Petr Heřman - DÚLOS

FAQ

FAQ značí normálně "Frequently Asked Questions", tedy "často kladené otázky". V mém případě půjde často spíš o "First Asked Questions", tj. o otázky, které mi byly položeny třebas byť i jen jednou. Prostě najdou se občas lidé, kterým moje základní nacionálie nestačí, zkrátka jim tam něco chybí. Něco, co by mě nenapadlo asi zveřejňovat - ne snad proto, že bych to tajil, ale zkrátka nenapadlo. A tak jsem si řekl, že by mohlo být užitečné udělat si tady takovou extenzi, takové pokračování informací, na co se ještě lidé tak můžou ptát.


Chybi mi tam cislo bot. (Hana, Wed, 21 Jul 1999)

Dobrá otázka. Tak říkajíc "na tělo".

Ale odpovědět na ní není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Důvodů je několik:

  1. Boty mi většinou kupovala maminka, a tak jsem se o to moc nezajímal.
  2. Jak jsem se oženil, tak mi je zase začala kupovat manželka.
  3. Poslední dobu mi boty už nekupuje nikdo.

Takže máte pravdu, udělal jsem nedávno takovou výjimku ve svém životě, a šel jsem si koupit boty. Teda vlastně jsem si ani nešel koupit boty. Jen jsem se tak nějakou shodou okolností ocitl v jakémsi obchodě a najednou vidím - ejhle, boty. Byl to takový divný pocit, když mě napadlo, že bych si mohl koupit sám boty. Oni - vlastně ony - tam byly vlastně jediné. (Nevím, proč mám teď takovou tendenci psát pořád to slovo "vlastně". Asi jen tak zkouším, co mi je a není vlastní.) Jediné takové, které byly nějaké jiné než ty ostatní. Nevím už, jak jiné. Ono jich tam nebylo moc. Vlastně to byl jen jeden takovej regál s botama, nějaký partiový nebo co, takže tyhle tam byly jen jedny. Normálně by mi asi nenapadlo mi je ani koupit. Jenže za 199,- Kč - no nekup to. Na těch 199,- Kč vypadaly docela zajímavě. A já měl za týden odjíždět na zahraniční konferenci a vlastně jsem neměl žádný boty. Protože už několik let chodím v létě v zimě, ve městě v lese, do práce, na čundr, zkrátka všude, v jedněch pohorách, který mi před mnoha lety koupila ještě manželka, no a ona jim už nějak odpadává podrážka, a v patách mají prochozené díry.

No zpátky k těm botám: no ne, že by mi někdy předtím v životě napadlo koupit si takový boty. Právě že nenapadlo. A to právě na tom bylo to zajímavý: že nenapadlo. A teď napadlo. Taková zvědavost, co to udělá, když si koupím boty, který by mě nikdy předtím nenapadlo si koupit. Protože když jsem si někdy předtím v životě kupoval boty, tak to byly buď polokecky, nebo půllitry, nebo kanady, nebo pohory. A tak. Ale ne tzv. "normální boty". Ty mi dycky někdo dal. Asi když už se nemoh' koukat na to, v čem chodim.

No, byl to takový neobvyklý pocit, musel jsem sebrat trošku assertivity a zkusit si, jak mi jsou. No, pravda, byly o kousíček větší, tak jakobych v nich tak nějak jakoby trochu "plaval". Ale jiné tam už nebyly a tak jsem aspoň byl zbaven nepříjemného dilematu, abych se musel rozhodovat, jestli si mám kupovat ty menší nebo ty větší. Zkrátka buď a nebo.

No, nakonec, abych to už nezdržoval, jsem je koupil, ale jaké mají číslo, to fakt nevím.

Ale abych se vrátil k té původní otázce - já se tak nějak snažím vzpomenout na ty doby, kdy jsem si kupoval naposledy před lety ty pohory - no a tam je ještě takovej problém, že já mám každou nohu jinak velkou, myslím že pravou 42 a levou 41, nebo tak nějak. Zkrátka tu pravou mám o malý kousek větší. Teda možná ani ne větší, ale tak nějak jakoby míň ohnutou, v tom nártu, takže se to vůči těm botám jeví tak, jako by byla o něco větší. Tak nějak.

A navíc tam jsou různý ty stupnice číslování a tak se to všelijak komplikuje. Ale tak se to nějak pohybuje kolem těch 41 1/2 - 42 anebo 6 1/2 - 7 nebo tak nějak. Třeba se po Internetu seznámím s nějakou prodavačkou obuvi a ta mi to konečně vyjasní, jak to s těmi čísly vlastně doopravdy je.

Tak jak vidíte, z důvodů jisté komplikovanosti a nejednoznačnosti jsem tuto informaci o své osobě nezařadil mezi ty základní informace.

A podobně - či ještě hůře - se to má i s takovými věcmi, jako číslo límečku u košile, velikost trenýrek, výše IQ atp.

Co se týče mojí tělesné váhy, to možná začnu časem sledovat. Zatím to nevím. Pamatuju si, že v šestnácti letech jsem vážil 65 kg, a, nevím proč, od té doby mám pořád takovou představu, že vážím pořád stejně. A právě konflikt mezi těmito mými představami a analogickými představami, které o mojí postavě sdílí moje manželka, je příčinou našich občasných názorových neshod. Asi to budu muset někdy exaktně ověřit, až někde poblíž objevím nějakou vhodnou decimálku.

Abyste si to ale nevykládali jako přílišnou domýšlivost: samozřejmě si nemyslím, že bych byl pořád v takové tělesné kondici, jako když mi bylo 16. Ale mám takovou představu, že kvocienty, kterými dochází k časovým změnám hmotnosti mé svaloviny resp. mých tukových tkání, jsou co do své absolutní hodnoty zhruba stejné, lišící se pouze znaménky. Takže v aritmetickém součtu se to vlastně vyrovnává a já nemusím propadat depresím z ladně se utvářející linie svého bříška.

Ale to jsem od čísla bot zabrousil zase kousek jinam.


<- zpět na mou osobní stránku
<- zpět na domácí stránku DÚLOS