Pavel svatý po dvě létě kázal, 8. učedlníky od jiných oddělil, 10. veliké divy činil, 13. zaklinačů satan potrestal, 21. Pavel šel k Jeruzalému, 22. v Efezu obec zbouřená Diány zastávala.
1. I stalo se, když °Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky,
2. Řekl k nim: Přijali-li jste ^Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba, aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý.
3. On pak řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni °jsme křtem Janovým.
4. I řekl Pavel: °Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše.
5. Kteříž pak toho uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše.
6. A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil °Duch svatý na ně, i mluvili jazyky rozličnými, a prorokovali.
7. A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů.
8. Tedy Pavel ^všed do školy, směle a svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se a uče o království Božím.
9. A když se někteří ^zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázání čině v škole nějakého Tyranna.
10. A to se dálo za dvě létě, takže všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové.
11. A divy °veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy,
12. Takže i šátky a fěrtochy od jeho těla ^na nemocné nosívali, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich.
13. Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, jenž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel.
14. A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze, kteříž to činili.
15. Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste?
16. A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, a opanovav je, zmocnil se jich, takže nazí a zranění vyběhli z domu toho.
17. A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu, ^a spadla bázeň na ně na všecky. I oslaveno jest jméno Pána Ježíše.
18. Mnozí pak z věřících °přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své.
19. Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy o těch věcech, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz.
20. Tak jest °mocně rostlo slovo Páně a zmocňovalo se.
21. A když se to všecko dokonalo, uložil Pavel v duchu svém, aby projda Macedonii a Achaii, šel ^do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti.
22. I poslav ^dva z těch, jenž mu ~přisluhovali, do Macedonie, Timotea a ÷Erasta, sám pozůstal v Azii do času.
23. Tedy stala se v ten čas ^nemalá bouřka pro cestu Boží.
24. Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné modly Diány, ^nemalý zisk přivodil řemeslníkům.
25. Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl jim: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše.
26. A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství lidu, pravě: °Že to nejsou bohové, kteříž ^jsou rukama udělaní.
27. A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti naší přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kteroužto všecka Azia i všecken světa okršlek ctí.
28. To uslyšavše a naplněni jsouce hněvem, zkřikli řkouce: Veliká jest Diána Efezských.
29. I naplněno jest všecko město rozbrojem, a ^valili se všickni spolu na plac, pochopivše °Gáia ~a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy.
30. Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci.
31. Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili ho, aby se nedával do toho hluku.
32. A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč jsou se sběhli.
33. Z zástupu pak někteří Alexandra nějakého táhli k mluvení, kteréhož i Židé k tomu nutili. Alexander ^pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu.
34. Ale jakž poznali, že jest Žid, ihned se stal jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských.
35. A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlému obrazu?
36. A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili a nic kvapně nečinili.
37. Přivedli jste zajisté lidi tyto, kteříž nejsou ani svatokrádce ani ruhači bohyně vaší.
38. Jestliže pak Demetrius a ti, kteříž jsou s ním řemeslníci, mají s kým jakou při, však bývá obecný soud, a jsou k tomu konšelé. Nechať jedni druhé viní.
39. Pakli čeho jiného hledáte, i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti.
40. Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní, poněvadž žádné příčiny není, kterouž bychom mohli předložiti, proč jsme se tuto sběhli. A to pověděv, rozpustil lid.