[1250 | ISO-Lat2 | PC-Lat2 | Kam | MAC | ASCII]
[DÚLOS] [JEDNOTA BRATRSKÁ] [Časopis/tiráž] [Leden] [Únor] [Březen] [Duben] [Květen] [Červenec-Srpen] [Září] [Říjen] [Listopad] [Prosinec]

JEDNOTA BRATRSKÁ

Časopis JEDNOTA BRATRSKÁ

Ročník 73 (99) Červen 1996 Číslo 6


OBSAH


Úvodník


Milé sestry a bratři,

posílám Vám s těmito řádky své srdečné pozdravy a upřímné přání, aby ve Vašich životech byla citelná přítomnost a milost našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Čas, ve kterém se k Vám obracím, je neobvykle rušný a dramatický. Na jedné straně celá naše společnost zvažuje, jak se do konkrétního rozhodování promítnou výsledky letošních parlamentních voleb. Ať už svými závěrečnými součty někoho překvapily (a takových byla asi většina) nebo bylo lze očekávat nárůst hlasů pro opozici - situace je velmi nepřehledná a k jejímu řešení se nabízí nemnoho variant a snad každá má svá závažná úskalí. Na druhou stranu právě toto rozložení sil může ukázat, kdo bude nadřazovat své osobní či partajní zájmy nad záležitosti obecného prospěchu a pokoje. Snad tedy i na této rovině následující vývoj vyjeví nám, řadovým občanům, s jakými úmysly kdo do vysoké politiky vstoupil. Jistě nechceme ani nadále polevovat ve svém úsilí, kdy se jako křesťané podle apoštolského příkazu modlíme za všechny, kterým byla svěřena určitá moc, aby ji moudře a odpovědně využívali k tomu, abychom mohli všichni žít pokojně, bezpečně a s vděčností a s díkůvzdáním se podílet na úrodnosti země a výsledcích poctivé práce.

Dotknul jsem se v tomto úvodníku voleb nejen proto, že je to téma aktuální, ale protože zde vidím i určitou analogii k synodu naší provincie Jednoty bratrské, který je bezprostředně před námi. Zdá se mi, že také při tomto našem důležitém setkání se může ukázat, jak dalece jsme ochotni se vzájemně přijímat, respektovat a hledat řešení, která nebudou "šitá na míru" jen pro nějakou skupinu, pro určitou formu zbožnosti, ale pro celou naší církev. Procházíme všeobecně nesnadným obdobím, kdy dochází všude kolem nás k rozpadu mnohých jistot, lidé bývají přetížení a nervózní, z různých stran jim jsou nabízena zdánlivě jednoduchá východiska a přímá řešení - leč falešná. Nicméně to veliké Ježíšovo poslání, abychom mu získávali nové učedníky, nebylo ani odvoláno, ani nějak umenšeno. A to je ta nejzákladnější souřadnice, která má určovat hlavní smysl naší existence: být zde pro druhé. Vytvářet zázemí pro zklamané, nešťastné, selhávající. Tím spíše my, jako církev, jako bratrské společenství lidu Páně, nesmíme dávat volný prostor nějakému "politikaření", svárům, snaze vydobýt si něco pro sebe, abychom se tak nepřipravovali o výsadu být tím, k čemu jsme byli do tohoto světa postaveni: být svědectvím o Boží lásce a moci, které všechno činí nové.

Při soustředění se na ty věci, které nás opravdu pálí, bych téměř zapomněl předat Vám pozdravy z Regionální konference Jednoty bratrské, které jsem se v minulém měsíci účastnil v půvabném anglickém městečku Windsoru. Myslím, že je potřebné uvědomovat si ty širší souvislosti, které rámují podobu naší církve, která působí nejen v řadě evropských zemí. Lišíme se státní příslušností, jazykem, podobou našich sborových budov i způsobu průběhu shromáždění, ale jsme spojeni těmi nejužšími svazky bratrské lásky při následování Beránka Božího, který se za nás obětoval a který zvítězil, aby se i pro nás, z Boží milosti, otevřela nová perspektiva. Nechť nás povzbuzuje ve všelijakém soužení, že se za nás modlí sestry a bratři z cizích zemí. Podpírejme je i my svými přímluvami v jejich zápasech víry.

Poslední odstaveček chci věnovat práci České Biblické Společnosti a zvláště její vydavatelské činnosti. Jistě by se při různých příležitostech mohla jako vhodný dar použít knížka "Čtení z bible" od bří. Sokolů, která je k mání za 175 Kč a kromě vybraných biblických pasáží (zvl. z Nového zákona) obsahuje i stručný, ale užitečný výklad základních pojmů. S napětím očekáváme i publikaci "Co víš o bibli?" z dílny význačných evangelických theologů prof. M. Biče a prof. P.Pokorného. Vážní zájemci o hlubší studium se mohou těšit na podrobný biblický atlas, který jim jistě ukáže leckteré zajímavosti a souvislosti. Připravuje se také podrobná konkordance k ekumenickému překladu a řecký slovník k Novému zákonu. Jako význačný počin vidíme snahu poskytnout i romské menšině příležitost být oslovena ve své mateřštině tím, co má moc proměňovat každý život. V dohledné době bude zdarma k dostání Janovo evangelium v romštině.

S touhou, aby Boží slovo bylo pro nás pro všechny směrovkou i posilou na cestě k nebeskému domovu, ale aby nám také určovalo mantinely pro naše jednání

Váš
Bohumil Kejř


Biblická úvaha


CHCEME BÝT VIDĚT NEBO BÝT POSLUŠNI?

V Damašku žil jeden učedník, jménem Ananiáš. Toho Pán ve vidění zavolal: "Ananiáši!" On odpověděl: "Zde jsem, Pane." Pán mu řekl: "Jdi hned do ulice, která se jmenuje Přímá, a v domě Judově vyhledej Saula z Tarsu. Právě se modlí a dostalo se mu vidění, jak k němu vchází muž jménem Ananiáš a vkládá na něj ruce, aby opět viděl." Ananiáš odpověděl: "Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno." Pán mu však řekl: "Jdi, neboť on je mým nástrojem, který jsem si zvolil, aby nesl mé jméno národům i králům a synům izraelským. Ukáži mu, co všechno musí podstoupit pro mé jméno." Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: "Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán - ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým."
Sk 9:10-17

Když řeknete písmákovi "devátá kapitola Skutků", ihned se mu vybaví obrácení Saula. Jsou místa v Bibli, která mají klíčový význam pro celý další vývoj historie církve. Devátá kapitola Skutků je jedním z nich. Osobnost apoštola Pavla není třeba mnoho popisovat. Jeho služba na vinici Páně nabyla během několika let gigantických rozměrů. Rozsáhlá území kolem Středozemního moře na západě i na severu byla zasažena jeho službou. A jeho pozornost byla upřena ještě dál, když si plánoval cestu do Španělska.

V deváté kapitole vidíme však ještě jednu důležitou postavu. Nebyl mnoho vidět, ale jeho čin se vyznačoval poslušností a rozhodností. Tento obdivuhodný učedník z Damašku se jmenuje Ananiáš.

"Ananiáši!" zaznělo k němu ve vidění Pánovo slovo. Ananiáš se zachoval tak, jak to činili v podobných situacích Boží mužové, kteří byli ochotni cele se vydat do služby: "Zde jsem Pane". Ochoten poslechnout Pána, naslouchá Ananiáš Jeho slovu. Nebylo lehké uvěřit tomu, co mu Pán zjevil. Možná, kdyby jenom uslyšel zprávu o obrácení Pavla. Samo o sobě by to byl šok. Avšak jít k tomuto muži s Božím poselstvím, to je jako vydat se na gladiátorský souboj se lvem, který právě hledá vhodnou kořist, aby uspokojil svůj hladový žaludek.

Ananiáš předkládá Pánu své obavy. Ukazuje na zlo, které Pavel spáchal, jakou podporu má u předních kněží a s čím přišel do Damašku.

Jako bych slyšel námitky nás všech ve chvílích, když se setkáváme s někým, kdo je "skrz naskrz špatný" anebo jej tak líčí ostatní lidé. A tak vzniká povědomí, že ten člověk je zlý a špatný a už nikdy to s ním nebude jiné. Pokaždé si v takové situaci vzpomenu na Pavla z Tarsu. Jak absurdní je představit si jeho obrácení, kdybychom ho neměli zapsané v Písmu. Bylo by těžké uvěřit tomu, že se obrátil, kdybychom nečetli jeho epištoly. V prvním listu do Korintu, v patnácté kapitole čteme hluboké vyznání: "Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo". Ano, je to svrchovaná Boží milost, která dramaticky proměnila Pavlův život.

Pán zjevuje Ananiášovi svůj záměr s Pavlem: "Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele. Ukáži mu, co všechno musí vytrpět pro mé jméno". Být vyvolenou nádobou Boží je veliké požehnání, ale nese s sebou také velké nesnáze a utrpení. Ananiáš poznává, že Pavel je vyvolený k tomu, aby přinesl Ježíšovo jméno před národy, krále a také před vlastní lid. Ruku v ruce s tím však pro toto převzácné jméno - Ježíš - bude trpět. Tento prorocký vhled skutečně pocítil na svou vlastní kůži a v 2. Kor 11:23-27 o  om všem vydává obsáhlé svědectví: "... ve vězeních, pod ranami, na cestách, v nebezpečí, kamenován ..." Bůh je realistický a pravdivý. On nám nemaluje med kolem pusy, neslibuje nám, že nás ušetří těžkostí. Je to typické tam, kde má evangelium prorazit do říše temnoty.

Ananiáš musí jednat. Je třeba rozhodnosti a důslednoti k tomu, aby vykonal vůli Boha živého. V poslušnosti jde vyřídit poselství do Rovné ulice, kde se právě dostalo Pavlovi vidění. V lásce a bez předsudků přistupuje k Pavlovi, vkládá na něho ruce se slovy: "Bratře Saule, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým".

Úkol prakticky velice jednoduchý. Jít do Judova domu, vložit na jednoho člověka ruce a říci jednu větu. Když se však podíváme z hlediska duchovního dosahu na celý tento příběh, uvědomíme si, že jde o čin, který má v Božích očích nesmírnou váhu. Naplnění Duchem, které se Pavlovi dostalo skrz službu Ananiášovu, je předpokladem pro zdárné splnění úkolu, který dostal Pavel. Přinést Ježíšovo jméno národům. Dále čteme, že Pavlovi, jako by z očí spadly šupiny. Mohl prožít, co je to prohlédnout. Duchovně i fyzicky. O tom také svědčí králi Agrippovi (Sk 26) a vydává svědectví o svém povolání k službě: "Já jsem uslyšel hlas ... Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od pravomoci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými".

S obrácením Pavla, jak je popsáno ve Sk 9, je nerozlučně spjato jméno Ananiáš. Život Pavlův si nelze představit bez služby Ananiášovy a Pavlovu službu je třeba vidět spolu s nenápadným, leč rozhodným Ananiášem. Bible nám již o něm více neříká. To, co čteme, je nám však dostatečným příkladem a povzbuzením k zaujetí podobného postoje činu poslušnosti a důvěry Pánu.

Miroslav Boš


HLAS NEZNĚL PŘÍSNĚ:

Kde máš své písně
na mou oslavu?
Ruce se vztáhly
vysoko nad hlavu:
zpíváme to,
co jsme z Tvé ruky vzaly.
Tvé chvály,
Pane,
za nás ptáci vyzpívali -
ó, nauč! nauč nás, Pane,
zazpívat nezazpívané!

Pak ženem se znova a znova
za kusem dobrého slova -
když kulhavou píseň
děs doskáče,
i země má ženské
červánky od pláče.

Se steskem
člověk se dívá
a očima měří,
co není:
pravdivá?
lživá?
jsou obvinění?

Za leskem
stříbra pavučin
váží se čin:

v životní bitce
na stáří
hasnou hvězdy lidské
a září -
jenom to vyřkni -
ta, co věčné světlo dává,
ta Hvězda Jitřní
Jasná a Pravá.

---

Milena Kolmanová


Světová Jednota bratrská


ŠKOLA SIVE V JIŽNÍ AFRICE

Letošní sbírka, kterou vyhlásila Světová Jednota bratrská, je určena pro Jižní Afriku. Bratr biskup Wilfred Majikijela poskytl informaci o projektu, k němuž budou peníze použity. Týká se zvláštní školy pro hluché děti. Její jméno je Sive, slovo z jazyka Xhosa, jež znamená "slyšet". Hluchota je jednou z nejtragičtějších poškození člověka. Způsobuje nárůst problémů, které slyšící neznají.

Zvláštní škola Sive pro hluchou mládež byla založena v únoru 1994 z rozhodnutí synodu ve sboru Mvenyane. Její činnost, kterou iniciovala sestra G. Mazwi, odbornice pro hluché děti s několika členy sboru v Umtatě, je uznávána a vysoce oceňována. Tato škola je druhá svého typu v bývalé republice Transkei v oblasti známé jako East Griqualand. Poskytuje výchovnou a pečovatelskou službu hluchým dětem. Hlavním cílem školy je učinit je nezávislými a schopnými se o sebe v budoucnosti postarat.

Zpočátku bylo přijato jen 30 mladých ve věku od 16 do 17 let. Tento počet se v roce 1995 zdvojnásobil a v současných prostorových možnostech mohlo být přijato 60% dětí. Když hluché děti nastoupily do školy, nebyly s to komunikovat s lidmi ze sboru. Byly zanedbané a velmi nesamostatné. Většina jich pochází z chudých rodin.

Ve škole se učí "hláskovat" na prstech písmena abecedy tak, jak je užívají při tvoření slov a jmen. Učí se psát a číst anglicky, protože je angličtina snadnější než jazyk Xhosa. V budoucnosti se budou dorozumívat znakovou řečí a gesty. Ve škole se také učí vzájemně si pomáhat, jeden druhého akceptovat, mít rád.

Škola stojí na místě, které bylo kdysi církevním střediskem. Budovy jsou staré, nevyhovující a potřebují renovaci. Čtyři učitelé a jeden pomocník používají konferenční sál jako učebnu pro všechny věkové skupiny najednou. Naprosto nemožná je situace v ubytování. V chlapeckých ložnicích se podlahy stářím propadly, hoši jsou momentálně přestěhovaní do dívčího bloku.

Ve škole chybí vyučovací a učební zařízení. Učitelé improvizují. Pětileté a šestileté děti nemají žádný školní nábytek, který by byl jejich věku přiměřený, k dispozici jsou jen velké stoly a židle pro dospělé. Nejsou také žádné školní tabule, aby na nich mohly psát křídou. Učitelé používají kartonové krabice jako tabule a děti píšou na kusech starého papíru.

Škola je v provozu z darů církve, jednotlivců a z malé vládní subvence. Peníze stačí jen pro stravování a péči o děti a k vyplácení mezd pomocného personálu.

Věříme, že celosvětová sbírka, na níž se podílí i obětavost českých sborů, přispěje k podstatnému zlepšení stávající situace školy Sive a především k podpoře Božího díla, které smí Jednota bratrská v Jižní Africe konat více než 250 let.

Podle bratrských materiálů zpracovala
Marie Ulrichová


SESTRA ANGELINA SWARTOVÁ

je jednou z mála sester v Jednotě bratrské v Jižní Africe, která studovala teologii. S svým studiem začala poměrně pozdě. Původně byla učitelkou na katolické základní škole. Když se po 10 letech stala matkou prvního syna, vzala si mateřskou dovolenou, během níž však musela stále ve škole zastupovat. Roku 1984 ji Jednota jako první laickou pracovnici povolala organizovat vzdělávání dospělých. Protože v Jižní Africe nebyly možnosti v oboru takového vzdělávání, rozhodla se studovat teologii vedle své práce a svých úkolů jako matky dvou synů. Zaměřila se na praktickou teologii a misii. V ekumenických pracovních skupinách přišla do styku s lidmi jiných ras (Angelina patří k tzv. "barevným" - pozn. autorky článku) a mohla vést dialog s nimi na stejné úrovni, což v době Apartheidu jinak možné nebylo. To ji velice ovlivnilo a přivedlo k tomu, aby se podílela na boji proti rasismu.

Angelina Swartová vede dva roky Teologický seminář jihoafrické Jednoty bratrské. Jako žena to dělá jinak, než bylo dosud zvykem. Studenti a kolegové hodnotí vysoce její otevřenost a spontánnost. České sestry přejí sestře Angelině mnoho Božího požehnání v její osobní a církevní práci.

Marie Ulrichová


Vzpomínka


ZA SESTROU MARGARET S. KORTZOVOU ...

Je u nás dnes málo těch, kdo při čtení tohoto článku mohou vzpomenout památky zcela výjimečné ženy, sestry Margaret S. Kortzové. Narodila se ve Winston-Salemu v Severní Karolině jako dcera bratrského biskupa Edmunda Schwarze. Na univerzitních studiích v Salem College dosáhla dvou bakalářských hodností za angličtinu a hudbu. Věnovala se zvláště hře na varhany a housle. Jako houslistka působila v symfonickém orchestru v Lancasteru a později se stala ředitelkou hudební školy pro slepé v Raleigh.

Po sňatku s ThDr. Edwinem Kortzem (od roku 1967 biskupem Jednoty bratrské), který působil ve sborech v Ohiu a Pensylvánii, vedla jejich pěvecké sbory. Svou činnost neomezovala jen na Jednotu bratrskou. Více než 30 let byla současně varhanicí a dirigentkou pěveckého sboru luterského kostela sv. Matouše v Lehigh Valley v Pensylvánii.

Jako členka předsednictva Moravian Music Foundation organizovala v 60. letech několik festivalů bratrské hudby, které mají v Americe velký ohlas. V roce 1969 vydala spolu s dalšími dvěma odborníky nový zpěvník Jednoty, který obsahuje také některé písně, jež sama zkomponovala. Aby seznámila varhaníky a pěvecké sbory s novými písněmi, pořádala pracovní konference ve všech sborech Americké severní provincie.

Když se biskup Kortz stal výkonným ředitelem Rady Světové misie, naskytla se příležitost i pro jeho ženu doprovázet ho do sborů ve Střední Americe, Karibské oblasti a Labradoru.

Bylo to v roce 1967, kdy jsme se s ní seznámili na synodě Světové Jednoty bratrské v Potštejně, kam svého manžela doprovázela. Pamatujeme ji jako tichou, skromnou, ale důstojnou a ušlechtilou ženu. Naposledy jsme ji viděli v roce 1970 v Bethlehemu, kde manželé Kortzovi byli po několik týdnů našimi skvělými hostiteli.

"Missis Bishop", jak byla sestra Kortzová svými americkými sestrami s respektem oslovována, zůstane nezapomenutelnou a příkladnou ženou Jednoty. Zemřela 6. února letošního roku ve svých 81 letech a je pochována na bratrském hřbitově Nisky Hill v Bethlehemu.

Marie Ulrichová


Z historie


POPRAVY STAROMĚSTSKÉ

Dne 21. června uplyne právě tři a tři čtvrtě století od krutého divadla, které na Staroměstském náměstí v Praze uspořádala po Bílé hoře strana vítězná v čele s předsedou exekuční komise, určené k potrestání odbojných stavů Království českého, knížetem Karlem z Lichtenštejna. Jak již jistě víte od školních let, jednalo se o tzv. "Staroměstské popravy". V ten den bylo za odboj proti císaři Ferdinandovi II., za účast na stavovském povstání, popraveno 27 osob, 3 ze stavu panského, 7 rytířů a 17 zástupců měst. Co se týče vyznání, byli mezi nimi luteráni, podobojí, kalvinisté, čeští bratři a jeden katolík. Černý humorista by tedy mohl říct, že popravy byly ekumenické, neboť byla zastoupena nejrozšířenější vyznání v naší zemi. Původní počet odsouzených k smrti byl vyšší, 43 osob, ale 16 z nich dostalo milost, která stála mnohé značnou část majetku při podplácení osob kompetentních při rozhodování o rozsudku. O zbytek jmění potom omilostnění většinou přišli (pokud nepřestoupili na katolickou víru) po konfiskacích a cestě do exilu. Vraťme se však k popravám.

Z jejich průběhu i dění, které jim předcházelo, se zachovalo několik věrohodných zpráv. Jednou z nich je i Koruna neuvadlá mučedlníků Božích českých, vydaná poprvé roku 1631, sepsaná od Jana Rosacia, kněze podobojí, jemuž Karel z Lichtenštejna dovolil, aby odsouzeným v posledních chvílích posloužil. Z jeho zápisu můžeme poznat napjatou, ale vřelou atmosféru, která mezi odsouzenými panovala ve dnech 20. a 21. června, kdy byl Jan Rosacius událostem přítomen, ale i statečná vyznání plná radostných očekávání Království nebeského. Nic jiného totiž odsouzené už nečekalo. Začtěme se na chvíli do těchto řádků.

Den před popravou Jan Rosacius posluhoval odsouzeným Večeří Páně.

"Řád při tom znamenitý zachován byl, zpívání pěkné, napomenutí horlivé, vyznání hříchů srdečné, rozřešení svaté a potěšené, přijímání svátosti velebné vážné, tak že jistě jak v ústech kněze tak i v poslouchajících uších, v zpívajících ústech a v přijímajících srdcích Ducha svatého přítomnost, přebývání a dílo bylo patrně viděti a znamenati ... Nejen ti, kteří česky uměli a rozuměli, ale i Němci, kteří nerozuměli (mínění jsou vojáci, kteří odsouzené hlídali), z samého spatřování s pláčem pravili: "Ej, jisti jsme si tím, že tito jsou svatí lidé a milí Bohu, a dá jim Pán Bůh slávu věčnou." Rosacius měl skutečně ten den "plné ruce práce", protože se snažil posloužit slovem útěchy a povzbuzení každému, kdo o to požádal. Nezaháleli ani jezuité, kteří chodili v noci z 20. na 21. od jednoho odsouzeného k druhému s nadějí, že se jim na poslední chvíli podaří někoho obrátit "na pravou víru". Ani jednou však neuspěli. Navštívili také Václava Budovce z Budova, člena Jednoty bratrské, mimořádně vzdělaného a moudrého muže a zavedli s ním rozhovor na téma jistoty spasení. Skončil nakonec pro jezuity trapně, Budovec odhalil u jednoho z nich nedostatky ve znalosti Písma: "I tu pán z Budova jej ulál i řekl: "Osle, chceš mne učiti cestě spasení a nevíš, kde v Zákoně to špatné slovíčko položeno jest. Proto jdi ode mne satane a nepohoršuj mne více". I šli od něho" .

Na druhý den, 21. června, hned ráno, začaly popravy. Odsouzení čekali na oznámení, až přijde jejich čas, na Staroměstské radnici. Rosacius k tomu poznamenává: "Toto pak tuto za slušné poznamenati jsem uznal, že když na koho z těch svatých lidí a Božích mučedlníků zavoláno bylo, tu k velikému podivu rozžehnání pěkné, až srdce v nás plesalo, se dálo, nejináč, než jako by na pankét (hostinu) aneb na ňákou kratochvíli (zábavu) jíti se strojili. Ti, kteří odcházeli, těm, kteří po nich zůstávali a také smrti očekávali, v ten smysl i jináče, pěkněji, než se to pamatovati a vypsati může, mluvili: "Nu, moji milí přátelé, požehnej a ostříhej vás tu Pán Bůh. Dejž vám potěšení Ducha svatého, trpělivost a zmužilost, abyste toho, že jste Boží cti zastávali, srdečně a udatně i při této smrti na sobě dokázali. Já vás předcházím, abych uzřel prvé slávu Boží věčnou, slávu našeho milého Spasitele, ale dočkám vás hned za sebou. Již nám této hodiny pomine žalost vezdejší a nastane radost nová, srdečná a věčná." Cestou na popravčí lešení se odsouzení se svým duchovním správcem modlili a někteří naposledy obhajovali své politické jednání v posledních letech. To vše se dálo před očima tisíců Pražanů, kteří se na Staroměstské náměstí přišli podívat. Slova odsouzených ale slyšet nemohli, neboť je přehlušil záměrný hluk bubnů, na které bylo po celou dobu exekuce pro zvýšení dramatického efektu bubnováno.

Jak už bývá zvykem, dnes se mnohdy ptáme, zdali se to, co se stalo, stát muselo. Nemuselo, kdyby ... Jenomže v historii žádné kdyby neplatí a platit nebude, až se stane jednou minulostí i naše nynější jednání. Proto si na závěr ocitujme slova Valentina Kochana z Prachové, která jsou skutečně nadčasová. Kéž se z nich poučíme alespoň nyní my.

"Ó kdyby všickni stavové na to sjednocení byli paměť a pozor lepší měli, jedni proti druhým s obojí strany zášti, kyselosti, zvláštnosti a domnění zlého jedni o druhých nechali, nýbrž jak kněží tak i političtí v svornosti, v lásce a v pokoji zůstávali a sobě vespolek radou i pomocí pomáhali, nikdy bychom tak dalece zavedeni nebyli. Ale Pán Bůh, qui non est Deus dissensionis, sed pacis (1. Kor. 14, jenž není Bůh neřádu, ale pokoje), spravedlivě toto království pro neupřímnost a roztržitosti mnohých trestati ráčí."

(Uvedené citace jsou z publikace Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí roku 1621, vydané v Praze nákladem Křesťanského spolku mladíků v Čechách v roce 1931.)

Jiří Just


Aktuálně


NENÍ MOŽNÝ JINÝ TERMÍN?

Jako už po řadu let koná se i letos od 3. do 7. července v Praze Křesťanská konference. Neznám její pořadatele, ani program, ale nepochybuji o jejím závažném významu. Jen vím, že se jí také horlivě účastní mladší generace Jednoty bratrské, k níž se hlásím i já.

Už na obecné škole jsme se učili, že 6. července 1415 byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus za to, že neodvolal poznané pravdy evangelia. Není nutné zde opakovat, že jeho víra a statečnost spojily náš národ u nohou Kristových tak, že trváme dodnes. Mnozí cítíme, že Mistr Jan, stejně jako i Komenský, byli proroci, jimiž Bůh potvrdil závažnost našeho úkolu v dějinách lidstva.

Jednota bratrská odedávna připomíná odkaz Mistra Jana, jeho trvalou aktuálnost. Po řadu let se konají Husovy oslavy v Železném Brodě (dopoledne) a v Husově kotlině na Kalichu (odpoledne) vždy v prvou červencovou neděli. Pamatuji se na tyto inspirující oslavy už z let předválečných, i na velké duchovní probuzení poválečné. Plně obsazená skalní kotlina sledovala pozorně fundované evangelizační projevy, společně jsme zpívali písně, společně se modlili. Nezapomenu na hluboké pohnutí všech zúčastněných po projevu profesora Alberta Pražáka, na dojemné žehnání stařičkého bratra Korbela, na všechno to, co nás posilovalo k životu víry. Tato evangelizační a misijní shromáždění přerušila na kratší čas jen hitlerovská válka a komunistická totalita.

Mám smutek v duši z nezájmu současné mladé křesťanské generace o vzácný odkaz našich velkých svědků (Žd 13,7). Dokonce jsem slyšel i slovo pohrdání tímto dědictvím. Přeji ze srdce přesvědčení mnohým našim mladším bratřím, že právě oni jsou vyvoleni k hluboké spolupráci s Duchem svatým, že oni jsou ten Jozue, kterému bylo dáno dojít do země zaslíbené, a my staří že jsme podobni spíše Mojžíšovi (což je po nás ostatně nezasloužené uznání). Nepovažuji však za Bohu milé přerušit tak sebevědomě kontinuitu Božího vedení našeho národa. Cítím své kořeny zde, cítím, že právě v této zemi jsme připojeni na Kristův životadárný kmen, ne kdesi v Torontu, či jinde.

Letos připadají Husovy oslavy na 7.7. Lze očekávat, že naše mladší generace tam bude zastoupena jen zcela výjimečně. Přitom tam bude jedinečná příležitost misijně oslovit evangeliem množství lidí, kteří se tam sejdou. Husův příklad je i dnes mimořádně živý. Ale mladí budou v Praze na "své" konferenci. Náš velký věrný svědek už je nezajímá?

Ivan Šolc


Diakonie


Milí bratři a sestry,

rádi bychom vás seznámili s děním v Diakonii Beránek (dále jen DB), která byla založena staršovstvem sboru Jednoty bratrské v Liberci (dále jen sbor JB). Chceme vás touto formou krátce seznámit s minulostí i s vývojem od posledního setkání správní rady. Rádi bychom také objasnili vztah DB k Nadaci Euronisa (založené též sborem JB) a ke sboru JB v Liberci.

DB je od listopadu 1991 registrována jako občanské sdružení u Ministerstva vnitra ČR. V té době pod ni spadala pečovatelská služba (od ledna 1992 v ní začaly pracovat dvě pracovnice na plný úvazek), Biblická škola, práce se sluchově postiženými, pořádání humanitárních akcí (Jugoslávie, Ukrajina, Karabach) a později i práce s tělesně postiženými. Po nějakém čase se oddělila Biblická škola, která začala pracovat jako samostatný právní subjekt (Misijní škola M. L. Z.).

Z předchozích řádků je patrné, že DB již od počátku existuje jako samostatný právní subjekt (před státem nezávislý na sboru JB v Liberci, jiná možnost registrace v tehdejší době ani možná nebyla), přestože měla vzájemný úzký kontakt se sborem. Správním orgánem byl v té době tým dobrovolníků sestavený převážně z kazatelů sboru. Výkonným ředitelem byl později jmenován Michal Exner, který nastoupil v září 1992. Tíha zodpovědnosti v té době ležela na výkonném řediteli a přepracovaných kazatelích ve správní radě (dále jen SR).

V únoru letošního roku nastoupila jako dobrovolná pracovnice sestra Věra Hartlová, která po seznámení se situací zpracovala do konce března rozbor dosavadní činnosti DB včetně návrhu na opatření. Na základě předložené analýzy došlo na posledním sejití SR k rezignaci předsedkyně a dalších dvou členů SR. Od poloviny dubna pracuje V. Hartlová na plný úvazek jako koordinátorka pečovatelské služby, kterou do té doby řídil bratr Michal Exner. Ten již od počátku své činnosti v DB cítí povolání ke službě tělesně postiženým a v budoucnu by měl pracovat v domově pro postiženou mládež.

Pečovatelská služba DB nabízí dnes pomoc starým občanům v jejich domácnostech ve chvíli, kdy už nejsou schopni se sami o své potřeby postarat. Zdravotní stav těchto lidí není ale tak vážný, aby museli být umístěni v nějakém zdravotnickém či jiném zařízení. Od vzniku naší organizace bylo zabezpečeno více než 130 starých, nemohoucích a jinak postižených lidí z Liberce a okolí. V současné době zajišťujeme domácí péči 26 našim klientům (nákupy, úklid, donášky uhlí, zatápění, umytí oken, drobné ošetřovatelské a hygienické úkony) a 32 starým lidem též dovážíme denně oběd.

V minulých letech nás velkou finanční částkou podporoval hlavně sbor (v roce 1992 to bylo Kč 65.610,-, v roce 1993 Kč 236.850,-, v roce 1994 Kč 143.000,-). Ve chvíli, kdy začala stavba sborového domu, příspěvek se snížil (v roce 1995 Kč 94.000,-). DB však není jedinou sociálně zaměřenou organizací podporovanou JB. Jsou to i další díla, jako je škola JAK, Misijní škola M. L. Z. a další aktivity.

V loňském roce se DB potýkala s nemalými finančními problémy, ze kterých jí pomohla Nadace Euronisa, která na podporu vlastní činnosti DB poskytla 104.000,- Kč (použity byly na mzdy tří pečovatelek a dvou pracovníků civilní služby a také na uspořádání táborů pro postižené), l70.000,- Kč nadace přispěla (kromě Výboru dobré vůle: 50.000 Kč a Nadace Charty 77: 40.000 Kč) na nákup auta pro rozvoz obědů. Začátkem letošního roku jsme se znovu dostali do nemalých finančních potíží, a to již byla zřejmá potřeba změnit strukturu organizace i způsob práce tak, aby Bůh mohl začít znovu žehnat. Věříme, že Bůh znovu otevřel dveře svého požehnání pro obě hlavní oblasti naší služby světu (pečovatelská služba a práce s postiženými).

Pro objasnění uvádím stručný přehled plánovaných ročních výdajů:
mzdové náklady (celkem šest zaměstnanců) ... 350 tis. Kč
odvody státu (za mzdy) ... 122 tis. Kč
pojistky, opravy vozů, PHM ... 150 tis. Kč
telefon, kopírování, nájemné, odpisy inv. apod. ... 128 tis. Kč.

Ještě několik vět o vztahu DB k Nadaci Euronisa a sboru. V době, kdy již více než tři roky pracovala pečovatelská služba, byla sborem JB založena Nadace Euronisa. Ta si vytyčila cíl: podporovat sociální práci v našem regionu i v celém Euroregionu Nisa. V počátku její vyvíjející se činnosti byla první podporovanou organizací právě DB (její pečovatelská služba a tábory s postiženými dětmi). Z poslání nadace je však patrné, že DB nebude jen jediným příjemcem finanční podpory. Pohled nadace dnes směřuje do příhraničních oblastí, kde se otevírá možnost práce s narkomany, prostitutkami i jinými problematickými skupinami obyvatelstva. To ovšem neznamená, že DB nebude i nadále podporována, vždyť velikou část finančních prostředků získala právě na vybavení "Domova pro tělesně postiženou mládež".

Věříme, že Vám tyto informace pomohly porozumět práci DB i vztahu vůči nadaci a sboru. Pokud byste chtěli podpořit přímo také práci pečovatelské služby či pomoc tělesně postiženým v rámci DB, můžete svůj příspěvek zasílat na náš účet u České spořitelny (207 67 55 - 468/0800, peč. služba má var. symbol 1, práce s postiženými 2).

Za Diakonii Beránek:
Michal Exner, Věra Hartlová

Za Správní radu DB:
ing. Dagmar Smetanová , Jan Votrubec

Za Nadaci Euronisa:
ing. Aleš Rozkovec

Za sbor Jednoty bratrské v Liberci:
Mgr. Evald Rucký


Z našich sborů


KOBEROVY

V krásném kraji pod Kozákovem, na místě s výhledem na Trosky, se stále ještě scházíme v naší modlitebně v Koberovech, abychom se potěšili, povzbudili a posilovali svou víru Slovem. Usilujeme přinášet ono Slovo Boží, plné světla a života, určené pro lidi. Naší touhou je, aby tím Slovem bylo ono Slovo prastaré, původní, věčné a přece, aby znělo nově, moderně, současně, každému překvapivě, zajímavě až napínavě. Máme strach, abychom je nevyprázdnili, ale aby znělo živě, působilo životadárně, probouzením lidské odpovědnosti Stvořiteli. Naší snahou je, aby nám reprodukované Slovo se skvělo jako nejvzácnější skvost a klenot, jaký se dá na zemi získat, jako jedinečná zpráva z nebe o Spasiteli Ježíši, který nás navštívil, vyšed z výsosti. Očekáváme, že ono Slovo bude provokovat lidskou úctu a chválu Bohu, též radost i naději, lásku a píli v každodenním životě. Chodíme si pro nová očištění, uzdravování, posílení. Vycházíme z naší modlitebny do všedních dnů ke službě a svědectví lidem, kteří nikdy neprojevili zájem o Slovo a Pravdu nikdy nehledali.

Na místo soustředěného odporu nepřítele, který sice považujeme za signál potvrzující správnost a účinnost našeho počínání, bychom raději viděli úžas a údiv i radost, ale i zahanbení ze sebepoznání, vedoucí lidi k pokání. Souhlas a ochotu k přijetí Slova určeného nám ke spasení.

Přesto se náš způsob některým nelíbil a odešli.

Mimo běžné opravy a údržbu naší modlitebny jsme si dali postavit nový chodník ze zámkové dlažby. Brzy bude hotový tepelný a vzhledový obklad domu z Vinyl-Sidingu, plánujeme i generální opravu střechy.

Otočíme-li se zpět, vidíme neuvěřitelnou řadu bratří a sester, kteří nás již předešli na věčnost.

Přijměte tuto zprávu jako pozdrav z Koberov.

Václav Kačer


Byli jsme za přáteli

V květnu minulého roku navštívila náš turnovský sbor malá delegace partnerského sboru z Königsfeldu, vedená kazatelem A. Schönleberem. Celý autobus z německého sboru pak přijel do Turnova v říjnu 1995. To byl počátek důvěrného seznamování tváří v tvář bratří a sester dvou sborů. Ve dnech 26. - 28. 4. 1996 oplátkou pobývali Turnovští v Königsfeldu.

Hned po příjezdu našeho autobusu na Zinzendorfovo náměstí před sborem se nás ujala přívětivost a všestranná péče místních bratří a sester. Radostně jsme se přivítali se "starými" známými, s dalšími členy německého sboru jsme se seznamovali při prvním posezení. S otevřenou náručí nás vítaly i hostitelské rodiny, u nichž jsme nocovali. Do pozdních hodin ještě probíhaly přátelské rozhovory v rodinách, jak znalost němčiny dovolovala.

Slunné sobotní dopoledne bylo naplněno cestou do Kostnice, kam nás provázeli i Königsfeldští. První naše kroky vedly do Husova domu, prohlédli jsme si město a u památníku Jana Husa a Jeronýma Pražského jsme zazpívali Husovu píseň. Přeplavili jsme se přes Bodamské jezero a okružní cestou se vrátili do náruče Königsfeldu, abychom se účastnili zpěvní hodiny ve sboru a pak ještě při stole povídali s našimi blízkými. V 10 hodin v neděli ztišil zvon bratrského kostela shromážděné k písním, modlitbám a kázání, které na text Sk 17: 22 - 23 proslovil J. Polma s překladem R. Halamové. Byla to neděle Jubilate - Plésej Bohu všecka země! Naše srdce jistě byla naplněna radostí a vděčností Pánu Bohu za königsfeldské bratry a sestry, se kterými nás On spojuje! Drobný deštík při rozchodu ze shromáždění byl předznamenáním mnohých slziček z loučení, které nutně nastalo.

Zářící oči i rozjasněné tváře při všech setkáních vypovídaly o vzájemně otevřených srdcích. Těšíme se na další setkání!

J. Polma


Tábor mládeže JB v Ujkovicích

Letos má tábor opět tři běhy:

13. - 27. 7., 27. 7. - 10. 8., 10. 8. - 23. 8. 1996.

Účastnit se může každý, kdo v tomto roce dosáhne 16 let - horní věková hranice není přesně určena, i když určitým limitem je 28 let.

Tábor je výbornou příležitostí seznámit se s lidmi z jiných sborů JB, poznávat více o našem Pánu, strávit smysluplně prázdninový čas, "vyřádit" se při hrách a sportu atd.

Přihlášky a informace:

Daniel Heřman
Liberecká 598
463 34 Hrádek nad Nisou

tel. (048) 5945310


Pozvánka na Kalich

7. července v 15 hodin
Při letošním Husově dni na Kalichu u Besedic promluví o Husovi Jindřich Halama st.

Krátká kázání budou mít Oldřich Bezděčík, farář CČSH z Turnova, a Jaroslav Zajíček, kazatel JB z Hejnic.

Zpívat bude Martin Matoušek, absolvent Pražské konzervatoře, za doprovodu Halky Dobrovolné a pěvecký kroužek železnobrodského sboru JB. Očekáváme také trubače z Německa.

Srdečně zveme.


[DÚLOS] [JEDNOTA BRATRSKÁ] [Časopis/tiráž] [Leden] [Únor] [Březen] [Duben] [Květen] [Červenec-Srpen] [Září]

[1250 | ISO-Lat2 | PC-Lat2 | Kam | MAC | ASCII]
[DÚLOS] [JEDNOTA BRATRSKÁ] [Časopis/tiráž] [Leden] [Únor] [Březen] [Duben] [Květen] [Červenec-Srpen] [Září] [Říjen] [Listopad] [Prosinec]