O ženě popadené v cizoložstvu. 12. Svědectví pravé o Pánu, kdo by a co byl. 22. Židé se Pánem se hádajíce, rouhají se jemu, 59. a ukamenovati jej chtějí.
1. Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.
2. Potom na ^úsvitě zase ~přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.
3. I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,
4. Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.
5. A °v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?
6. A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.
7. A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: ^Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.
8. A opět schýliv se, psal na zemi.
9. A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.
10. A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?
11. Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž °a nehřeš více.
12. Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem °Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.
13. I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.
14. Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli °já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; =nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.
15. Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.
16. A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo ^nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.
17. A v °Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.
18. Jáť svědectví vydávám sám o sobě, °a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.
19. Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani °Otce mého. Kdybyste mne znali, ~i Otce mého znali byste.
20. Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, °nebo ještě byla ~nepřišla hodina jeho.
21. I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, °a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.
22. I ^pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?
23. I řekl jim: Vy °z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.
24. Protož jsem řekl vám: Že ^zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.
25. I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, ^což hned s počátku pravím vám.
26. Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný ^jest, a já, což jsem slyšel od něho, ~to mluvím na světě.
27. A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.
28. Protož řekl jim Ježíš: °Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, =ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.
29. A ten, °kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.
30. Ty věci když mluvil, °mnozí uvěřili v něho.
31. Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy ^zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.
32. A poznáte pravdu, °a pravda vás vysvobodí.
33. I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?
34. Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že °každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.
35. A ^služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.
36. Protož jestližeť vás °vysvobodí Syn, právě svobodní budete.
37. Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.
38. Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.
39. Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest ^Abraham. Dí jim Ježíš: °Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili ~byste ÷skutky Abrahamovy.
40. Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, °kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.
41. Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.
42. Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, ^milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha ~pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.
43. Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.
44. Vy z ^otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On °byl vražedník od počátku, a v ÷pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo *lhář jest a otec lži.
45. Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.
46. Kdo ^z vás bude ~mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?
47. Kdo °z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy ~neslyšíte, že z Boha nejste.
48. Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a °ďábelství máš?
49. Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ^ctím Otce svého; než vy jste mne ~neuctili.
50. Jáť pak ^nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.
51. Amen, amen pravím vám: °Bude-li kdo zachovávati slovo mé, ^smrti neuzří na věky.
52. Tedy řekli mu Židé: °Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.
53. Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?
54. Odpověděl Ježíš: °Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.
55. A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.
56. Abraham, otec váš, ^veselil se, ~aby viděl den můj, i ÷viděl, a radoval se.
57. Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?
58. Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli ^Abraham byl, °já jsem.
59. I °zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš =pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.