Česká evangelická aliance předkládá pro Alianční týden modliteb v roce 1998 návrh soustředit se k apoštolské výzvě Žijte jako děti světla (Ef 5,9). Při tomto návrhu vycházíme ze zkušenosti, že skutečné světlo nepřináší ani svoboda, ani vzdělání a ani demokracie. Všecky tyto hodnoty jsou bezbranné vůči pronikání temných jevů. Křesťané, kteří se hlásí k Ježíši Kristu jako světlu světa (Jan 8,12), mají osobní odpovědnosti být na stráži ve všech oblastech života a neagresivním, pokorným a přece jasným svědectvím i postojem připomínat hodnoty, které činí svět lidským a obyvatelným.
Evangelická aliance byla v Československu připravována už v dobách totality, ale mohla být teprve po nenásilné revoluci v listopadu 1989 ustavena a v roce 1990 přijata do rodiny Evropské evangelické aliance. Po rozdělení na Českou a Slovenskou republiku patří EA k oněm mostům, které nadále spojují oba národy.
K jednotlivým dnům a textům připojujeme citáty z duchovních učitelů, z jejichž odkazu čerpá i naše EA. Mistr Jan Hus (1370-1415) svým kázáním i postoji až po mučednickou smrt položil základy české reformace. Bratři z Kralic na Moravě přeložili s poznámkami Bibli do češtiny v letech 1579-1594. Jan Amos Komenský (1592-1670), zvaný učitel národů, byl posledním biskupem Jednoty bratrské, zemřel v exilu, v Holandsku. Z nedávných současníků zasáhli do života církve ve 20.století reformovaný farář Jan Karafiát a profesoři teologie J.L.Hromádka, J.B.Souček a Jindřich Mánek. Věříme, že zdroje Božího slova a jím ovlivněné poznání našich duchovních otců může obohatit modlitební setkání v našich sborech a církvích, ale i v jiných zemích, kde bude tento program v lednu 1998 používán. Biblické texty vybral, krátce vyložil a citáty zmíněných autorů zařadil známý biblista, jeden z překladatelů Ekumenické Bible a první předseda České evangelické aliance - náš milý bratr a přítel - farář Miroslav Heryán. Využijeme příležitost ke společným modlitbám. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte (Ko 3,24b).
Praha, září 1997 Pavel Černý
předseda České evangelické aliance
Našemu Pánu jde o zemi (Mt 5,13) a o svět (Mt 5,14). Ale svět může být obnoven teprve světlem , které do něj přišlo v Ježíši Kristu (J 1,9). Jeho učedníci jsou světlem, pokud se drží svého Pána (J 8,12). Ve SZ je světlem Hospodin (Ž 27,1) a jeho slovo (Ž 119,105), v Novém zákoně je jím syn Boží a jeho evangelium (2 K 4,4). Toto světlo mají jeho učedníci nést (Sk 26,23) a sami jím jsou, pokud z nich vyzařují dobré skutky víry, naděje a lásky. Ty oslavují nikoli člověka, ale nebeského Otce (Mt 5,16), který je obdaroval novým životem.
Vysvobození z exilu předpovězené prorokem (Iz 40,1nn) neznamenalo ještě plné světlo. Vnější vysvobození není ještě zárukou světla. Pokud temnota přikrývá zemi a soumrak národy( (Iz 60,2), vládne věk tmy, Boží vzdálenosti. Ten bude překonán, až nad lidem vzejde Hospodinova sláva (Iz 60,1), ozáří lid a učiní jej přitažlivým pro pronárody a krále (Iz 60,3). Tomuto pohybu bude předcházet sjednocení rozptýlených věřících (Iz 60,4). Tajemství tohoto pohybu - dostředivé misie - vidí proroci v touze národů poznat Hospodinův zákon, jedinou cestu k pokoji (Iz 2,2nn, Mi 4,1-3).
Když se lid obrací k bludům a pověrám (Iz 8,19), zavládne v zemi šerý soumrak (Iz 8,22) smrti a násilí (Iz 9,3). Ale Bůh nezůstane skrytý a jeho zákon zapečetěný pro neposlušnost lidu (Iz 8,16). Dá zazářit svému světlu (Iz 9,1) a probudí radost (Iz 9,2), když do země ovládané smrtí pošle vítěze nad smrtí, svého syna Ježíše (J 1,1-4), aby vyvedl lid ze tmy (J 12,46) a ze smrti (J 5,24) do Království pokoje (J 16,33).
Bůh svým Slovem učinil svět (Gn 1,3nn) a ten svět je dobrý (Gn 1,31). A přece se v tomto světě objeví vzpoura hříchu proti dobrému Božímu plánu (Kaz 7,29). To pozorujeme v osudech proroků, nositelů světla Hospodinova (Jr aj.). Lidé totiž milují tmu víc než světlo Boží pravdy (Ž 82,5). S tím se setkal Ježíš nejen u lidí (J 3,19). V pokušení na poušti byl vystaven útokům Pokušitele (Mt 4,1nn). Ale protože se držel Božího slova, ubránil se a obstál, obstál i v zápase posledním (L 22,39nn).
Kde se dokonává dílo Božího vysvobození, děje se to za takového
běsnění ponurých mocností, že celá země je zahalena tmou.
Vítězství Boží je vždy provázeno odporem a zlobou.
(J.L.Hromádka)
V Ježíšově svědectví o sobě se naplňují proroctví o služebníku Hospodinově/, který se stane nositelem světla (Iz 42,6, 49,6), totiž dokonalého poznání Boha a jeho vůle (J 7,16nn). Toto prohlášení narazí na odpor, nejen proto, že Ježíš pochází z Galileje (J 7,52) a že neodsoudil cizoložnici (J 8,1nn), ale že se nemůže prokázat dvěma svědky. Nepřijmou jeho prohlášení, že o něm svědčí nebeský Otec (J 8,18nn). Ti, kdo ho následují, budou mít světlo života , ale musí být připraveni na zpochybňování svého svědectví i na útoky nepřátel (viz: 1.den modlitebního týdne).
Světlo je častým přívlastkem Božím i Božího světa. Toto světlo je
věčné království Boží, je údělem čili dědictvím svatým, věčná
blaženost čekající lid nové smlouvy. Nejen objektivní připravení
tohoto dědictví, nýbrž i jeho osvojení a přivlastnění a naše
uzpůsobení pro ně je dílem a darem Božím.
(J.B.Souček)
Už SZ znal příkaz lásky k bližnímu (Lv 19,18.34). Novým se tento starý příkaz (1 J 2,7) stal tím, že jej vyslovil a jako splnitelný ukázal Ježíš. Ve SZ to byl požadavek diktovaný zvenčí, teprve v nové smlouvě se stane touhou proměněných srdcí (Jr 31,31-33) těch, kdo znají a tzn. milují Hospodina (Jr 31,34). Ve společenství těch, kdo jsou v Kristu (1 J 2,6) se láska stává pravdivou a tedy realitou, jaká se stala v Ježíši Kristu (1 J 2,8). Tím ještě temnota nepominula, ale přece už ztrácí na síle, pokud jsou zachovávána Boží přikázání (1 J 2,5). Kdo o lásce jen hovoří, propadá se do tmy a strhává se sebou i svět, protože křesťané jsou za svět odpovědni (1 J 2,9n). Ve světle je ten, kdo si dává své jednání určovat Kristem, jenž je pravé světlo .
Slepota a neznámost Pána Boha, kteráž se v židovstvu a v pohanstvu
přidržela, již den po dni umenšení béře a světlo známosti Boží skrze
svaté Evangelium po všem světě se rozsvěcuje a všechen svět obnovuje.
(Bratři Kraličtí, 1579-1594)
Boží milost nadarmo přijatá (2 K 6,1) je laciná milost (D.Bonhoeffer) zbavená moci. Služebníci této milosti se mají legitimovat věrnou službou a trpělivostí v utrpení (2 K 6,4nn). Především mají být opatrní v kontaktu s nevěřícími (2 K 6,14). Apoštol jistě věděl, že adresáti listu jsou závislí na nekřesťanech. Mají však dbát na svou jinakost. Nikomu nepomohou, nenabídnou-li alternativní druh života. Proto ukládá zachovat odstup. Už Abraham musel odejít ze své země, měl-li se stát nositelem požehnání (Gn 12,1 nn). Před uzavřením smlouvy na Sinaji si Bůh oddělil svůj lid jako zvláštní vlastnictví (Ex 19,5). Samuel varoval svůj lid, že chce mít krále jako jiné národy (1S 8,4nn). Bůh si oddělil i Jana Křtitele a Ježíš své učedníky a připravil je na pronásledování s křížem (Mt 16,24). Proto jeho učedník varuje před milováním světa (1 J 2,15nn). Ale je i falešná distance, která se zříká odpovědnosti za svět, který je velkou Boží láskou (J 3,16). I farizeové se považovali za oddělené, ale ty Ježíš káral (Mt 23,13nn). Církev má být solí země a světlem světa (Mt 5,13nn). Nemá-li být církev zahlcena tmou, musí mít odvahu i vyjít a oddělit se (2K 6,17). Tolerance znamená nejen snášenlivost, ale i minimální odchylku od normy!
Usaďte se v takovém sodomském ovzduší a sami se třeba dost slušně
chovejte, jenom nečekejte, že vám tam věci duchovní krásně pokvetou.
To jest v takovém ovzduší nemožné... Nedá-li si celá církev líbit
kázeň, nesmíte se divit, že vaše lampy tam hasnou
(Mt 25,8).
(Jan Karafiát)
Sbor ve Filipech založený apoštolem Pavlem na jeho první misijní cestě do Evropy (Sk 16), byl jediným sborem, od něhož apoštol přijal pomoc. List do Filip - ač psán z vězení - dýchá radostí. Na sboru je vidět Boží působení (Fp 2,14). Uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného (Fp 2,15) sbor září jako hvězdy, které pohlcují svět . Světlo hvězd ovšem nenahradí světlo sluneční, ale pro námořníky bez kompasu byly hvězdy spolehlivou směrovkou. Ve světě bez otců a bez vzorů, který ztratil autority, mají být křesťané orientační tabulkou, která pomáhá rozlišit dobro a zlo, pravdu a lež. Tento úkol mohou plnit, pokud se drží slova života (Fp 2,16).
Křesťané se nemají znepokojovat otázkou, zda ovlivní či neovlivní svět.
Jejich úkolem je být světlem a ostatní přenechat Bohu.
(Jindřich Mánek)
Skutečným prokletím Rwandy je nepřátelství mezi třídou pastevců a obchodníků (Tutsiové) a rolníků (Hutové), které se táhne již od 15. století. Na obrazovky světových televizí se Rwanda dostala před třemi lety, kdy toto nepřátelství propuklo v pro Evropana až nepředstavitelně brutální a krvavý střet. Miliony lidí musely opustit své domovy a utéci do zahraničí - desetitisíce z nich zemřely hladem, nedostatkem pitné vody či léků nebo vyčerpáním. Poté, co se zahraniční pomoci podařilo zmírnit nejhorší strádání v uprchlických táborech, pozornost sdělovacích prostředků opadla. Drama rwandského obyvatelstva ale pokračuje. Uprchlíci se vrací do své země, mnohdy nacházejí jen vypálené vesnice, na polích není zaseto... Chybí potraviny, léky, pokrývky a další věci potřebné k udržení při životě. Na rozdíl od jiných afrických států nejde ve Rwandě o rozvoj či zvýšení životní úrovně, ale o holé přežití.
Když jsme uvažovali nad tím, kdo je tím nejvíce potřebným, komu by měl být výnos modlitební sbírky určen, byli jsme dovedeni k tomu, že by to měla být právě Rwanda. K tomu, aby se opět dostala na televizní obrazovky, by zde musely zemřít další desetitisíce lidí - věříme, že není zapotřebí čekat, dojde-li k něčemu takovému.
A kdo jiný, než právě čeští křesťané, kteří sami obdrželi nemálo pomoci ze zahraničí, by měl v takovém případě přispět. ...kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet..., vždyť radostného dárce miluje Bůh, napsal apoštol Pavel církvi v Korintu. Kéž by se jeho slova naplnila i na nás.
Výnos sbírky, prosím, zašlete na konto České evangelické aliance (Česká spořitelna Hradec králové, č.ú.35659518/0800) a připište variabilní symbol 55. Odtud budou peníze převedeny přímo na konto rwandské aliance.
Petr Hampl, asistent tajemníka ČEA