Chutná. Myslíte, že bych s vámi moh' mít malé interview?
Eva:
Přestalo mě chutnat. Ano.
Dúlos:
Komentuji - že manžel utrhnul žvanec ...
Eva:
Jako vždycky.
Dúlos:
... od úst ...
Eva:
Dvanáct let, ano.
Dúlos:
... od úst své manželky, ano ...
Moh' bych vás...? Manželka by zatím jedla a já bych tady zkusil
vyzpovídat pana manžela.
Byli jsme tady svědky takové jakési události - takového
ceremoniálu - která byla napůl legrační, napůl taková vážná.
A jestli byste mi moh' teda vysvětlit, o co se vlastně tady
jednalo?
František:
O co je jednalo? Jednalo se o výročí - dvanáctileté - naší
svatby.
Dúlos:
Já bych Vás představil - Vy se jmenujete František Kabát,
a Vaše manaželka ?
František:
Eva.
Dúlos:
Moh' byste vy nám teda něco říct? Co chcete.
Představte si, že máte před sebou možnost mluvit k davu lidí - a že
byste nám moh' povědět něco buďto o vašem manželství nebo
o vašich zážitcích tady na tom táboře, anebo to co vám
zkrátka leží v tuto chvíli nejvíc na srdci?
František:
Já jsem myslel že v žaludku. V žaludku mně leží oběd.
Dúlos:
Doufám že dobře.
František:
Dobře, dobře leží.
Eva:
Máš mluvit teďko. Ty jsi byl tázán.
František:
Já byl tázán...
Eva:
U nás vždycky.
František:
Když přijde k nejhoršímu, tak se z toho vyvlíknu.
Eva:
Mluv, mluv.
František:
... No ... zážitek ... Jaký zážitek, povídej?
Eva:
No zážitky z manželství řekni ňáký. Veselé historky.
Celé manželství - je legrace.
František:
Jeden zážitek. No to není legrace teda,
to není legrace.
František:
No ... po týdnu máme ... už jsme takoví špinaví -
že se už těšíme, až bysme se umyli. To není o manželství, to je o tom,
co bylo tady, že. Maželství - no tak to je taky takový, že je člověk
špinavý a občas se musí umejt. Jako třeba před dvouma
lety jsme se umyli.
Eva:
Mm... To jsme absolvovali první tábor, kterej teda byl
v Holostřevech.
František:
V opravdovejch Holostřevech, ne v těchhle.
Eva:
A to nám strašně pomohlo, takže od té doby jsme jak
novomanželé.
Eva:
No - vždycky tak na ten rok akorát.
Eva:
No vždycky přesně ten tábor jako nás stimuluje na rok
a pak po roce znova že jo absolvujeme a znova jsme takoví proměnění
a v plný parádě, viď?
František:
Tak tak.
Eva:
Takže na ten první tábor už nemůžeme nikdy zapomenout,
protože to bylo přesně za minutu dvanáct - a bylo to paráda.
Dúlos:
Mohl byste nám to ještě nějak přiblížit, ten proces toho
očištění na tom táboře?
Eva:
Dost jednoduše, byli jsme hodinu s otcem Vladimírem
pohromadě oba a po hodině jsme vyšli jako jiný lidi. Že?
František:
Tak nějak.
Eva:
K tomu není co dodat.
Dúlos:
Takže to bylo vaše desetileté výročí tenkrát?
Eva:
Mm
Dúlos:
A k tomuto výročí?
Eva:
No, to bylo - von byl trošku jinej termín vlastně že
teda...
František:
To bylo dřív.
Eva:
To bylo dřív. Takže to bylo před ...
To byl takovej dárek od otce Vladimíra před ...
František:
Před deseti lety
Eva:
Před deseti lety, hm, k našemu výročí.
Dúlos:
K tomuhle celýmu táboru jestli byste chtěli něco ještě říct?
Eva:
No, je to stále lepší a lepší. Stále se to zdokonaluje a
myslím že tak za deset let to nebude mít chybu.
Občas se ještě objevěj takový maličkosti ale - to pude.
Jsme takový věčný optimisti, takže... Promluv!
František:
Ano, prosím.
František:
Na některý lidi se může rychleji - s duchovní obnovou a
podobnými věcmi - na některý pomaleji. My jsme ti, na který se musí
pomalejc, proto říkáme těch deset let - a ne příští rok.
Eva:
Toť vše, howgh howgh.
František:
Tak tak.
Dúlos:
Děkuji za rozhovor.
Ještě manžel chce mít poslední slovo?
František:
Manžel u nás nemá poslední slovo takže ho mít nebude.
