Od podzimu 1997 jsem pravidelně jednou týdně vedl devadesátiminutové terapeutické rozhovory s dobrovolníkem, jehož jméno zde z důvodu ochrany jeho soukromí pochopitelně neuvádím - nicméně jemu patří v této chvíli můj dík. Rozhovory byly s jeho svolením natáčeny - v současnosti mám zaznamenaných cca 20 kazet, které mi representují jinak těžko získatelnou zkušenost.
Následující stránky jsou psány jako závěrečná práce, nezbytná k udělení příslušného certifikátu. Je to pokus o jakousi reflexi vlastního přístupu v psychoterapeutické práci, ke kterému jsem během této doby dospěl.
Je to v podstatě pouze koncept, vzniklý přepsáním myšlenek, znázorněných na tabuli, kterou jsem si připravoval v noci z neděle 5. na pondělí 6.dubna na svou přednášku v táboře J.A.Komenského v Bělči, 1998. Existuje nahrná kazeta s touto přednáškou. Přednáška však byla pro většinu přítomných jen těžko srozumitelná.
V reakci na přepjaté zbožštění sotva se vyklubavšího rozumu se hlásí ke slovu názory postmodernistů. Rozum je popírán ve své podstatě, cokoliv iracionálního se akceleruje. Zlatá doba šejdířů a šarlatánů, kouzelnictví a pověr, všeléků a zaručených receptur.
V době takovéto krise vděčně vzpomínám Jana Amose Komenského, který dovedl docenit všechny dimense lidské osobnosti: "Prober se, má mysli, probuď se, mé srdce, setřeste malátnost, všechny mé smysly!"
V rámci "uvědomovaného" navíc vymezuji tenkou slupku "racionálního", což je vědomí, postupující způsoby, jež je možno nějak "racionálně" ("logicky", "systematicky") zdůvodnit. Nicméně lidské jednání lze málokdy označit za rozumné, racionální, či dokonce "ryze racionální"; častěji je "irracionální": probíhá sice na úrovni, kterou jsme schopni si uvědomovat, avšak přesto je nelze označit za racionální. Dejme tomu intuice, víra, instinkt, záležitosti estetiky atd. To jsou fenomény lidské mysli, jejichž smysluplnost, případně i konstruktivnost, dokážeme připustit, aniž bychom si je nutně museli racionalizovat. Naproti tomu sami na sobě i na jiných lidech často pozorujeme irracionální jednání, jehož smysl nedokážeme pochopit, které nám připadá zbytečné až nebezpečné.
Hovořím o jednání, neboť to může být zjevné. Podobně bych mohl hovořit o samotném irracionálním myšlení. Avšak vztah mezi myšlením a jednáním na irracionální úrovni nebývá tak přímočarý jako u racionálních činů.
Můžeme tušit, že ono "irracionální" myšlení a jednání má nějakým způsobem blíže k onomu "nevědomému" nebo "neuvědomovanému", než racionální, resp. racionálně zdůvodnitelné. Sám však takovou představu považuji za zavádějící: spíš předpokládám, že "vlastní motivy" i "ryze racionálních" úvah pramení už v neuvědomovaných úrovních. Častý problém je totiž v tom, že racionalizace bývá zhusta až sekundárním, aposteriorním, dodatečným jevem. Bylo by dobré, kdybychom dokázali odlišit jednání skutečně racionální od irracionálního, teprve aposteriorně racionalizovaného. Pokud by to vůbec bylo možné.
C.G.Rogers si dobře všímá emoční sféry člověka a učí se s ní pracovat. Je jistě pravdivé tvrzení, že přístup PCA je z velké části "o pocitech", bylo by však zavádějící, snažit se rogeriánský přístup redukovat čistě jen na pocitovou úroveň. Sám jej chápu tak, že nás učí věnovat probíhajícím pocitům přiměřenou pozornost, což sám považuji za adekvátní zhruba z následujících důvodů:
Rozhovor: řeč: průvodce - vztahu - myšlení ... mytické ... (symbolické) ... pojmové ARCHETYPY (SYMBOLY) POJMYPojem jako "container": Ne, že já pojímám ten pojem, ale pojem sám pojímá určitou část skutečnosti, může mít nějaký obsah. (Analogicky k tomu, jako je archetyp vyjádřen mytickým příběhem, anebo symbol representuje nějakou část reality.)
(1.subjekt)<--3.vztah-->(2.subjekt/objekt) _____________________________________________ "to 4." (Hejdánek)
Pojem je potud prázdný (pravda), dokud mu nedám obsah. Tímto obsahem jej nemohu naplnit sám ze sebe, protože sám jsem jím určen a podmíněn ("tím čtvrtým").
obsah pojmu <- zjevení
"Ne já mám pravdu, ale pravda má mě." (K.Marx)
"PRAVDA" není pojem, který bych mohl pochopit. Možnost pochopit v sobě skrývá nepezpečí "uchopit a manipulovat", kterémužto pokušení bych snadno mohl podlehnout.
Pochopení je v tom, že pravda chápe mě a že se jí mohu dát uchopit. V tom je hlubina mého pocitu bezpečí: že je zde někdo, kdo mě chápe, kdo mi rozumí, kdo mě přijímá, i když já sám nechápu, nerozumím, nepřijímám sám sebe.
Proto je nutné, aby se mi pravda sama zjevila. Ne proto, abych ji mohl přijmout, ale abych se jí nechal přijmout.
<- bible _____ ex. osobní zkušenost (R,E) [Ako byť sám sebou, str. 31] pravda - osobní (mohu o ní osobně svědčit) - universální (hledám svědectví lidi, kteří mají obdobnou zkušenost) bible - hledám korelace mezi svědectvím bible a osobní zkušeností. Nalezené korelace mě utvrzují.-> možné paradoxy a konflikty s běžně přijímanými humanistickými a principy fungování demokratické společnosti.
Svoboda: největší statek (J.A.Komenský)
absolutní, additivní:
Člověk má (přesně) tolik svobody, kolik jí dá (uzná) druhému člověku.
("dát, přiznat svobodu" = "dát, přiznat právo")
Stavím proti demokratickému pojetí:
Právo:
Příklad: Druhý člověk nemá právo mě zabít (zotročit, ... atd.), ale pokud jsem (a chci být) svobodný, tak mu to právo dám.
Právo ~ morální, etické ospravedlnění.
=> svoboda předchází morálku, etiku.
(Př: biblické desatero je závazné pouze pro ty, kteří je svobodně přijali tak, že se jím chtějí řídit.)
~~ vina a pocit viny
V člověku existuje existenciální pocit viny. Je to pocit viny za to, že vůbec existuje. Tento pocit viny je omluvou za vlastní existenci.
Vztah:
( x (*) x (*)<-K->x ) PCA RCA
Resignace:
Odmítnutí:
mikroskupina, elementární skupina: 2 - 3 lidé alespoň jeden z nich je v F-stavu (jinak se nehraje)
001 pondělí 06.04.98 13:28 hod. 002 úterý 28.04.98 23:40 hod. (Tato verse je nedokončená, proto např. ani některé linky nefungují. Po této versi následovala finální verse, která vypadá úplně jinak.