K svatosti života kratičce napomenuv, 2. o své k nim horlivé lásce 7. i z nich velikém potěšení obšírně vypravuje.
1. Taková tedy majíce ^zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež ~se od všeliké poskvrny ÷těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.
2. Přijmětež nás. Žádnémuť ^jsme neublížili, žádnému neuškodili, ~žádného neoklamali.
3. Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.
4. Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.
5. Neb °i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.
6. Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.
7. A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.
8. A ačkoli ^zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
9. Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
10. Nebo °zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale ~zámutek světa způsobuje smrt.
11. Ano hle, to samo, že jste podle Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.
12. A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám ^zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.
13. Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
14. A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
15. A hojněji srdce jeho jest k vám obráceno, nebo ^rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
16. ^Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.