DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Marek
Kapitola: [Předchozí] 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 [Následující]

Kapitola 14.

Večeřel Pán u Šimona; 3. pomazán mastí drahou; 12. jedl beránka; 32. modlil se; 41. zrazen od Jidáše, 46. jat; 66. Petr ho zapíral.

1. Po °dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i =hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.

°Mt 26,2;L 22,1;J 13,1;=11,53

2. Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

3. A když byl °v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.

°Mt 26,6;L 7,37;J 12,3

4. I hněvali se ^někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?

[^Mt 26,8;J 12,4]

5. Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.

6. Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.

7. Však chudé máte °vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale ~mne ne vždy míti budete.

°Dt 15,11;[Mt 26,11;~18,20]

8. Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.

9. Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.

10. Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.

Mt 26,14;L 22,3.4;J 13,2

11. Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.

12. Prvního ^pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?

Ex 12,14.[^17];Mt 26,17;L 22,7;[^Dt 16,5]

13. I ^poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.

[^Mt 21,1]

14. A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest ^večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?

[^L 22,11]

15. A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.

16. I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.

17. Když pak byl večer, přišel se dvanácti.

Mt 26,20;L 22,14;J 13,21

18. A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen ^pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.

Ž 41,10;J 13,18.[^21];Sk 1,16;[^Mt 26,21;L 22,22]

19. A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?

20. On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.

21. Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.

22. A když oni jedli, °vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.

°Mt 26,26;L 22,19;1K 11,23.24

23. A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.

24. I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.

25. Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

26. A sezpívavše písničku, ^vyšli na horu Olivetskou.

[^Mt 26,30;L 22,39;J 18,1]

27. Potom řekl jim Ježíš: °Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo =psáno jest: Bíti ^budu pastýře, a ~rozprchnou se ovce.

°Mt 26,31;[~]J 16,32;=[^]Za 13,7

28. Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.

16,7;Mt 26,32;28,7

29. Tedy Petr řekl ^jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.

[^J 13,37]

30. Řekl ^jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.

[^Mt 26,34L 22,34;J 13,38]

31. On pak mnohem více mluvil: °Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.

°J 13,37

32. I °přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.

°Mt 26,36;L 22,39;J 18,1

33. A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.

34. I dí jim: °Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.

°J 12,27;[Mt 26,38]

35. A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.

L 22,41

36. I řekl: Otče, Otče, ^všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ~ne, což já chci, °ale co ty.

°[~]J 6,38;[^Mk 10,27;L 1,32.37;~Mt 26,39]

37. I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?

38. Bděte °a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť =zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.

°Mt 25,13;26,41;[L 22,40];=Ga 5,17

39. A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.

40. A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.

41. I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již ^a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.

[^Mt 26,45]

42. Vstaňte, ^pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.

[^J 14,31]

43. A hned, když on ještě mluvil, přišel °Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.

°Mt 26,47;L 22,47;J 18,3

44. Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.

45. A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.

2S 20,9

46. Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.

47. Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, ^vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.

[^Mt 26,51L 22,50;J 18,10.26]

48. I odpověděv Ježíš, řekl jim: °Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?

°Mt 26,55;L 22,52

49. Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila °Písma.

°Ž 22,[7].13;Ž 69,10;Iz 53,[7].10.[12];Mt 26,56;[L 22,52.53]

50. Tedy učedlníci °opustivše jej, všickni utekli.

°Ž 88,9;[Jb 19,13;Mt 26,56]

51. Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.

52. On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.

53. I přivedli °Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.

°Mt 26,57;L 22,54;J 18,13.14].24

54. Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl ^s služebníky, zhřívaje se u ohně.

[^L 22,56]

55. Ale nejvyšší kněz ^i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.

Mt 26,59;[^Sk 6,13]

56. Nebo mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.

57. Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:

58. My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím °chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.

°J 2,19;[Mk 15,29]

59. Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.

60. Tedy povstav ^nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?

[^Mt 26,62]

61. Ale on °mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: =Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?

°Iz 53,7;Sk 8,32;=L 22,67;[Mt 16,16]

62. A Ježíš řekl: Jáť jsem, °a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.

°Dn 7,13;Mt 26,64;[24,30];L 22,69;[21,27]

63. Tedy nejvyšší kněz ^roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?

[^Lv 10,6;Nu 14,6]

64. Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni ^odsoudili jej, že jest hoden smrti.

[^Jr 26,11;Mt 26,66]

65. I ^počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.

Iz 50,6;[^Jb 16,10;Mt 26,67;J 19,3]

66. A když byl ^Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.

Mt 26,69;L 22,55].56;J 18,17

67. A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.

68. Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.

69. Tedy děvečka, ^uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.

[^Mt 26,71;L 22,58J 18,25]

70. A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.

71. On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.

72. A hned po druhé kohout zazpíval. I ^rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že °prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.

[^30];°Mt 26,34].75;L 22,34].61;J 13,38


Předchozí <-- kapitola --> Následující
DÚLOS / Jednota bratrská / Bible Kralická / Nový Zákon - Obsah / Marek