědi na otázky, které je zajímají, i když se třeba za celou dobu pobytu ve vazbě definitivně pro cestu víry nerozhodnou. Rozhovory přispívají k pozitivní motivaci obviněných pro další život. K uvědomění si rozdílu mezi zlem a dobrem. K rozvoji některých málo rozvinutých nebo potlačených stránek lidské osobnosti (např. oblast citů). Čili, přestože zůstává pro mě jako křesťana hlavním cílem rozhovoru s obviněným jeho obrácení k Bohu a následné spasení prostřednictvím věčného života, svůj podíl na převýchově a resocializaci obviněného má i pouhé nasměrování obviněného k pozitivním hodnotám člověka, tak jak mu byly dány při samém stvoření. Proto se duchovní služba ve věznici jeví jako účinná pomoc pro pedagogické a sociální pracovníky s obviněnými, umožňující i jim vydat svědectví o Pánu Ježíši Kristu.
V případě opravdového zájmu obviněného či odsouzeného o křesťanství je možné jej po jeho propuštění odkázat na vhodné společenství věřících v místě a pomoci mu prakticky řešit jeho další život. I tady může církev nebo sbor díky neformálním vazbám mezi členy přispět k vytvoření vhodného sociálního zázemí propuštěného a stát se mu tak účinnou pomocí při překonávání jeho vlastního odcizení od světa lidí "venku". Projekt "METANOIA" vychází ze spolupráce církve Jednoty bratrské a Nadace Euronisa. Byl předložen vedení věznice ve Stráži pod Ralskem a uskutečňuje se již více než rok s jeho souhlasem. Jako pověřený pracovník Jednoty bratrské jsem zároveň členem Vězeňské duchovenské péče, což je koordinační nadcírkevní orgán vězeňské duchovenské služby, spolupracující přímo s Generálním ředitelstvím vězeňské služby ČR.
Rád bych vás bratři a sestry touto cestou poprosil o přímluvné modlitby. Zejména za další služebníky, kterým by to Bůh položil na srdce. Aby i v tomto roce zůstaly dveře otevřené a mohlo zde být hlásáno evangelium.
Martin Škoda
pověřený duchovní službou ve Stráži pod Ralskem
Po večeři jsme se přesunuli do kostelíku, na kterém bylo znát, že ta slavnější historie už je za ním a že se nachází ve východní části Německa. Shromáždění mělo jednoduchý průběh - stále se zpívalo. Byla to tzv. zpěvní hodina. Myslím, že původně záměr vychází z toho, čemu u nás říkáme večer chval. Je to příprava na nedělní obecenství. Měli jsme 2 bloky písní proložené svědectvími. Obojí bylo vděčně přijato. Tím ale večerní program nekončil. Po shromáždění jsme se vrátili zpátky na faru a tam bylo neformální posezení s početnou skupinou mladých lidí. Velice živě se zajímali o náš sbor a jeho život. Bylo vidět, že o nás už něco vědí, ale ne přímo od zdroje a tudíž ne zcela přesně. Celý večer probíhal ve svobodné a srdečné atmosféře, i proto asi končil poměrně dost pozdě. Při cestě na noc do rodin jsem si všiml, že i tady se potýkají s úspornými opatřeními - nesvítila snad ani jediná pouliční lampa...
Při nedělním shromáždění jsme měli 2 bloky písní. Po kázání modlitebna prořídla a po krátké přestávce shromáždění pokračovalo vysluhováním Svaté večeře Páně. Probíhá s některými odlišnostmi, které dohromady působí dojmem zvláštní, důstojné chvíle. Velice jsem si vážil toho, že mě kazatel pozval k vysluhování. Ještě s jedním místním bratrem, oblečeni do bílých talárů, jsme roznášeli chléb (oplatku) a víno. Po skončení jsme byli znovu rozebráni do rodin na oběd. Ještě před odjezdem jsme stihli prohlídku "Jurského parku", což je uzavřený park s velikými modely různých prehistorických potvor. Jeho tvůrce o pěkných pár let předběhl pana režiséra Spielberga.
Jsme rádi, že můžeme navazovat nové kontakty a poznávat naše sbory u nás i za hranicemi.
Hlavní program byl v sobotu večer a byl evangelizačně zaměřený. Ve třech blocích jsme zpívali latinské písně (klasiku), písně pocházející z Taize a spirituály. Mezi nimi byl prostor na krátké svědectví jednoho milého bratra z USA, který v Liberci učí na gymnáziu a zpívá tenor u nás, a pak na kázání kazatele Bohumila Kejře. Na výzvu nikdo nereagoval, aspoň ne zřetelně, ale je to rozsévání, a někdy trochu trvá, než se ovoce dostaví.
Po této části následovalo pohoštění ve vedlejším sále s možností rozhovorů s návštěvníky.
Následující den, v neděli, jsme zpívali v rámci dopoledních bohoslužeb. Tentokrát to byly už jen dva bloky oddělené svědectvím Petra Žáka.
Obojí bylo vděčně přijato a věřím, že nejen jako zpestření pravidelného sborového chodu, ale i jako povzbuzení pro duchovní život jednotlivců. To nakonec někteří osobně vyjádřili.
Jan Votrubec
Nikde v širokém dalekém okolí neměli tak zdatného vůdce poutí a zpěváka, jako ve farnosti pavlovické. Až to bylo s podivem. Tak mladý a už proslulý. A výřečný! Když ten se po pouti loučívával s Matičkou na Bezdězu, všichni slzeli. Všude ho znali. Pod nejednou chrámovou klenbou hlaholil jeho zvučný hlas a když vedl procesí, zahanbil důstojným vystupováním leckterého velebníčka. Pavlovický pan děkan Jung byl na svého kostelního zpěváka hrdý a rád se jím před spolubratřími pochlubil. Václav Kreibich si chvály plně zasloužil.
Hospodařil na zděné chalupě v Zátyní čp. 32 a krom kostelní a pouťové služby měl ještě jednu zálibu. Rád četl. Nikdy nezameškal příležitost vypůjčit si knihu a v co nejkratší době ji důkladně pročíst. Toho času (jsou míněna padesátá léta minulého století) přinesl si z domova čeledín František Walter do služby v Dřevčicích některé evangelické spisy. Jeho otec v Obroku byl známým písmákem a zásoboval duchovní četbou i syna. Knihy dosud neznámého obsahu vzbudily pozornost Kreibichovu, který si je přišel vypůjčit. Ze zvědavosti. I proto, že pocházely od "kacířů". Jejich četba měla nečekaný výsledek. Ukázala Kreibichovi cestu k Bibli Páně a mezi písmáky.
Někteří z těchto duchovně probuzených písmáků byli ve styku s Ochranovem a jeho diasporními pracovníky. Od nich uslyšel Kreibich o bratrských obcích v Německu a zatoužil je poznat. Příležitost se mu naskytla na podzim r. 1853. S přáteli z Obroku navštívil Nízké. Zalíbilo se mu tam tolik, že péči o svou chalupu svěřil sestře a umínil si zůstat v Nízkém nějaký čas. Práci si našel jako pomocník v kuchyni Bratrského domu. Těžká nemoc jej však donutila opustit po roce Nízké a vrátit se domů, do Zátyní. Když se pak doma zcela uzdravil, byl už jiným Kreibichem, než jakého Zátynští znali. Četba Bible a zkušenosti z Nízkého jej duchovně probudily. Zřekl se své kostelní funkce a připojil se k písmákům, kteří se scházeli ke společným domácím pobožnostem u truhláře Schiffnera v Dřevčicích. Brzy zaujal mezi nimi přední místo pro svou horlivost, přirozenou výmluvnost a čtenářský zápal. Bible mu byla denním chlebem. Ve shromážděních z ní předčítal, četl i z postily, učil novým písním z bratrského zpěvníku, který si přinesl z Nízkého.
S přítelem J. Kirpalem z Holan se vydal r. 1861 do Ochranova. Poprvé ho mohl navštívit. Jak zatoužili oba písmáci po přijetí do svazku Jednoty! Žel, bylo to přání v té době nesplnitelné. Musili se spokojit s domácím okruhem příbuzných a jejich obecenstvím při pobožnostech, které Kreibich přenesl od Schifferů ke Kirpalům a nadále vedl.
Tato biblická shromáždění vyvolala odpor pavlovického kaplana. Kázal proti nim a svým vlivem popudil proti písmákům i děkana Junga, ač tito zůstávali stále katolíky. Děkan již dříve těžce nesl Kreibichovu proměnu a v písmácích viděl jakési svobodné zednáře, kteří chtějí podtít v kraji kořen víry a vyvolat rebelii proti církvi. Na děkanovo obvinění odpověděl Kreibich pěkným dopisem. Ujistil ho, že probuzení nic takového nezamýšlejí, naopak, jejich schůzky jim slouží "ke vzdělávání se slovem Božím a modlitbou". Tím byly mraky nepřátelství zažehnány.
Václav Kreibich konal pak v Dřevčicích pravidelné pobožnosti bez jakýchkoli těžkostí až do r. 1869, kdy mezi probuzené přišel bratrský pracovník a pozdější kazatel sboru v Dubé, br. Otto Bernhardt. Ten stanul v čele písmáckého hnutí v kraji a za jeho vedení ustaven 20. května 1872 sbor. Mezi přijatými členy byl i Václav Kreibich, který navíc zvolen za jednoho ze starších sboru. A tehdy nastal u něho náhlý zlom. Do té doby horlivý pomocník kazatelův, Boží nástroj mezi probuzenými, pracovitý a obětavý do úmoru, zachvácen byl pocitem vlastní důležitosti, nadřazenosti nad ostatní. Dary, které mu Pán Bůh svěřil, neužíval ke službě, ale k podtržení výjimečnosti vlastní osoby. Ve sboru se začal považovat za předního, snažil se uplatňovat jako rozhodující činitel a vládnout. Před tím upřímný bratr, jednal nyní nebratrsky a povýšeně. Zaujat pocity vlastní důležitosti a nepostradatelnosti přehlédl, že se stal vlastně brzdou práce sboru. Kazatel Bernhardt jej bratrsky napomínal, domlouval mu, domlouvali i jiní bratří, leč marně. A tak musil nakonec sbor zbavit br. Kreibicha funkce staršího.
To byla pro něj rána. Nejprve se uraženě uzavřel ve své zátyňské chalupě, s nikým se nestýkal a ke sboru se choval chladně. Mnozí se domnívali, že sbor opustí. Neopustil. Protože jej osamocenost nutila v přemýšlení. K otázkám. Jimi sevřen, přemáhal svou uraženou ješitnost, otevíral znovu a znovu Písmo, spínal ruce k modlitbě a prosil o světlo. Pán mu ho dal. Tak poznal, že sbor byl vůči němu práv. Bylo to trpké, ale osvobozující poznání. Zvolna tály ledy v Kreibachově srdci, zvolna jej opouštěla zahnízděná pýcha. Několik let zápasil sám se sebou, až našel cestu zpět. A byl sborem radostně a s láskou přijat. Úřad staršího sboru však už nikdy nastoupit nechtěl. Obával se nového pokušení, nové slabosti. Ale zůstal bratrem. Všem. Bez přijímání lidí. Někdy to vyžadovalo nové boje se sebou samým. Ale Kreibich nepovolil.
Poslední léta života prožil jako výměnkář na rodné chalupě v mnohém tělesném utrpení. Nemoc jej sklátila. Tehdy se zvlášť důvěrně sblížil se svým farářem E. Schmidtem. Dlouho stonal. Shromáždění v Dubé navštěvovat nemohl, ale na sbor nezapomínal. Často se zaň modlil. Z bolestí jej vysvobodila smrt 22. prosince 1904.
Ne, člověk nikdy není "sloupem", rozhodujícím faktorem díla Božího. Byť měl velké zkušenosti i přirozené nadání. Služebníkem - to ano. Třeba tichým, vždy však naplněným láskou a v lásce obcujícím. Nechť nám, členům Jednoty dneška, tuto pravdu starý portrét připomene.
Adolf Vacovský
(Jednota bratrská 1/1977)
Dále liberecký sbor Jednoty bratrské pořádá pravidelné semináře nedělní školy na různá témata, týkající se služby dětem různého věku, rodinám aj. Semináře jsou jednou za měsíc a konají se zatím v jídelně ZŠ Barvířská, od ledna 1997 od 17.00 hodin. Níže uvádíme plánované termíny a témata seminářů. V případě účasti je nutné předem ověřit, zda nedošlo k nějakým organizačním a provozním změnám. (telefon: 048/5106384 - Rut Rucká nebo 048/5120614 - Martin Škoda)
Na letošní tábor dorostu bychom rádi sehnali jiné místo než chatu
v Rokytnici (ale stejně dobré). Kdo byste věděl o možnosti půjčení
chaty (nebo tábořiště) zhruba v termínu od 12. do 20.
července 1997 pro asi 25 lidí, dejte prosím vědět Martinu Škodovi ze
sboru v Liberci (telef. 048/5120614 )
Martin ŠKODA.
Dne 6. ledna 1857 se narodil Václav Vančura, učitel,
kazatel a biskup Jednoty bratrské. Letos tedy uplynulo 140 let
od jeho narození. Jeho životu jsme věnovali několik článků
v loňském červencovém čísle
při příležitosti 50. výročí
jeho biskupské ordinace. Ve vzpomínce na něj dnes
uveřejňujeme článek přímo z jeho pera:
"Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese."
(Přísloví 27,1). A jak rádi bychom to věděli! A zvláště nyní!
"nebo dnové zlí jsou."
(Ef 5,16). - Dobře pak, že toho nevíme,
neboť zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí,
kteréž přijdou na všecken svět!
(Luk 21,26)
A zas, ó jak dobře, že jedno, to nejdůležitější pro budoucnost určitě
víme: "Já s vámi jsem po všecky dny", dí nám Pán Ježíš.
Bude tedy s námi i po těch 366 dní roku nastalého.
Jak s námi bude?
Bude s námi buďto jako náš Přítel
(Jan 15,15), anebo jako Pastýř
(Jan 10,2-16), anebo jako Soudce
(Sk 10,42).
Žil jsi posud bez Boha na světě? Ano, říkal jsi snad s tím bláznem ze
žalmu 14: Není Boha? - I tobě jest přítomen ten,
jehož oči jsou jako plamen ohně, ten, který má meč s obou stran
ostrý
(Zj 1,14.16),
a On tě zná, a On dí tobě: Přijde hodina,
kdy s tebou budu účtovati." - A ty Mu neunikneš!
Kam bys zašel od ducha Jeho, aneb kamž bys před tváří jeho utekl?
(Ž 138,7-12),
Ale neutíkej před Ním, utec se k Němu. Utec se k němu v těchto dnech
hrůzy a soudu. Padni k nohám Jeho, a uzříš,
že tvář Jeho se promění před tebou a ty patřiti budeš ne již
v oko Soudce, ale v milostivou tvář Pastýře,
jenž hledá ovečku ztracenou, jenž touží přivinout tě k sobě
a zvěstovati tobě: "Odpuštěni jsou hříchové tvoji."
A přijmeš-li jej Jako Spasitele svého, vejde duše tvá s Ním
v poměr srdečného přátelství. A totoť jest to největší na zemi,
čehož může lidská duše v této veliké době okusiti!
A když pak při Něm v pravé pokoře setrváš,
když budeš denně učiti se poznávati bídu svou,
když budeš denně bráti z plnosti Jeho milost za milost,
a choditi v síle milosti té po cestách přikázání Jeho: On bude
s tebou po všecky dny, a ty se budeš radovat z Něho radostí
nevýmluvnou a oslavenou.
A On bude s tebou, kdybys se i z cesty Jeho uchýlil, bude tě kárati,
ale milosrdenství Svého neodejme od tebe.
Bude s tebou ve dnech dobrých i dobách zármutku,
a bude pečovati o to, aby ti všecky věci napomáhaly k dobrému,
bude s tebou v dobách navštívení těžkých a pokušení,
v hodinách opuštěnosti; bude s tebou ve chvílích modliteb tvých
úpěnlivých a vyslyší je podle neskonalé moudrosti a milosti Své;
bude s tebou v nemoci a zůstane s tebou i v smrti - a potom,
potom již nebude s tebou, ale ty budeš s Ním, u Něho,
v Jeho náručí a klíně. A když pak jednou nadejde ten veliký Nový rok,
to Milostivé léto věčné slávy, pak nebude On s tebou jen skrze Ducha
u víře, ale ty budeš i Něho tělesně v Jeho síni svatební
a uzříš Jej tváří v tvář!
Veliké a drahé to zaslíbení: "Aj, já s vámi jsem po všecky dny až do
skonání světa!" - Na toto zaslíbení spolehna,
odvaž se toho a rciž Jemu: Pane, Ty znáš všecko, Ty víš,
že to poctivě míním, když dím:
Při Tobě, chci Jezu státi -
(přetištěno z Bratrských listů r. 1916)
Jistěže můžeme být hrdi na to, že se stálým modlitebním nasazením
začala kdysi právě Jednota bratrská v Ochranově zavedením modlitební
stráže. Nesmíme však zapomínat, že Duch svatý tenkrát zapálil
v srdcích bratří a sester také velkou misijní touhu a obětavost.
Takže naše modlitby by neměly být zaměřeny jen na nás,
na členy Jednoty nebo jen na křesťany, měli bychom v nich mít na
paměti i ty, kteří ještě neuvěřili - misijní dílo.
Především, samozřejmě, misijní dílo Jednoty bratrské, to,
co je již otevřené, avšak také to dílo, které se ještě neotevřelo -
možná to bude právě Jednota bratrská, skrze kterou ho Pán Bůh otevře
- možná to bude někdo jiný...
Již několik let vydává Misijní odbor Kostnické jednoty občasník
Evangelium celému světu, ve kterém informuje o misijní situaci
v různých zemích světa. Povzbuzuje a nabádá tak k modlitbám za
konkrétní země.
V těchto dnech jsme obdrželi brožurku 30 DNÍ MODLITEB ZA ISLÁMSKÝ
SVĚT. Kromě přehledného rozvržení předmětů modliteb na jednotlivé
dny obsahuje brožurka také stručné "uvedení do problematiky".
Z úvodu bratra Stefana Brunnera, koordinátora a vydavatele německého
vydání, uvádíme:
"Když Pán Bůh začal před čtyřmi a půl roky malé skupině vedoucích
pracovníků na Boží roli zjevovat své srdce plné lásky i pro islámský
svět, hovořil k nim o sklizni, která má být sklizena mezi muslimy,
a o novém požehnání, které chce položit na misijní práci mezi nimi.
Když tato skupina vedoucích v půstu a na modlitbách hledala Boží
strategii pro tuto žeň, "zrodila" se mimo jiné i tato iniciativa:
modlit se za spásu muslimů během postního měsíce Ramadanu,
který je pro muslimy tak důležitý.
Co začalo s několika lidmi, velmi rychle rostlo,
takže v současné době se modlí v tuto dobu za islámský svět několik
miliónů věřících ne celém světě. Nespočetní modlitebníci nám napsali,
jak Pán Bůh při tom nejdříve změnil jejich postoj vůči muslimům,
zbavil je strachu z nich a dal jim k nim opravdovou lásku.
Mnozí se za muslimy modlí teď už po celý rok a hledají praktické
možnosti, jak jim dokázat Boží lásku. Mnozí byli povoláni přímo
k práci mezi muslimy.
S nadšením pozorujeme, jak Pán Bůh v posledních letech oslovuje čím
dál více muslimů různým, často dramatickým způsobem,
jak jim dává Svou lásku, odpuštění, osvobození a nový život!
Dokonce i v islámských zemích těžko pro misionáře přístupných nebo
vůbec misii uzavřených, působí Pán Bůh prostřednictvím rozhlasu,
televize, literatury, a věrného nasazení stanařů a místních
spolupracovníků a oslovuje tak srdce muslimů,
kteří touží po pokoji a smíření s Bohem.
Boží spásná láska je vynalézavá a nezná hranic!
Modleme se tedy dál, aby mohlo dojít k ještě větším duchovním
průlomům, aby se ještě mnozí dali povolat k práci mezi muslimy
v Evropě i jinde na světě, aby v oněch zástupech různých ras
a národů před Božím trůnem bylo co nejvíce muslimů.
red
Na začátku nového roku začínáme používat i nové kalendáře.
Víte dobře o tom, že v nich jsou uvedena u každého dne jména.
Přečetli jste někdy celý seznam jmen? Jestliže ano,
pak jste našli i jména složená, ve kterých se objevuje slovo Bůh
(mužská o ženská jména):
BOH + DAN + A Bohem daný ?
BOHU + MIL + A Bohu milý, Boha milující ?
BOHU + MÍR + A S Bohem smířený ?
BOHU + SLAV + A Bohem oslavený, Boha oslavující ?
Podobná jména se vyskytují asi ve všech jazycích.
Ale nejvíce asi v židovském národě. V Bibli často čteme jména,
v nichž se užívá hebrejský výraz pro Boha (el)
nebo část jména Hospodinova Jahve: na začátku (Jo), na konci (áš).
(Je to ještě složitější, ale toto by snad stačilo.)
Příklady:
Daniel = můj soudce je Bůh
Podobně je to i se jménem Pána Ježíše.
Prorok Izajáš mu dává jméno: Immanuel = S námi Bůh (Iz 7:14)
Toto proroctví je potvrzeno v Matoušově evangeliu,
když anděl oznamuje Josefovi narození Mariina syna,
kterému má být dáno jméno JEŽÍŠ, "neboť on vysvobodí svůj lid z jeho
hříchů."
(Mt 1:21-23)
Podobně anděl sděluje jméno JEŽÍŠ Marii
(Lk 1:28-35).
JEŽÍŠ = Hospodin je spása
Mám pro vás náročný úkol, ale snad by mohl být pro vás i zajímavý:
Napište biblická jména, ve kterých se objevuje "el", "áš", "Jo".
Je jich moc. Vítězem bude ten, kdo na odpověď obětuje nejvíce času -
ten kdo jich najde v Bibli nejvíce!
Jiří Polma
Bylo pěkné slunné ráno. Přes den jsem potřeboval vyřídit některé
důležité věci na úřadech, tak jsem si řekl,
že se musím důkladně oholit. Minulé dny jsem vždy ráno pospíchal,
a tak jsem holení nevěnoval velkou pozornost;
jen tak popaměti jsem elektrickým strojkem přejel patřičná místa
obličeje. Dnes, když sluníčko svítilo přímo do koupelny,
jsem viděl výsledek: některé chloupky povyrostly do takové délky,
že je už normálním způsobem oholit nebylo možné - uhýbaly holícímu
strojku a zůstaly netknuté... Bylo potřeba vysunout speciální
stříhací lištu - použít razantní způsob.
Jasně jsem si uvědomil duchovní analogii: Někdy také hodně pospícháme
a modlitby odbydeme - rychle předrmolíme známé okruhy,
nepostavíme se do světla Božího slova a některé hříchy přehlédneme.
Ty mezitím rostou a za chvíli jim "normální",
zvyková modlitba neuškodí. Hyzdí však naši duchovní tvář.
Díky Bohu za jeho světlo, které nám pomáhá vidět naše přestupky,
i za možnost razatního vypořádání se s nimi!
SEMINÁŘE
Výročí
Jistota
Aj, já s vámi jsem po všechny dny.
sám Své dítě zachovej.
Modlitební život
30 DNÍ MODLITEB ZA ISLÁMSKÝ SVĚT
Počátek každého kalendářního roku je u nás ve znamení
zvýšené modlitební aktivity. Či už je to Alianční týden modliteb
nebo Týden modliteb za jednotu křesťanů,
ale i Modlitební stráž Jednoty bratrské,
která pro naši provincii připadá na únor.
Dětem
Izrael = bojuje Bůh
Eliáš = můj Bůh je Hospodin
Izajáš = spasení je Hospodinovo
Jeremjáš = pozdvihuje Hospodin
Joel = Hospodin je Bohem
Jonatan = Hospodin dal
Jochanan = Hospodin je milostiv
[DÚLOS]
[JEDNOTA BRATRSKÁ]
[Rejstřík časopisu]
[Únor]
[Březen]
[Duben]
[Květen]
[Červen]
[Červenec-Srpen]
[Září]
[Říjen]
[Listopad]
[Prosinec]