Jak jsem dnes ohlašoval novou živnost

Dneska jsem byl ráno na své 18. hodině individuální psychoterapie. Při cestování MHD jsem si uvědomil, že jsem si doma nevzal nový kupón MHD tak jsem se zastavil doma, abych ho hledal, a při tom hledání se mi podařilo najít Výpis z rejstříku trestů, který jsem hledal už před týdnem. A tak jsem se ještě stavil na Obvodním úřadě, že už to nebudu dál odkládat, kopnu do toho a ohlásím další živnost.

Ohlásit psychoterapii jako živnost se mi nepodařilo, protože to je prý živnost vázaná, na kterou musí být vysokoškolské vzdělání v odpovídajícím oboru, a když se ode mě paní úřednice dozvěděla, že jsem na vysoké škole dělal biofyziku, tak mi Osvědčení o absolutoriu základní formy psychoterapeutického výcviku v Přístupu zaměřeném na člověka (rogersovský přístup) nechtěla uznat jako dostačující dokument.

Ne že by mě to překvapilo, už jsem na to byl předem z jiných míst upozorněn, ale zajímalo mě vyzkoušet si, co mi projde. Tohle neprošlo. Je to dobře, nelituju toho. Už doktor Heřt na své přenášce o alternativní medicíně říkal, že slovo "terapie" se nesmí na žádném živnosťáku vyskytnout, pokud nejde o lékaře. Diagnostika - to prý se může. Ale paní říkala, že žádná terapie, ani diagnostika, to že je všechno vázané.

Tak jsem se ptal, co jiného by mi mohli dát, třeba jako poradenství v oblasti životního stylu. To prý že ano. Jenže to poradenství se mi nelíbí, protože rogeriání - jak známo - nikomu nic neradí. A tak jsem se paní ptal, jestli by místo toho poradenství mohlo být slovo konzultace. Prý snad ano, ale že to poradenství je takové lepší.

Obdržel jsem formulář, složenku a šel na poštu zaplatit 1000,- Kč na registraci. Po cestě mi ale vrtá hlavou, co je to vlastně ta konsultace. Asi bych se měl podívat nejdřív do slovníku cizích slov a do latinského slovníku, aby to nebyla nějaká blbost. Působí to slovo na mě nějak divně: že lidi si představujou, že když mají nějaký problém, že si ho dojdou zkonsultovat k nějakému konsultantovi, které té věci rozumí líp, který je do toho zkrátka nějak víc zasvěcený, který v té věci ví něco víc, než oni - a za to know how vlastně platí.

Ale to já si přeci nemyslím, že bych byl něco víc, než oni. Že bych věděl líp, než oni, jak na to. To bych přeci popřel samotného Rogerse. O co půjde? O rozhovor. O nic víc, než o rozhovor s klientem. Tak proč tomu říkat konsultace, a přemýšlet, co to slovo znamená, hledat to ve slovnících a uvažovat, co si pod ním představují jiní lidé? Není to hloupost? Je. Napíšu rovnou a jasně, že jde o rozhovor, tomu přeci rozumí každý, i já. O nic víc a o nic míň.

Jenže mít v živnosťáku napsáno 'Předmět podnikání: Rozhovor', to by asi někomu mohlo připadat málo konkrétní. Musí tam být uvedeno, kolem čeho se ten rozhovor bude točit.

Mezitím jsem došel na poštu, zaplatil tisícovku a vracel se zpátky na Úřad. Možná bych to měl lépe promyslet - ale ne, už to nebudu odkládat. Kdo mi zaručí, že ještě delší rozmýšlení bude mít kvalitnější výstup?

Tak pokračuju zpátky na Úřad a přemýšlím, co tam napsat, o čem ty rozhovory budou. O životě. To jistě. Je to výborné, jsem biofyzik, tak to budu mít aspoň v oboru, to 'bio' znamená život. Ale když o životě, tak taky o smrti, ta přeci k životu taky patří. Dobrá, napíšu tam 'Předmět podnikání: Rozhovory o životě a smrti'. To zní dobře. Ale ta smrt se mi tam přeci jen nějak nelíbí. Smrt sice patří k životu, ale není to symetrický, rovný, tak, že by patřila k životu, jako život patří ke smrti. To právě tak není. Smrt patří k životu, to jo, ale ne, že by život patřil ke smrti. Smrt je zkrátka smrt, tam už žádný život není. Zatímco v životě je ta smrt pořád. Takže nemá cenu psát 'Rozhovory o životě a o smrti', když ta smrt vlastně k tomu životu patří. Když říkám život, tak v něm už má své místo i smrt. Život je větší.

Ale napsat tam jen 'Rozhovory o životě' mi zase připadalo na rubriku v živnosťáku moc krátký. Většinou se tam toho píše víc. To by mohlo vydat možná na název knížky, ale ne na rubriku do formuláře. Nějak to ještě víc specifikovat. Tak jsem to rozšířil ještě o vztahy. Protože to je vlastně podstata toho mého přístupu.

Vlastně se ani nejedná o terapii, takže to ani není tak velký švindl, že žádám o živnosťák na Rozhovory, namísto živnosťáku na Psychoterapii. Zkrátka se s člověkem o něčem bavím a naslouchám mu. Také jsem ještě předtím uvažoval o tom, že tam napíšu 'Naslouchání a rozhovory'. To by bylo určitě přesnější. Ale vypadá to, jako by to naslouchání bylo něco jako odposlouchávání, jako že jsem fízl, bývalý estébák, a to na mě působilo blbě, kdyby si to někdo tak vyložil, nebo i kdyby ho to jen napadlo. Je dobrý, když někdo někomu dokáže naslouchat, když ho dokáže vyslechnout, ale zároveň to tak trošku zní, jako když někdo naslouchá něčemu, co nebylo určeno pro něj. 'POZOR - NEPŘÍTEL NASLOUCHÁ!' - hlásaly cedulky na všech vojenských vysílačkách. S takovými vysílačkami jsme si hráli už jako děti a teď mě samotného překvapuje, jak se mi právě tenhleten význam slova 'naslouchat' vryl do povědomí.

Napadl mě také termín, odvozený z toho, že toho druhého člověka vyslechnu, co mi chce říci. Ale to je ještě šílenější - co jsme chodilili k výslechům do Bartolomějské, tak pro nás má slovo 'vyslýchat' ještě hroznější podtext.

Takže 'Předmět podnikání: Vrba' se neosvědčil.

Nakonec jsem chvíli před dvanáctou dorazil na Živnosťák a chvatně na chodbě vyplnil formulář: 'Předmět podnikání: Rozhovory o životě a o vztazích'

- "Jaký rozhovory" - paní úřednice se už ze mě mohla pomalu zvencnout. "Přeci jsme s domluvili, že tam budete mít 'Poradenství v oblasti životního stylu', copak rozhovory jsou nějaký předmět podnikatelské činnosti?"
- "Také jste připustila, že by tam mohla být konzultace. Jenže já jsem o tom po cestě přemýšlel" - pokoušel jsem se o chabou obranu. "A ono to žádné poradenství není, když oni rogeriáni nikomu nic neradějí. A konzultace - to také nevím. Takže když vlastně půjde jen o rozhovory, tak proč by tam nemohl být předmět podnikání 'Rozhovory'?"
- "To mi přece paní magistra neuzná!" ... a vyběhla s mým formulářem ze dveří. Za chvilku byla zpátky: "Taky že ne, dyť jsem to říkala, takhle to nejde. Napište tam to poradenství!"
- "No dobrá," pomalu už rezignuju, "tak aspoň ty konzultace."

Škrtám vyplněnou rubriku a píšu: 'Konzultace v oblasti životního stylu'. Aspoň ten život, že mi tam zůstal, když už jsem biofyzik. A konzultace - to jsou zkrátka takový rozhovory.

Doma se ještě pro jistotu podívám do slovníku.

4.ledna 1999

Petr Heřman