Učí svatý Jakub, abychom se neděsili pokušení, ale stateční v snášení a přemáhání jich byli, 5. o všelikou pomoc k nejlepšímu dárci, 13. kterýž žádnému není příčinou hříchu nebo pádu, dověrně se utíkajíce, 22. jemuž abychom se ve všem skutečně líbiti usilovali, pilně napomíná.
1. Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru ^pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.
2. Za °největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými,
3. Vědouce, ^že zkušení víry vaší působí trpělivost.
4. Trpělivost ^pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž ~nemajíce nedostatku.
5. Jestliže pak komu z vás ^nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně ~a neomlouvá; i budeť jemu dána.
6. Žádejž pak °důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.
7. Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána,
8. Jakožto muž ^dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých.
9. Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém,
10. A bohatý v ponížení se; nebo jako ^květ byliny pomine.
11. Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí ^usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i ~bohatý v svých cestách usvadne.
12. Ale blahoslavený °muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme ~korunu života, ÷kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují.
13. Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od ^Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší.
14. Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván.
15. Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt.
16. ^Nebluďtež, bratří moji milí.
17. Všeliké ^dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u ~něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam ÷zastínění.
18. On proto, že chtěl, ^zplodil nás slovem ~pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny ÷nějaké stvoření jeho.
19. A tak, bratří moji milí, ^budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý ~k mluvení, ÷zpozdilý k hněvu.
20. Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí.
21. Protož ^odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte ~vsáté slovo, kteréž může spasiti ÷duše vaše.
22. Buďtež pak °činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.
23. Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle.
24. Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, ^jaký by byl.
25. Ale kdož by se ^vzhlédl v dokonalý zákon svobody a ~zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, ÷blahoslavený bude v skutku svém.
26. Zdá-li se ^pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství.
27. Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati ^sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati ~sebe neposkvrněného od světa.