Viděl svatý Jan Beránka s provotinami svatých na hoře Sion. 6. Anděl letě ku pokání napomínal, 8. druhý anděl přehrozný pád Babylona ohlašoval, 9. třetí přijímajícím charakter šelmy strašlivou pohrůžku činil; 14. potom Kristus Pán spravedlivou na bezbožné pomstu při docházení všech časů k svému cíli uvedl.
1. Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých.
2. A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako těch, kteříž ^hrají na harfy své.
3. A °zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před čtyřmi zvířaty, a před starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, =kteříž jsou koupeni z země.
4. Totoť ^jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou ~koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.
5. A v ^ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou ~bez úhony před trůnem Božím.
6. I viděl jsem jiného anděla ^letícího po prostředku nebe, majícího evangelium ~věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu,
7. Řkoucího velikým hlasem: Bojte ^se Boha, a ~vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, ÷kterýž učinil °nebe i zemi i moře i studnice vod.
8. A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl °Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.
9. A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou,
10. I tenť také bude píti ^víno hněvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do °kalichu hněvu jeho; a ~trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka.
11. A °dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.
12. Tuť ^jest °trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ~ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy
13. I slyšel jsem ^hlas s nebe, řkoucí ke mně: ~Piš: °Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž ÷v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby =odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich.
14. I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý.
15. A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni; nebť jest přišla °tobě hodina žni, nebo již dozrala žeň země.
16. I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země.
17. A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý.
18. Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, jenž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její.
19. I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího.
20. I tlačeno jest ^jezero před městem, a vyšla ~krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů.