Rozdíl pravých Izraelitů od falešných; 30. praví, v Krista uvěřivše, měli důvod vyvolení; falešní, hledavše jinde než v Kristu spravedlnosti, zahynuli.
1. Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2. Žeť mám ^veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
3. Nebo °žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
4. Kteřížto jsou Izraelští, °jejichžto jest ^přijetí za syny, i sláva, =i smlouvy, i ~Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
5. Jejichž jsou i ^otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky ~Bůh ÷požehnaný na věky. Amen.
6. Avšak °nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo =ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7. Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale °v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8. To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, °ti se počítají za símě.
9. Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas °přijdu, a Sára bude míti syna.
10. A netoliko to, °ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11. Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12. Řečeno jest jí: Větší ^sloužiti bude menšímu,
13. Jakož psáno jest: °Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14. I což tedy díme? Zdali ^nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15. Nebo Mojžíšovi dí: °Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16. A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17. Nebo dí ^Písmo faraonovi: °Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18. A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19. Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo °vůli jeho kdo odepřel?
20. Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž ^hrnec dí hrnčíři: ~Pročs mne tak udělal?
21. Zdaliž °hrnčíř nemá ~moci nad hlinou, aby z jednostejného ÷truple udělal jednu nádobu *ke cti a jinou ku potupě?
22. Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, ^snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23. A takž také, aby ^známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24. Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25. Jakož i skrze ^Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
26. A ^budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27. Izaiáš pak volá nad °Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
28. Nebo °pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29. A jakož prve pověděl ^Izaiáš: °Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako =Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30. Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31. Izrael °pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32. Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33. Jakož psáno jest: °Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, ~kdož uvěří v něj, nebude zahanben.