RCA

Přístup zaměřený na vztah

Moje cesta

Relationship Centered Approach

My Way

Pokus o pojmovou reflexi intuitivních představ z vlastní zkušenosti v průběhu 30 hod. RCA rozhovorů 1997/1998


Předmluva

Na podzim roku 1992 jsem začal tříletý zkušenostní výcvik v PCA, v psychoterapeutickém přístupu, který inicioval Carl G. Rogers. Výcvik byl organizován Diakonií Českobratrské církve evangelické. Na podzim 1995, kdy výcvik končil, mi chybělo povinné penzum dvou týdnů, které mi bylo umožněno doplnit si až v nahrazovacích skupinách, pořádaných v letech 1997 a 1998.

Od podzimu 1997 jsem pravidelně jednou týdně vedl devadesátiminutové terapeutické rozhovory s dobrovolníkem, jehož jméno zde z důvodu ochrany jeho soukromí pochopitelně neuvádím - nicméně jemu patří v této chvíli můj dík. Rozhovory byly s jeho svolením natáčeny - v současnosti mám zaznamenaných cca 20 kazet, které mi representují jinak těžko získatelnou zkušenost.

Následující stránky jsou psány jako závěrečná práce, nezbytná k udělení příslušného certifikátu. Je to pokus o jakousi reflexi vlastního přístupu v psychoterapeutické práci, ke kterému jsem během této doby dospěl.

Je to v podstatě pouze koncept, vzniklý přepsáním myšlenek, znázorněných na tabuli, kterou jsem si připravoval v noci z neděle 5. na pondělí 6.dubna na svou přednášku v táboře J.A.Komenského v Bělči, 1998. Existuje nahrná kazeta s touto přednáškou. Přednáška však byla pro většinu přítomných jen těžko srozumitelná.


Bizarnost zvoleného přístupu

Následuje pokus o vysvětlení: Slovo "vysvětlení" nemám rád a v RCA mi signalizuje něco, co by nemělo být. Následující postup je v podstatě "bizarní": pokus racionálně reflektovat vlastní intuitivní představy. Že je bizarní ovšem neznamená, že by musel být nutně nelegitimní: např. matematika je v podstatě celá založená na racionalizování formalizování intuitivních představ. Fyzika je založená v podstatě na tomtéž procesu, s tím, že tyto intuitivní představy získáváme často na základě (experimentálních) zkušeností. Nicméně lidem, kteří nejsou matematiky nebo fyziky, tyto postupy a jejich výsledky mohou připadat zcela bizarní.

Postmoderní doba

Začátek a větší část našeho století bych charakterisoval positivistickým způsobem myšlení, kdy se věřilo, že moderní člověk jest bytostí ve své podstatě racionální. (Ovlivnilo i tak transcendentní obor, jakým je theologie.) Obávám se, že toto bytostné přesvědčení nebylo vážněji otřeseno ani průběhem obou světových válek. Druhá polovina století nato proběhla v eskalaci všech vědních oborů a průmyslových odvětví. Avšak stínem dosud nevídaných úspěchů a pokroků naší civilizace je stále houstnoucí strach z nás samotných. Ohrožení lidstva už je globální. Pád komunistických systémů neznamenal konec mezinárodních válečných konfliktů. Připadá nám, že svět se pohybuje na hranici své stability. Pojmy se relativizují, ale napětí rostou. Ekologické problémy, civilizační choroby, AIDS. Pokračující rozpad tradičních stuktur a tisíciletých jistot. Lidský rozum se dostává do schismatu: zatímco jeho génius proniká do nejhlubší podstaty mikro- i makrokosmu a konstruuje úžasné stroje, začíná selhávat v elementárních záležitostech zejména lidských vztahů.

V reakci na přepjaté zbožštění sotva se vyklubavšího rozumu se hlásí ke slovu názory postmodernistů. Rozum je popírán ve své podstatě, cokoliv iracionálního se akceleruje. Zlatá doba šejdířů a šarlatánů, kouzelnictví a pověr, všeléků a zaručených receptur.

V době takovéto krise vděčně vzpomínám Jana Amose Komenského, který dovedl docenit všechny dimense lidské osobnosti: "Prober se, má mysli, probuď se, mé srdce, setřeste malátnost, všechny mé smysly!"

Rozum a úrovně vědomí

Pokládám za důležité docenit všecky roviny lidského bytí, které máme. Předpokládám, že většina procesů v našem mozku probíhá, aniž si je uvědomujeme. Nepokládám pro tuto chvíli za důležité, zda tuto oblast nazvu "nevědomím", "podvědomím" či nějak jinak. Raději budu hovořit o "uvědomovaném" a "neuvědomovaném".

V rámci "uvědomovaného" navíc vymezuji tenkou slupku "racionálního", což je vědomí, postupující způsoby, jež je možno nějak "racionálně" ("logicky", "systematicky") zdůvodnit. Nicméně lidské jednání lze málokdy označit za rozumné, racionální, či dokonce "ryze racionální"; častěji je "irracionální": probíhá sice na úrovni, kterou jsme schopni si uvědomovat, avšak přesto je nelze označit za racionální. Dejme tomu intuice, víra, instinkt, záležitosti estetiky atd. To jsou fenomény lidské mysli, jejichž smysluplnost, případně i konstruktivnost, dokážeme připustit, aniž bychom si je nutně museli racionalizovat. Naproti tomu sami na sobě i na jiných lidech často pozorujeme irracionální jednání, jehož smysl nedokážeme pochopit, které nám připadá zbytečné až nebezpečné.

Hovořím o jednání, neboť to může být zjevné. Podobně bych mohl hovořit o samotném irracionálním myšlení. Avšak vztah mezi myšlením a jednáním na irracionální úrovni nebývá tak přímočarý jako u racionálních činů.

Můžeme tušit, že ono "irracionální" myšlení a jednání má nějakým způsobem blíže k onomu "nevědomému" nebo "neuvědomovanému", než racionální, resp. racionálně zdůvodnitelné. Sám však takovou představu považuji za zavádějící: spíš předpokládám, že "vlastní motivy" i "ryze racionálních" úvah pramení už v neuvědomovaných úrovních. Častý problém je totiž v tom, že racionalizace bývá zhusta až sekundárním, aposteriorním, dodatečným jevem. Bylo by dobré, kdybychom dokázali odlišit jednání skutečně racionální od irracionálního, teprve aposteriorně racionalizovaného. Pokud by to vůbec bylo možné.

Emoční úroveň

Z výše nastíněných důvodů mi pro naše další záměry přijde užitečnější zaměřit svou pozornost na hladinu mezi uvědomovaným a neuvědomovaným. Můžeme zjistit, že se nejedná o pevně vymezenou hranici, jako spíš o vzdouvající se a vlnící hladinu, ze které se vynořují a ve které opět mizí objekty našich myšlenek a projevů. Je to hladina, která má velkou souvislost s hladinou našich afektů, emocí, pocitů a citů.

C.G.Rogers si dobře všímá emoční sféry člověka a učí se s ní pracovat. Je jistě pravdivé tvrzení, že přístup PCA je z velké části "o pocitech", bylo by však zavádějící, snažit se rogeriánský přístup redukovat čistě jen na pocitovou úroveň. Sám jej chápu tak, že nás učí věnovat probíhajícím pocitům přiměřenou pozornost, což sám považuji za adekvátní zhruba z následujících důvodů:

  1. emoce jsou integrální součástí lidské osoby
  2. emoce jsou důvěryhodnějším indikátorem stavu než racionální dedukce
  3. systémy na emoční úrovni pracují spolehlivěji než na racionální
  4. emoční úroveň představuje efektivnější platformu pro terapii než úroveň kognitivní nebo behaviorální
  5. emoční úroveň je zvlášť významná v interpersonální komunikaci
  6. v porovnání s analytickými přístupy je emoční úroveň bezpečnější
Výše uvedené důvody ponechávám prozatím bez diskuse a bez důkazů.

Rogeriánský přístup


"rogersovský" přístup <= nápomocný vztah -> PA, DP, ...
=> facilitující vztah
<=> (KAE)
cíl: XXXplně fungující člověkXXX ?E (Frankl)

Přechod k filos. vymezení

Rozhovor: řeč: průvodce - vztahu
			- myšlení
... mytické ... (symbolické) ... pojmové
  ARCHETYPY      (SYMBOLY)     POJMY
Pojem jako "container": Ne, že já pojímám ten pojem, ale pojem sám pojímá určitou část skutečnosti, může mít nějaký obsah. (Analogicky k tomu, jako je archetyp vyjádřen mytickým příběhem, anebo symbol representuje nějakou část reality.)

Filosofické vymezení

Teorie poznání:
     (1.subjekt)<--3.vztah-->(2.subjekt/objekt)
     _____________________________________________ "to 4." (Hejdánek)

"to 4." ~ "PRAVDA"
"Cesta k pravdě je sama pravdou." Ne: "Účel světí prostředky"

Pojem je potud prázdný (pravda), dokud mu nedám obsah. Tímto obsahem jej nemohu naplnit sám ze sebe, protože sám jsem jím určen a podmíněn ("tím čtvrtým").

obsah pojmu <- zjevení

"Ne já mám pravdu, ale pravda má mě." (K.Marx)

"PRAVDA" není pojem, který bych mohl pochopit. Možnost pochopit v sobě skrývá nepezpečí "uchopit a manipulovat", kterémužto pokušení bych snadno mohl podlehnout.

Pochopení je v tom, že pravda chápe mě a že se jí mohu dát uchopit. V tom je hlubina mého pocitu bezpečí: že je zde někdo, kdo mě chápe, kdo mi rozumí, kdo mě přijímá, i když já sám nechápu, nerozumím, nepřijímám sám sebe.

Proto je nutné, aby se mi pravda sama zjevila. Ne proto, abych ji mohl přijmout, ale abych se jí nechal přijmout.

Theologické vymezení

Otázka je, jaké zjevení přijmu za pravdivé.
<- bible
   _____ ex. osobní zkušenost (R,E) [Ako byť sám sebou, str. 31]

pravda - osobní (mohu o ní osobně svědčit)
       - universální (hledám svědectví lidi, kteří mají obdobnou zkušenost)

bible - hledám korelace mezi svědectvím bible a osobní zkušeností.
Nalezené korelace mě utvrzují.
-> možné paradoxy a konflikty s běžně přijímanými humanistickými a principy fungování demokratické společnosti.

Existenciální vymezení

Otázka mojí vlastní existence a jejího smyslu: nalezení pravdy o sobě samém. Odpověď, kterou mohu přimout, má dvě stránky:

  1. polopravda: JSEM (absolutně) SVOBODNÝ

    Svoboda: největší statek (J.A.Komenský) absolutní, additivní:
    Člověk má (přesně) tolik svobody, kolik jí dá (uzná) druhému člověku.
    ("dát, přiznat svobodu" = "dát, přiznat právo")

    Stavím proti demokratickému pojetí:

    Právo:

    1. Nezadatelní právo vlastní volby, svobodného rozhodnutí (<- SVOBODA)
    2. Právo svobodně dávat a přijímat nabízené.
    To jsou jediná práva, která mám. Kromě nich:

  2. polopravda: JSEM (absolutně) BEZPRÁVNÝ
    -> nemám ani právo ani na svůj vlastní život (tj.nemohu si ho vzít) (odplata za hřích je smrt)
    -> nemám právo v podstatě na nic

    Příklad: Druhý člověk nemá právo mě zabít (zotročit, ... atd.), ale pokud jsem (a chci být) svobodný, tak mu to právo dám.

    Právo ~ morální, etické ospravedlnění.
    => svoboda předchází morálku, etiku.

    (Př: biblické desatero je závazné pouze pro ty, kteří je svobodně přijali tak, že se jím chtějí řídit.)

~~ vina a pocit viny

V člověku existuje existenciální pocit viny. Je to pocit viny za to, že vůbec existuje. Tento pocit viny je omluvou za vlastní existenci.


Foreground

Vztah:

     (  x  (*)   x   (*)<-K->x    )
        PCA     RCA

Resignace:

Odmítnutí:

=> místo toho F-stav

mikroskupina, elementární skupina: 2 - 3 lidé alespoň jeden z nich je v F-stavu (jinak se nehraje)


Verse

001  pondělí 06.04.98 13:28 hod.
002  úterý   28.04.98 23:40 hod.
     (Tato verse je nedokončená, proto např. ani některé linky nefungují.
      Po této versi následovala finální verse, která vypadá
      úplně jinak.