Mými partnery v těchto dyádách nebo triádách mi byly (střídavě nebo najednou) Stázka - manželka mého přítele - a Alena, manželka moje vlastní. Oběma ženám patří v této chvíli můj dík.
Tato práce je vytvořena jako hypertextový dokument ve formátu HTML, což je běžný formát používaný při publikování na Internetu. K jeho prohlížení je zapotřebí nějaký WWW-browser, což jest nástroj všem WWW-surferům důvěrně známý, ostatním uživatelům PC běžně dostupný.
Během PCA výcviku nám bylo umožněno opakovaně prožívat půvab celé PCA terapie, tkvící ve skutečnosti, že nutné a postačující podmínky správně probíhající PCA terapie jsou, stejně tak jako Grácie, právě tři: kongruence, akceptace, empatie.
Slovo "kongruence" (angl. "congruence" z lat. "congruentia")
se běžně překládá jako "shoda" (matematická, gramatická atp.)
a v PCA se jí míní schopnost "být sám sebou".
Přesněji: být
v kontaktu sám se sebou,
dokázat projevovat se tak, jak se sám cítím,
a necítit potřebu, dělat se jiným, než jaký jsem.
Tj. ona kongruence v tomto pojetí znamená shodu
mezi vnitřkem a vnějškem člověka,
mezi vnitřním cítěním a prožíváním a vnějšími projevy -
slovy, výrazem, činy.
Mně osobně slovo "kongruence" příliš nesedělo,
moc jsem jej nechápal,
daleko bližší a srozumitelnější mi bylo slovo
"autenticita" nebo "autentičnost"
(z řečtiny: hodnověrnost).
Anebo známými slovy Werichovými:
"Když už člověk jednou je,
tak má koukat, aby byl tím, čím je,
a ne tím, čím není,
jak tomu často je."
Jako nejbližší český ekvivalent pojmu "kongruence"
bych nejspíš volil slovo "přirozenost".
Opakem (nebo spíš nedostatkem) kongruence je
"inkongruence".
Slovo "akceptace" (angl. "acceptance" z lat. "acceptio")
je běžně překládáno jako "přijetí",
kterýžto pojem může sloužit za český ekvivalent.
PCA jej však chápe v užším významu jako
"bezpodmínečné pozitivní přijetí"
("unconditional positive regard"),
tj. přijetí druhého člověka takového, jaký je.
Mezi oběma pojmy "kongruence" a "akceptace"
se rýsuje vzájemný vztah:
Pokud někoho akceptuji,
dávám mu tím předpoklad,
aby mohl být kongruentní,
být sám sebou,
nemusel cítit nutnost přetvářky,
aby přede mnou mohl obstát.
Na druhé straně je nutné,
abych přitom i já sám byl "kongruentní".
Za připomenutí hodné mi připadá ono latinské slova "acceptio",
které kromě zmíněného významu "přijímání" nebo "přijetí"
zároveň znamená i "ocenění" nebo "uznání",
případně "acceptus" jako "mile přijatý, vítaný, milý"
od "accipio", znamenající "přijímat" i "brát",
pípadně "vítat",
a pro nás příznačně:
"pronis auribus accipi" - ochotně být poslouchán (Tacitus).
Slovo "empatie" (angl. "empathy" z řec. "pathos", cit)
znamená schopnost vcítit se do prožívání druhého člověka.
Česky bych empatii nejraději nazval soucitem,
kdyby běžné použití tohoto slova v naší mluvě nebylo zavádějící.
Ethymologicky mi slovo "soucit" zní jako
"souznění citu", tj. současné prožívání toho,
co druhý člověk cítí, a to, myslím, poměrně věrně
dokáže vystihovat význam onoho pojmu.
V průběhu řady takových "labáků" se obvykle dbá na to,
aby každý frekventant cyklicky procházel všemi třemi úlohami.
Empatickou laboratoř chápu zejména jako průpravu na vlastní:
Poprvé jsem zde použil slovo role, a to jako určité vyhrocení pojmu úloha. Určitý nesoulad je totiž v tom, že PCA se sám ve své podstatě brání situacím, ve kterých by lidé "hráli nějaké role" - naopak, ve znaze o autenticitu (kongruenci) mají být sami sebou. Avšak i když se PCA snaží (v oposici k jiným psychoterapeutickým přístupům) odstup klienta a terapeuta minimalizovat, v praktickém rozhovoru zůstává minimálne jakési "hraní reziduálních rolí" - tj. "role klienta" a "role terapeuta" a není záhodno, aby během rozhovoru k výměně těchto rolí docházelo: míra terapeutovy kongruence je omezena tím, že během rozhovoru nemůže klient místo svých problémů začít řešit problémy terapeuta.
V PCA si terapeut nemusí hrát na "všemocného mága, který má moc vyřešit klientovy problémy" - naopak může připouštět, že i on sám má své problémy - ale nemůže připustit, aby se centrum hovoru přesunulo z klienta na terapeuta.
V počátečních dobách nazýval Rogers svůj přístup "CCT" - Client Centered Therapy - terapie soustředěná na klienta - tak, aby zdůraznil důležitost jeho subjektu a jeho suverenity. Na rozdíl od jiných přístupů zde člověk s problémy přestal být označován lehce pejorativním slovem "pacient", ale dostal se v našich očích na úroveň "klienta", čímž mělo jeho postavení ztratit onen mírně degradující přídech - nicméně stále v názvu přetrvávají obě asymetrická slovíčka, "klient" a "terapie": Klient je ten, kdo terapii potřebuje, a terapeut je ten, kdo tuto terapii nabízí - zcela analogicky podle intencí volného tržního hospodářství, řízeného poptávkou a nabídkou: Na jedné straně (profesionální) psychoterapeut, na druhé jeho klientela. Asymetrická role vztahu je potvzena následným finančním tokem (mzdou, honorářem, pojistném atd.) ve směru od klienta (poplatníka) k terapeutovi.
Nicméně i když by terapeutický rozhovor probíhal ve zcela nezištném prostředí, např. mezi přáteli, vždy je zde apriori dána asymetrie vztahu, vymezující klientovu a terapeutovu roli:
Tuto třetí situaci považuji za typickou pro PCA skupinu, která zpravidla začíná mlčením nebo příliš nezávaznými řečmi, během nichž dojde k "vynoření" (emergenci?) nějakého (přesněji: něčího) problému. Přesněji: V kontextu situace se někdo ze skupiny odváží předložit skupině svůj problém a čeká na to, jak bude přijat(a) (on/ona se svým problémem). A za přijetí se většinou považuje, že jeden nebo více lidí ze skupiny vhodně zareaguje. Pokud takové přijetí není schopen v tu chvíli nikdo ze skupiny vhodně vyjádřit, "zafunguje" facilitátor (je to jedna z jeho úloh).
(Někdy už při začátku skupiny je jasné, který její člen zaujme "roli klienta" - tj. role jsou rozdány už předem. Avšak zpravidla jsou předem určeny pouze role facilitátorů.)
Asymetrie vztahu klient-terapeut (pomineme-li výše zmíněné rozdíly komerční povahy):
| klient: | terapeut: | |
|---|---|---|
| může/musí: | "může všechno" | musí "být PCA" |
| odpovědnost: | za sebe / za svůj problém | za sebe - aby byl "PCA"
OdpovědnostPCA učí, že odpovědnost má každý sám za sebe. Terapeut nemůže přebírat odpovědnost za svého klienta - tak jako on má odpovědnost sám za sebe a za své činy - a v tomto smyslu nemá terapeut odpovědnost za pacientův problém a jeho zdárné vyřešení, nicméně má odpovědnost za to, že se bude chovat profesionálně správně - tj. "bude PCA". Tj. terapeutova kongruence musí zahrnout nejen "být sám sebou" jako člověk, ale "být sám sebou" i jako terapeut, tj. musí se umět identifikovat s touto terapeutovou rolí. Klient nemusí dávat adekvátně najevo svoje pocity - má bytostné právo na to, nedávat je anebo je zkreslovat apod. Každý dělá tak, jak umí: o klientovi se předpokládá, že neumí, o terapeutovi, že umí. Postupně začal Rogers svůj způsob terapie zaměřené na klienta (CCT) označovat jako "PCA" - Person Centered Approach - přístup zaměřený na "osobu".
Poznámky
Literatura
Verse001 út 24.02.98 6.1 kB (v T602) "Hodnota a hodnocení v PCA": Předmluva, poznámky: Rogeriánský rozhovor 002 po 02.03.98 7.0 kB (v HTML) Poznámky: Odpovědnost 003 út 10.03.98 místo poznámek - kapitoly Verse
001 út 24.02.98 6.1 kB (v T602)
- název práce: "Hodnota a hodnocení v PCA":
- Předmluva
- Poznámky: Rogeriánský rozhovor
002 po 02.03.98 7.0 kB (v HTML)
- Poznámky: Odpovědnost
003 út 10.03.98 13.2 kB
- Místo poznámek - kapitola "Pojmy"
- Obsah - důsledné tagování pojmů
- Současná struktura dokumentu - členění na oddíly
|