Nákladem Jana Karafiáta na Král. Vinohradech
Tiskem V. Neuberta na Smíchově
REFORMOVANÝ KATECHISMUS
1.Co pak jest tvým jedinkým potěšením v životě i v smrti?
Mým jedinkým potěšením v životě i v smrti jest to, že nejsem sám a) svůj, nýbrž že jsem svého věrného spasitele Ježíše Krista, jenž mne svou drahou b) krví ze všech mých hříchů vykoupil, a tak mne sobě ostříhá, že bez vůle Otce mého nebeského ani vlásek c) s hlavy spadnouti mi nemůže, ano mně vše, děj se co děj, ke spasení d) sloužiti musí. Protož mne svým svatým Duchem ujišťuje, že mne jednou k sobě pojme; zatím pak ve mně den ode dne upřímnější žádost vzbuzuje, e) abych již ostatní čas svého života jemu ke cti trávil.
a) Řím. 14, 7. 8. b) 1 Pet. 1, 18. 19. - 1 Jan 1, 7. c) Mat. 10, 30. d) Řím. 8, 28. e) 1 Kor. 6, 19. 20.
2.Jak paks došel tohoto svého jedinkého potěšení?
Tohoto svého jedinkého potěšení došel jsem tak, že mi Duch svatý ukázal, a ještě ukazuje: 1. jak veliký jest můj hřích, 2. jak jsem z něho vykoupen, a 3. jak mám za to Pánu Bohu vděčnost prokazovat.
I. O hříchu.
3.Jak pak ti Duch svatý ukazuje hřích?
Skrze zákon. Řím. 3, 20.
4.Jak pak zní ten zákon?
I mluvil Bůh všecka slova tato řka: Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl ze země Egyptské, z domu služby.
1. Nebudeš mít bohů jiných přede mnou. 5 Mojž. 6, 4-6. - Mat. 4, 10. - Mat 10, 28. 37. - Sk. ap. 5, 29.
2. Neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž jsou na zemi dole, ani těch, kteréž jsou u vodách pod zemí. Nebudeš se jim klaněti, ani jich ctíti; nebo já jsem Hospodin, Bůh tvůj, Bůh silný, horlivý, navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteříž nenávidí mne, a činící milosrdeství nad tisíci těmi, kteříž mne milují, a ostříhají přikázání mých. Jan 4, 24. - Sk. ap. 7, 48; 17, 29. - Iz. 40, 25; 34, 16. - Jan 5, 39.
3. Nevezmeš jména Hospodina, Boha svého, na darmo, neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho na darmo. Mat. 5, 37; 6, 7. - 1 Kor. 6, 10. - 4 Mojž. 32, 23.
4. Pomni na den sobotní, abys jej světil. Šest dní pracovati budeš, a dělati všeliké dílo své, ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina, Boha tvého. Nebudeš dělati žádného díla, ty i syn tvůj i dcera tvá, služebník tvůj i děvka tvá, hovado tvé i příchozí, kterýž jest v branách tvých. Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře i všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho. 2 Mojž. 34, 21. - Žid. 10, 24. 25.
5. Cti otce svého i matku svou, ať se prodlouží dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin, Bůh tvůj, dá tobě. 3 Mojž. 19, 32. - Přísl. 30, 17. - Mat. 22, 21. - Řím. 13, 1. - Efez. 6, 2. 3. - 1 Pet. 2, 18
6. Nezabiješ. 3 Mojž. 19, 18. - Žid. 10, 30. - Mat. 5, 44. 45. - 1 Jan 3, 15.
7. Nesesmilníš. Oz. 4, 11. - Iz. 33, 11. 12. - Mat. 5, 27. 28. - 1 Kor. 15, 33 - Efez. 5, 18
8. Nepokradeš. 5 Mojž. 25, 15. - Přísl. 28, 24; 29, 24. - Mat. 7, 12. - 1 Tes. 4, 6.
9. Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví. 2 Mojž. 23, 1. - Přísl. 10, 19; 19, 5. - Jak. 4, 11. - Zjev. 21, 8.
10. Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani děvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého. Gal. 5, 16. 24. - Jak. 4, 2. - Mat. 22, 37-40.
5.Můžeš-li pak to zachovávat?
Ach, nikoli. Naopak, shledávám ve svém srdci nenávist proti Pánu Bohu i proti bližnímu. Jak. 2, 10. - Řím. 7, 14. 18; 3, 12. - Žalm 52, 5. - 1 Jan 1, 8.
6.Což pak jsou ta Boží přikázání tak těžká?
Přikázání Boží nejsou těžká, nýbrž lehká, ale já jsem tak zlý a převrácený. 1 Jan 5, 3.
7.Kde pak se vzala ta tvá převrácenost?
Z neposlušnosti a pádu prvních našich rodičů Adama a Evy v ráji.
8.Což pak jest tobě co do toho, když Adam byl neposlušný?
Ovšem. Adam jest kořen všech nás, když se pak kořen svrhne, jest svrhlá i každá ratolestka, jenž jsme my.
9. A tak už člověk nic dobrého nedokáže?
Ach, pranic, leda když se znovu zrodí. Jer. 4, 22 b. - Jan 3, 7.
10.Což tedy není nikdo neomylný?
Z lidí nikdo, nebo všickni jsme hříšníci, hřích pak jest veliký a zlý omyl. Jak. 3, 2; Kaz. 7, 20.
11.Bude-li tedy přece kdo spasen?
Sám ze sebe nikdo. Mat. 19, 25. 26.
12.Což pak není Pán Bůh milosrdný?
Pán Bůh jest milosrdný, ale on jest také spravedlivý. Řím. 2, 6; 6, 23.
II. O vykoupení.
13.Kdo pak tě z tvých hříchů vykoupil?
Můj milý pán a spasitel Ježíš Kristus.
14.Což pak by tě nemohli vykoupit lidé, kteří jsou hodnější než ty?
Nemohli. Nebo i ten nejhodnější jest tak převrácený jako já, a nemůže ani sám sebe vykoupit. Žalm 49, 8. 9. - Mat. 16, 26.
15.Jak pak tě Pán Ježíš vykoupil?
On vzal všecky mé hříchy na sebe, jako by je sám byl učinil, a všecken trest za mne vytrpěl. Jan 1, 29. - 2 Kor. 5, 21. - 1 Tim. 2, 5. 6.
16.Jest to tobě co platné, když on trpěl?
To jest mně tak platné, jako bych já sám to byl trpěl, protože v něho srdečně věřím. Jan 3, 16. - Efez. 3, 17.
17.Co pak to jest srdečná víra?
Srdečná víra jest plná jistota, že pro Ježíše Krista jsou i mně všecky mé hříchy odpuštěny, a že jsem u Pána Boha zas v milosti. Efez. 2, 8. 9. - Sk. ap. 16, 31. - Řím. 3, 28; 8, 16.
18.A to jest všecko, co věříš?
To jest jádro a základ všeho. Při tom pak věřím všecko, co jest psáno v písmích Starého i Nového Zákona, také i to, což jest obsaženo ve vyznání víry, jenž takto zní:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
19.A tak ti Pán Bůh za tu tvou víru hříchy odpouští?
Pán Bůh mně neodpouští hříchů za mou víru, ale z pouhé milosti pro Ježíše Krista, v něhož já srdečně věřím.
20.Kde pak bereš takovou víru?
Duch svatý ji působí v mém srdci skrze kázání slova Božího, a utvrzuje ji užíváním svátostí. Efez. 2, 8. 9. - Řím. 10, 17.
21.Kolik pak jest svátostí?
Dvě, křest svatý a svatá večeře Páně.
22.Proč pak jen dvě?
Protože Pán Ježíš jen dvě ustanovil. Mar. 16, 15. 16. - 1 Kor. 11, 23-25.
23.Které pak jest viditelné znamení při křtu svatém?
Voda, kterouž křtěni býváme ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
24.Co pak to znamená?
To znamená, že jako se vodou smývá špina s těla našeho, tak bývá krví Kristovou ode všech hříchů očištěn každý, kdo v Pána Ježíše věří a se pokřtí. Řím. 6, 3. - 1 Jan 1, 7 b.
25.Mají-li pak i nemluvňátka křtěna býti?
Ovšem mají i nemluvňátka věřících rodičů křtěna býti, poněvadž jsou spolu se svými rodiči přijata na milost. Řím. 11, 16. - Sk. ap. 2, 39.
26.Smějí-li pak nemluvňátka takovým rodičům křtěna býti, kteříž od bezbožného svého života upustit nechtějí?
Nesmějí. 1 Kor. 10, 22.
27.Které pak jest viditelné znamení při večeři Páně?
Chléb, kterýž jíme, a víno, kteréž pijeme, na památku smrti Pána Ježíše.
28.Co pak to znamená?
To znamená, že jakož se chléb láme a víno vylévá, tak bylo tělo Kristovo pro nás na kříži lámáno a krev jeho pro nás vylita, - a že jakož nás pokrm a nápoj sytí k životu časnému, tak nás Pán Ježíš svou milostí sytí k životu věčnému. Jan 6, 35. - 1 Kor. 10, 16.
29.Proměňuje se chléb ve skutečné tělo a víno ve skutečnou krev Páně?
Neproměňuje, nýbrž chléb zůstává chlebem a víno vínem, právě tak jako při křtu svatém voda zůstává vodou. 1 Kor. 10, 17 b; 11, 27.
30.Jest večeře Páně pro všecky lidi pod obojí ustanovena anebo jen pro "kněží"?
Večeře Páně jest pro všecky lidi pod obojí ustanovena. Mat. 26, 27.
31.Smějí-liť pak k večeři Páně připuštěni býti ti, kdož od bezbožného svého života upustit nechtějí?
Nesmějí, a kde se přece vědomě připouštějí, tam není církev Páně. 1 Kor. 10, 21. 22; 11, 27. - Mat. 7, 6. - 2 Tes. 3, 6. 15. - 1 Kor. 5, 11. - Tit. 3, 10. - Mat. 18, 15-17. - 1 Tes. 5, 11. - 3 Mojž. 19, 17. - Mat. 5, 23. 24.
32.Co pak to jest církev?
To jsou ti vykoupení Boží, kdekoliv po všem světě, kteříž si slova Božího nade všecko váží, a svátostmi si tak posluhují, jak to Pán Ježíš přikázal. 1 Pet. 2, 5. - Efez. 5, 27. - Pís. Šal. 4, 7.
33.Když se však v církvi přece něco nesrovnává se slovem Božím, kdo pak má právo se ozvat?
K tomu má právo i povinnost každý, kdož se Pána Boha více bojí než lidí. Sk. ap. 5, 29. 4, 20. - Žalm 116, 10. - Mich. 3, 8.
III. O vděčnosti.
34.Když jsi tedy pouhou milostí spasen, nuž pak můžeš dělat, co chceš?
Nemohu. To by nebyla vděčnost. 5 Mojž. 12, 8. - Řím. 8, 14. - 2 Kor. 5, 17; 6, 1. - Efez. 4, 30.
35.Co pak to jest vděčnost?
Vděčnost je upřímná radost z toho, že Pán Ježíš i mne vykoupil, a úsilná žádost, abych ho za to z celého srdce miloval a stůj co stůj poslouchal. 1 Kor. 6, 20. - Mat. 5, 16. - Jan 15, 8.
36.Nač jsou tedy ty tvé dobré skutky?
Ne na to, abych se za ně dostal do nebe, - tam se dostanu z milosti, - ale na to jsou dobré skutky, aby Pán Bůh jimi byl oslaven, a lidé, vidouce je při mně, aby byli Pánu Ježíši získáni. Mat. 5, 16. - Jan 15, 8. - 1 Pet. 3, 1. 2.
37.Které pak skutky jsou dobré?
Ne ty, které si lidé vymyslili, - byť byly sebe slavnější a oblíbenější, - nýbrž ty, které Pán Bůh v desateru přikázal, a které člověk koná z upřímné poslušnosti Pánu Bohu ke cti. Gal. 5, 22. - Kol. 2, 20. - Mar. 7, 9. - Mat. 15, 8. 9.
38.Jsou-li již tedy všecky tvé skutky dobré skutky?
Ach, nejsou, což každodenně na modlitbách s lítostí vyznávám, a docházím pro Ježíše Krista vždy nového odpuštění. 1 Jan 1, 7. 8. - Jak. 3, 2.
39.Jak pak se modlíváš?
Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim vinníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen. Mat. 7, 7. 8. - Jan 16, 23b. - 1 Tes. 5, 17. - Mar. 11, 25.
40.A jinak se nemodlíváš?
Modlívám se i jinak, tak, jak mně to Duch svatý v srdce i v ústa klade. Jan 4, 24. - Řím. 8, 26.
41.Proč pak se nemodlíváš k panně Marii, k svatým a k andělům?
Protože to Pán Bůh zakázal. Mat. 4, 10. - Zjev. 19, 10. - Izai. 63, 16.
42.Kdy pak bude konec světa?
Až bude evangelium kázáno po všem světě, k čemuž i já i každý věřící jest povinen se přičinit. Mar. 16, 15. - Mat. 24, 14.
43.Kdo pak má právo kázat?
Každý, koho Duch svatý k tomu ponouká, - jen aby se to dálo slušně a řádně. Sk. ap. 1, 8. - 1 Tes. 5, 11. - 1 Kor. 14, 10.