Celá věc má složité začátky, kořeny jsou staré již několik let a u zrodu tohoto tábora stál šaman a náčelník. Ano, byli jsme to my dva, velcí mužové, kteří jsme si řekli: "Proč mít jen příměstské tábory? Proč se naše děti mají trmácet v potu a v horku dusné Prahy?" a rozhodli jsme se tedy, že bychom mohli udělat tábor pro naše děti ve volné a krásné přírodě. Inspirováni životem indiánů rozhodli jsme se postavit si teepee.
První rok, to bylo před třemi lety, jsme si teepee pouze půjčili. Byly to takové nevzhledné plachty, hodně tmavé, takže vevnitř byla tma a dusno, ale na tehdejší podmínky nám byly velmi dobré. Vloni jsme se rozhodli, že si ušijeme teepee sami. Některé matky - právě jedna z nich tady chodí - může dosvědčit, že tento proces vytváření nových teepee byl velmi náročný. Sám náčelník byl tehdy velmi unaven a většina žen, která teepee šila, si stěžovala na velkou únavu. Ale přesto jsme se nedali zlomit touto obtíží a vybudovali jsme úžasný indiánský tábor plný nádherných teepee. Nynější stav teepee je číslo devět, protože jsme letos ještě tři přišili. Ee, co to povídám, další tři jsme ušili. Máme sněmovní teepee, to je to největší uprostřed louky, a tam se každý večer náš kmen schází, aby se podíval zpětně, co se ten den stalo.
Jinak tadle kuchyň, ve které právě sedíme, tu vznikala taky velmi zajímavým způsobem. Když jsme sem před dvěma lety přišli, byla to taková hromádka neštěstí - to je asi velikosti nynější kuchyně - někde takle - taková malá jídelnička. Nelenili jsme, vzali jsme sekery a pily a co vidíte, to tu dnes stojí. To byla práce našich rukou. Třeba některé ruce - vyjmenuju například - nechci přímo konkrétně - ale tak mohl to být třeba Míla Hrabák a taky ruce Fandy Kabáta se tady obětovaly a ...
Před třemi lety - nebyl to konkrétně nápad nás dvou s Bílou Nohou, se šamanem, že bysme jeli pod teepee - o tom hovořily některé ženy, jako Simona Krutská a podobně. Tehdy to byl takový spíš rozmarný nápad vyzkoušet si, jak se žije pod takovým teepee. Teprve když jsme poprvé ulehli a usínali mezi tyčemi, obepnutými plachtou, uprostřed hořící oheň - tehdy nám došlo, že nelze pouze stavět teepee, že je třeba se také podívat, kde teepee vzniklo a jaké okolnosti, neřku-li prožitky, se s tímto obydlím spojují, a začali jsme studovat život indiánů více do hloubky. Dokonce jsme v letošním roce napsali indiánské organizaci Indian Corell, kteří ná ale neodpověděli, protože se asi zalekli hloubky, s jakou jsme se chtěli pustit do indiánského života. Protože oni jsou to spíš takoví folklóristi.
Měli jsme tady na návštěvě jednoho muže, jmenuje se Logan, z woodcraftu, z indiánské ligy - ligy lesní moudrosti - a tento člověk tak nějak sám řekl, že ten náš tábor se mu velmi líbí a že tuší, že jsme tak ňák spíš dopředu, ještě dál, než je Lesní liga. Já myslím, že v tom vůbec nelhal, protože my s Bílou Nohou jsme se shodli velmi svorně, že jsme ti nejlepší indiáni.
Proč? No tak jednak z toho důvodu, že jsme se do toho zabrali tak jaksi naplno. Druhý důvod k tomu je, že indián, to byl člověk věřící a my všichni, jak jsme tady - tedy já tady jsem a možná i ostatní - jsme věřící. Proto ta hloubka, se kterou jsme pronikli do indiánského života. No a za třetí, máme dobré vedení a tím je otec Vladimír a ten nás v této otázce šikovně kormidluje, abychom nespadli zpět do pohanských prvopočátků a naopak, abychom nepřeválcovali křesťanstvím to nádherné, co v sobě indiánský život skýtá.
No asi tolik o tom pozadí či popředí.
Už jsem se zmínil o dobrém vedení duchovním, kterým je otec Vladimír, a ten nás tak nějak šikovně kormidluje k tomu, abychom se za prvé nebáli indiánů a za druhé jim nepodlehli. Čili taková vyrovnanost mezi tím, co je na nich špatného a co je na nich dobrého. Já myslím, že my se tady snažíme o jednu věc:
Jistě si každý v historii vzpomene, s jakou rasancí evangeličtí misionáři zlikvidovali, přímo zlikvidovali některé důležité duchovní kultury v Americe, mezi ně patřili i Severní indiáni. Já myslím, že je teď na čase, abychom my, jako křesťané, rehabilitovali tuto smutnou situaci a tyto hrozné činy, které byly spáchány právě na tak vyspělých kulturách, jako byli třeba Severní indiáni, a snažili se tím citlivým přístupem - už jako křesťani - tím citlivým přístupem k těm hodnotám, které skýtá indiánský život, napravit tu hroznou chybu.
Velmi správně to vystihli někteří náčelníci a šamani indiánských kmenů, když mluvili o tom: "Vy nám tady mluvíte o náboženství, ale my indiáni náboženství přímo žijeme. My ani nemáme pojem pro slovo náboženství." Oni to do té doby neznali, pro ně prostě život uprostřed přírody a uprostřed duchovního bytí na tomto světě bylo jedno a to samé jako náboženství, oni nerozlišovali, a necitlivý přístup právě evangelických misionářů v této otázce, myslím, na dlouhá léta, já bych skoro řekl století, zablokovali takové to přirozené spojení, to co je v křesťanství důležitého, s indiánskými tradicemi.