DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Skutkové
Kapitola: [Předchozí] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 [Následující]

Kapitola 26.

Před králem Agrippou Pavel svatý světle Krista vyznával, 31. král pak a vladař srozuměli, že žádné spravedlivé úhony Židé na Pavlovi nemají.

1. Potom ^Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, mluvil:

[^25,13]

2. Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,

3. A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě.

4. O životu mém hned od mladosti , jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé,

5. Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati,) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství °byl jsem živ farizeus.

°23,6;Fp 3,5

6. A nyní °pro naději toho ~zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán,

°[~]Gn 3,15;22,18;26,4;49,10;Dt 18,15;[~]2S 7,12;[~]Ž 132,11;[~]Iz 4,2;7,14;9,6;[~]Jr 23,5;33,15;[~]Ez 34,23;37,24;[~]Dn 9,24;[~]Mi 5,2;[Sk 24,15.21]

7. K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.

8. A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?

9. Ačť i mně se ^zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,

[^8,3;1K 15,9Ga 1,13;1Tm 1,13]

10. Jakož °jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.

°8,3;9,1;22,5;Ga 1,13;1K 15,9;1Tm 1,13

11. A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až i do jiných měst na to jsem jezdil.

12. A v tom, když jsem šel do Damašku, ^s mocí a s poručením předních kněží,

[^9,2n;22,5]

13. O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, °ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.

°9,3;22,6;[Mt 17,2]

14. A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.

15. A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.

16. Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, ať bych tebe ^učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě,

[^22,15]

17. Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám,

18. Otvírati ^oči jejich, aby se obrátili od temností °k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.

°Iz 42,6;60,1;[^35,5;^]L 2,32;[^Ef 1,18;1Pt 2,25]

19. A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem ^nevěřící nebeskému vidění.

[^Ga 1,16]

20. Ale hned nejprv těm, kteříž jsou °v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby =pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.

°9,20;=2,38;3,19;17,30;Jr 18,8;Ez 18,21;33,14;Mt 3,2.[8];4,17;9,13;Mk 6,12;L 13,3;24,47;Ř 2,4;2Pt 3,9;Zj 2,16;3,18

21. A pro tu příčinu Židé °javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama svýma zamordovati.

°21,30].31

22. Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, ^což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:

[^L 24,44n]

23. Totiž, že měl Kristus trpěti, °a z mrtvých vstana první, ~zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.

°Mt 16,21;[~]1K 15,20;Ko 1,18;Zj 1,5

24. To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.

1K 1,18n;2,14

25. On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím.

26. Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle a svobodně mluvím; nebo ^mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.

[^J 18,20]

27. Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.

28. Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.

29. A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž ^já jsem, kromě okovů těchto.

[^1K 7,7]

30. A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli.

31. A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic °hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento.

°23,9;25,25

32. Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl ^neodvolal k císaři.

[^25,11]


Předchozí <-- kapitola --> Následující
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Skutkové