I. Přístup, v němž až do verše 16. kap. 1. apoštol k vděčnému přijímání epištoly této Římanům slouže, vypisuje osobu Kristovu, z jejich víry se těší, o svém budoucím navštívení jich zaslíbení činí.
II. Summu učení křesťanského, totiž o:
Má kapitol 16.
Pavel svatý povolání své, přívětivost i lásku k Římanům osvědčiv, 16. evangelium 17. a spravedlnost Boží, 18. i hněv jeho proti bezbožníkům ohlašuje.
Boží soud jest spravedlivý, bez přijímání osob, 13. protož každý, Žid i pohan, nespoléhaje na výmluvy marné, k sobě přihlédni.
Ač mnoho Židé mají před pohany, 9. však i oni nemohou ospravedlněni býti, leč věrou v Krista, jako i všickni jiní.
Důvody mocnými toho dovodí, 4. že ne z skutků, ale z milosti věrou v Krista ospravedlněn bývá člověk.
Že pokoj svědomí rozkošné ovoce spravedlnosti jest, ukázav apoštol, 14. moc hříchu Adamova a moc milosti a spravedlnosti v Kristu složené, jedno proti druhému postaviv, vysvětlil.
Kdož jest ospravedlněn, 3. ten se v hříchy dobrovolně navracovati nemá, 13. ale sloužiti jest povinen Bohu v té spravedlnosti, 22. pro slavnou věčného života odplatu.
Ospravedlnění lidé nejsou pod zákonem, ale pod milostí, 7. a protož ačkoliv odpor ducha a těla v sobě mají, 25. však jich zákon nemůže odsouditi, ovšem potupiti.
Ti, kteříž ne podle těla, ale podle Ducha chodí, vysvobozeni jsou od odsouzení, 17. a ti spolu s Kristem trpíce, 18. budoucí slávy bezpečně, 23. ačkoli ne bez truchlivého lkání, očekávají.
Rozdíl pravých Izraelitů od falešných; 30. praví, v Krista uvěřivše, měli důvod vyvolení; falešní, hledavše jinde než v Kristu spravedlnosti, zahynuli.
Židé, horlivost bez umění měvše, 3. však v Krista věřiti nechtěvše, sami sebou vinni jsou, 11. pohané pak uvěřivše, došli ospravedlnění.
Jakož ne všickni Židé zavrženi, 3. tak pohané ne všickni zahrnuti, 17. protož potřebí bázně Boží a pokory. 33. Nebo Bůh jakož v své milosti tak i spravedlnosti jest nestihlý.
Ti, jenž došli ospravedlnění, jaké jiné ovoce nésti mají, totiž jakými život jejich ctnostmi ozdobován býti by měl, utěšeně vypravuje apoštol.
Vrchností od Boha zřízených a též zase poddaných jaká by byla povinnost, kterouž opravdově konati mají 8. ti, kteréž Duch Kristův osvítil a láskou svatou zapálil.
V věcech případných a ceremoniích tak se chovati sluší, aby svědomí dobré bylo zachováno, 13. a bližnímu příčin k úrazu a pohoršení nebylo dáváno.
Napomíná k snášení mdlob bližních příkladem Krista Pána, 23. obnovuje přirčení své o navštívení jich, když almužny do Jeruzaléma donese, 30. což aby Bůh šťastně vykonati dal, za modlitby žádá.
Pozdravení některým zvláštní od sebe i od jiných vzkazuje, 17. napomíná bratří k varování se nepokojných 20. a poroučí je Pánu Bohu.