I. K víře je utvrzuje, schválením jejich horlivosti, Boží pomocí, osvědčením k nim své lásky, vyjítím vstříc pohoršení, kteréž by z vězení jeho pojíti mohlo; kap. 1,5-27.
II. Napomenutí potřebné činí:
IV. Díkčiněním Bohu, pozdravením, modlitbou epištolu zavírá; od verše 20. až do konce.
Má kapitoly 4.
Z čeho se apoštol těšil při Filipenských, 9. a čeho jim na Pánu Bohu žádal, světle píše; 12. o užitku vězení svého s radostí horlivě oznamuje, 21. pravě, že jest hotov buď s Kristem v nebi býti, buď zde věrnému lidu jeho sloužiti, 27. když jedné oni stálí, jednomyslní a udatní budou.
Velmi pilně k jednomyslnosti, 3. pokoře a poslušenství jich napomíná, 5. utěšený na Kristu Pánu dávaje příklad. 19. Potom Timotea, 25. a Epafrodita, jehož k nim posílá, vychvaluje.
Velí se v Kristu radovati, 2. falešných vůdců se varovati, 8. v Kristu spravedlnosti hledati a ne jinde, 15. v té růsti, 17. a věrných služebníků Kristových následovati.
Vzbuzuje ty bratří k radosti, 5. středmosti, 6. doufanlivosti, 8. a tak k svatosti a šlechetnosti života, 10. potom vděčnost svou za jejich štědré pomoci k nim prokazuje, 11. a že na ten čas od nich nic nepotřebuje, praví.