Vážená redakce, rád bych Vám popsal příběh, který by se mohl stát součástí reportáže o prevenci povodní. Již několik generací vlastníme dům se zahradou ve Mříčné u Jilemnice, malé vesničky na okraji KRNAP. Středem našeho pozemku protéká malý potok, na jehož okrajích můj pradědeček vysázel stromy, tehdy asi půl metru od břehu. Postupem času vlivem eroze se stromy dostaly až na okraj potoka a bránily tak další erozi okolní půdy, nehledě na význam krajinotvorný. Nyní bez jakéhokoli upozornění či žádosti o vstupu na soukromý pozemek správce toku vykácel dnes již vzrostlé stromy.
Po vytěžení zůstala rozježděná louka a hromady větví na břehu. Když odhlédneme od naprostého nerespektování soukromého vlastnictví ještě 10 let po pádu komunismu, jedná se i o plýtvání veřejnými prostředky. Pokud by totiž mělo dojít ke zpevnění břehů potoka, proč je tedy sanován potok, který to nepotřebuje a ne toky, které jsou v havarijním stavu, a pokud ke zpevnění nedojde začne se potok, který jež nebude nic udržovat v korytě, dále rozšiřovat až dosáhne k dalším stromům, které pak budou opět vykáceny....
Proč mám já jako jednotlivec chránit životní prostředí, když státní organizace pověřená touto ochranou přírodu devastuje? Může dnes kdokoli bez upozornění vstoupit na soukromý pozemek? Může kdokoli vykácet zdravé ničemu nepřekážející stromy vámi vysazené uprostřed vašeho pozemku?
Radim Grosman
Autor je čtenář EkoListu