Mili bratri a sestry, mili pratele,
prave kdyz pisi tento uvodnik, vice nez jindy si uvedomuji relativitu, podminenost naseho videni a prozivani casu. Vzdyt to neni tak dlouho, co jsem psal uvodnik do prosincoveho cisla lonskeho roku. Neni to dlouho, a prece je to cely rok. Jak mnoho veci se stalo a zmenilo a prece se ta doba zda tak kratka. Vzdyt je to nedavno, co jsme slavili vanoce. Snad zde plati to, co jsem tolikrat slychal od starsich lidi. Kdyz je clovek mlady, cas se mu casto vlece a ma ho spoustu pred sebou. Ale s pribyvajicim vekem zacina prozivat nedostatek casu, "cas se krati", a clovek pocita spise to, co vsechno jiz nestihne a neudela.
Cas je take dulezite biblicke tema a prave adventni doba nam je durazne pripomina. Biblicke perikopy ( oddily urcene ke cteni a kazani ) nam v adventu prinaseji vyzvy: "Bdete", "budte pripraveni a vase lampy at hori", "mejte se na pozoru ... aby vas onen den neprekvapil". Cas a rozpoznani, spravne oceneni casu, je v tomto pohledu dulezitou soucasti zivota viry. Co si tedy mame v teto dobe pripominat ?
Adventni a vanocni cas nam jednak pripomina zcela konkretni dejinny okamzik, kdy prisel na tuto zem Bozi Syn, kdy se narodil a stal se "jednim z lidi". Tento dejinny okamzik, jedinecna udalost Boziho vteleni, je stredobodem dejin. Nase vira neni "jenom virou", ale je virou na zaklade poznani. Je oprena o tuto udalost dejin. Uprostred relativity mnoha pravd a pravdicek postmoderniho sveta si prave tuto neochvejnou pravdu muzeme pripominat. Transcendentni, vse presahujici Buh se sklonil k tomuto svetu, aby ukazal a nabidl vychodisko, zachranu, spaseni.
A tato udalost je vyzva a nabidka take pro nas, osobne. V adventnich i vanocnich pisnich velmi casto zazniva vyzva, abychom prichystali sva srdce, aby se take nas zivot stal mistem, kde se Pan Jezis narodi. Druhe pristi (prichod) jeho / v stanek srdce tveho / slys, jak v kazde dobe / zve te vlidne k sobe:/ otevri mu spesne / prijmi Pana vdecne. Tak zpivame v 91. pisni od Br.Lukase Prazskeho. Tento cas je take pro nas prilezitosti k obraceni, pokani, obnove. Adventem zacina cirkevni rok a jak jinak jej zacinat, nezli novym vydanim sveho zivota do sluzby nasemu Panu a Spasiteli.
Od minulosti pres vyzvu pritomnosti adventni cas obraci nas pohled k budoucnosti. Biblicke svedectvi rozumi dejinam, casu, ktery je nam dan, jako daru, vyzve i ukolu. Jako krestane se smime tesit na veci budouci, protoze svet a cely kosmos neni jen produktem nahody a neplati ani to, ze zakonite smeruje ke kolapsu a katastrofe. Jako krestane ocekavame prichod Boziho Syna k soudu, ale i obnove vsech veci. A tento nadejny horizont je pro nas vzpruhou, abychom mohli nest a naplnit ukol, k nemuz jsme povolani. Zachovat viru, vydat svedectvi o sve vire, byt svetlem, ktere sviti.
Preji vsem nam, abychom v rodinach i ve sborovych spolecenstvich, pri slavnostnich shromazdenim i pri pratelskych setkanich byli v tomto vanocnim case obnovovani radosti a nadeji, aby to, co zvestujeme a cemu jako krestane naslouchame, bylo skutecne realitou naseho vsedniho dne.
Na zaver letosniho rocniku chci podekovat vsem vam, kteri jste i tento rok zustali vernymi ctenari naseho casopisu. Neni snadne v dnesni dobe vydavat casopis, ktery by slouzil nasim sborum i sirsi verejnosti, ktery by reagoval na deni v cirkvi i ekumene a ktery by neustale ziskaval sirsi kruh odberatelu. Chci take touto cestou podekovat predevsim redaktorovi naseho casopisu br. Slavkovi, ktery prave o tento vyse nastineny ukol statecne usiluje, i vsem, kteri mu jsou svymi prispevky, radami ci modlitbou pomoci.
S pranim radostnych a pozehnanych vanocnich svatku
za Uzkou radu Jednoty bratrske
Ondrej Halama
Bible na svem zacatku uvadi, jak Buh stvoril vsechno na zemi i ve vesmiru a take o stvoreni cloveka a jeho postaveni v raji. Laska Bozi ke korune stvoreni - cloveku se projevila v mimoradne pomoci. Buh chtel, aby clovek zil spokojene v klidu a pokoji, proto pro nej vytvoril raj, v nemz dal vzrust vselike byline, ovoci, stromum, zviratum. Nase lidske chapani, zvlaste zkusenosti se vsednim zivotem, nam nedovoluji vnorit se do bezstarostneho zivota cloveka v raji. Clovek tam nebyl bez prace, musel obhospodarovat svereny raj. Prace vsak byla spise zabavou, potesenim a radosti. Clovek zil ve svobode s podminkou, ze nesmi jist se stromu vedeni dobreho a zleho. "Ale ze stromu vedeni dobreho a zleho nikoli nejez, nebot v ktery bys koli den z neho jedl, smrti umres." (1.M 2:17) Clovek neodolal a poslechl hlasu falesneho, zkreslujiciho Bozi pravdu. "Ale vi Buh, ze v kterykoli den z neho jisti budete, otevrou se oci vase, a budete jako bohove, vedouce dobre i zle." (1M 3:5) Falesna nabidka byla prijata, cimz doslo k nedodrzeni Bozi podminky a naslednemu vyhnani z raje. Bylo mu ponechano, ze se citi jako buh a ze je znaly dobreho a zleho. Jina vec je, ceho se vice v zivote pridrzuje.
Buh neopusti cloveka, ani po jeho padu. Hovori zvlast k Adamovi, k Eve, take k pokusiteli v podobe hada, nad nimz vyslovil zlorecenstvi. Zene povedel: "Velice rozmnozim bolesti tve... s bolesti roditi budes deti... " a Adamovi povedel: "...zlorecena zeme pro tebe, s bolesti jisti budes z ni po vsechny dny zivota sveho... v potu tvare sve chleb jisti budes..." Jedina neposlusnost Boziho prikazu zpusobila, ze se clovek dostal z Boziho raje do jine, nezname, ale tvrde reality zivota. Nejde jenom o ztratu raje, ale predevsim o ztratu obecenstvi s Bohem, nebot Buh rekl: "...Kdykoli jisti budes, smrti umres." Do zivota vstoupil hrich, ktery nedovoluje zit plne s Bohem a tesit se na vecny zivot v Jeho kralovstvi.
Buh vsak ve sve lasce nenechal lidske pokoleni bez pomoci a moznosti navratu do ztraceneho raje. Uprostred dramatickych udalosti, ktere se odehravaly po padu cloveka, zazniva slovo evangelia, radostna nadeje. Buh nabizi svou laskavou ruku, kdyz povedel: "Nad to, nepratelstvi polozim mezi tebou a mezi zenou, i mezi semenem tvym a semenem jejim; ono potre tobe hlavu, a ty potres jemu patu." Je to zaslibeni, ktere se jiz splnilo v prichodu Pana Jezise. Skrze Ducha svateho a prostrednictvim Marie, matky Pana Jezise, prisel spasitel. On je tim semenem k potreni hlavy satanovy, jemuz zustava jen bezvyznamne ustknuti do paty.
Jedinecne doplneni starozakonniho slova je vyrok v Novem zakone v evangeliu podle Jana: "Tak Buh miloval svet, ze Syna sveho jednorozeneho dal, aby kazdy, kdoz veri v neho, nezahynul, ale mel zivot vecny." Jestlize Buh ve Starem zakone hovori, ze jedeni ze stromu dobreho a zleho prinese smrt, pak tentyz Buh ve svem Synu zaslibuje zivot. Bez viry v Jezise Krista clovek kraci do zahynuti - do vecneho zivota bez Boha.
O vanocich Buh mimoradne svetu pripomina, ze jiz prisla pomoc pro kazdeho. Pan Jezis vstoupil do lidske bidy a vzal na sebe veskery hrich, aby cloveka vyvedl z prokleti neposlusnosti. Ti, kteri prijali Pana Jezise, stali se Bozimi syny, jak povedel evangelista Jan. (J 1:12)
Clovek se vraci do ztraceneho raje. Ve vire v Pana Jezise clovek opet vstupuje do Bozi blizkosti. Buh se mu stava skutecnym pravym Otcem, opravdove se muze pridat ke zpevu andelskeho sboru: "Slava na vysostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobra vule." (L 2:14) V pravde pozehnane prozit vanoce a take cely svuj zivot, znamena verit v naplneni Bozich zaslibeni v Panu Jezisi.
R. Borski
Garifunove jsou casti podivuhodneho Boziho stvoreni. Maji svou vlastni kulturu, zvyky, tradice a obrady. Modlime se za to, aby neprijali evangelium jen pro sebe, nybrz aby prineslo ovoce v jejich sborech.
V soucasne dobe maji Garifunove jedenact sboru. V kazdem z nich to zacalo tim, ze tam byl poslan kazatel (farar) nebo evangelizator. Mnohe sbory zacaly doslovne s nulovym clenstvim, ale brzy prisli lide, kteri se ucastnili bohosluzeb. Vsechny sbory zacaly pracovat jako "domaci skupinky" a mnozi jejich clenove se jeste dodnes schazeji v bytech.
Jednota bratrska zakoupila pozemky na sesti mistech, na nichz uz kostely stoji nebo jsou jeste ve vystavbe. Laicti kazatele prevzali nyni odpovednosti za nejvetsi cast prace mezi Garifuny. Jednou z prvnich z nich byla Julia Avila, domoroda sestra v Sambo Creek v garifunske oblasti. Ovelio Lopez, student teologie, zalozil behem semestralnich prazdnin sbor v Batalla, ktery zacal rychle rust. Dva dalsi bratri uposlechli Bozi volani, aby nastoupili do farniho uradu a teologicky se vzdelavali. Ctyri dalsi maji nastoupit na teologicke studium v tomto roce.
Julian Platino, superintendent v misii mezi Garifuny
z Moravianu prelozila Marie Ulrichova
Roku 1991 jsme dostali ruska viza. Sest zastupcu ruznych cirkvi, mezi nimi John Waghiyi, vedli rozhovory se zastupci vlady a hledali moznosti k misii na Cukotce a Magadanu. Dostali povoleni zacit praci mezi puvodnimi obyvateli. John Waghiyi mluvil svym rodnym jazykem Yup'ik se zastupci puvodnich obyvatel a prosil take o dovoleni konat misijni praci ve prospech lidi na Sibiri.
V unoru 1992 byla zalozena Krestanska sluzba pro puvodni obyvatele Cukotky - (CNCM-Christian Native Ministry Chukotkas). Patrili k ni delegati Jednoty bratrske, Presbyterianske cirkve, Spojenych metodistu, Evangelickeho svazu a Evangelicke luterske cirkve. Prekladatele Wycliffovy bible pro sibirske Yup'iky se take k teto komisi pripojili. John Waghiyi a jeho manzelka Della se stali prvnimi misionari z povereni presbyterianu, metodistu a Jednoty bratrske.
John Waghiyi za rok zemrel, ale jeho vize zapustila koreny. Jini domorodi duchovni v duchodu se hlasili dobrovolne nastoupit na jeho misto. Roku 1993 rostly misijni ukoly. Nesnaze, ale take moznosti, se zvetsovaly. Ani chlad ani samota ani obtiznosti v cestovani mimoradne krutosti ani chybejici potraviny nemohly temto presvedcenym misionarum zabranit zvestovani evangelia sibirskym Eskymakum.
V breznu 1994 byli prvni novi krestane pripraveni zucastnit se tydenniho seminare pro dalsi krestanske vzdelavani. Vysledkem byl krest ctyr dospelych Eskymaku. Jedenact jich predalo Panu svuj zivot. V lete pokracovala sluzba a svedectvi na Cukotce. Ctrnact mladych lidi se zucastnilo na biblickem kempu.
Potom prisly na mladou praci tragicke osudove rany. Behem sesti mesicu onemocneli prakticky vsichni obraceni muzi, prvni krestansti starsi a zemreli nebo prisli o zivot pri nehodach. Na podzim 1994 se mohly jen zeny ucastnit na konferenci Krestanske sluzby pro domorode vedouci v Nome. Potom byly tyto zeny z ostrova St.Lorence pripraveny pracovat jako tzv. "biblicke" zeny na Cukotce. Setba na Cukotce vzesla a zapustila koreny. Jako vdovy se zamestnavaly Pismem, vytvarely ctenarske skupiny, ktere se staly brzy biblickymi studijnimi skupinami.
Dvacet sedm ruskych ucastniku prislo v kvetnu a cervnu 1995 na dalsi vzdelavaci seminar do Savoonga na ostrove svateho Vavrince. Nasich pet domorodych misionaru spolu s poverenymi "biblickymi" zenami odesli v srpnu opet do Sereniki a Noveho Chaplina na Sibiri, aby evangelizovali a vedli prazdninovou biblickou skolu pro deti.
Prace roste, vize se stava skutecnosti. Pri konferenci pro vedouci, ktera se konala v zari 1995 v Bethel, vypravely cukotske zeny, k jakemu pokroku doslo. Spolecenstvi v Sereniki se schazi dvakrat tydne. Ucastni se ho pres osmdesat starsich a mladsich lidi. Ve zrodu je opravdovy sbor. V srpnu 1996 se mel konat treti vzdelavaci seminar v Gambellu, na podzim - da-li Buh - bude se konat v Sereniki konference pro vedouci.
V duchu vidime pred sebou domorodu cirkev pod vedenim Ducha svateho, ktera ma vlastni bohosluzby a ktera by se v pristim stoleti mohla osamostatnit a ziskat take cukotske lovce sobu, jimz by mohla zvestovat evangelium v jejich jazyce.
Kurt Witt, do letosniho roku vedouci Teologickeho seminare
v Bethel na Aljasce, je predsedou Krestanske sluzby CNCM.
Z Moravianu prelozila Marie Ulrichova
Danska misie Jednoty bratrske (BDM) zacala svou praci v Albanii v lednu 1994 na pozvani albanskeho vyslance ve Skandinavii. Jeho prosba znela: "Prosim, udelejte neco pro nase deti a mladez."
Albanie nastoupila svou cestu k demokracii a nabozenske svobode po 47 letech tvrde stalinske diktatury. Vsechny nabozenske cinnosti byly po celou tuto dobu prisne zakazany. Kdo prekrocil tento zakon, musel pocitat nejmene s osmi lety vezeni. Vsechny cirkve byly totalne zniceny a duchovni uvezneni.
Danska misie Jednoty bratrske zacala zrizovat krestanske kluby pro deti v hlavnim meste Tirane. To bylo umozneno prostrednictvim kontaktu s nekolika rodinami. Nyni jsou v Tirane ctyri takove kluby, jedna skupina pro studium bible pro univerzitni studenty a jedna skupina dospivajici mladeze. Dalsi skupiny jsou na sedmi jinych mistech. Krome toho navazala Danska misie Jednoty bratrske kontakty se skolami a uciteli. Vlada ujednala se tremi nabozenskymi smery (islamem, pravoslavnou a katolickou cirkvi), ze nezavede zadne vyucovani nabozenstvi. Chtela by mit ale ucitele, kteri jsou zpraveni o krestanske vire a mohou zodpovedet otazky zaku a studentu. Vice nez 80 ucitelu navstivilo Dansko, aby poznali dansky skolsky system a krestanskou viru.
Danska misie Jednoty bratrske vyslala do Albanie jednoho danskeho pastora na pet mesicu. Jiny pastor, Henrik Ertner Rasmussen, chtel prijit se svou manzelkou Nete v srpnu 1996 na tri roky do Albanie. Chce se starat o skupiny a jejich vedouci v osmi mestech, v nichz pracuje Jednota bratrska. Maji se tam konat bohosluzby a vyucovani zamerene ke krtu a Svate veceri Pane. Bratr Rasmussen chce udrzovat tesne kontakty s pravoslavnou a katolickou cirkvi. Ale jeho hlavnim ukolem bude zvestovani Jezise Krista. Potom se mohou lide sami rozhodnout, ke ktere cirkvi by chteli patrit. Mohou zalozit take Jednotu bratrskou, budou-li chtit.
Ankaer T. Poulsen, je narodni sekretar Danskeho misijniho reditelstvi
z Moravianu prelozila Marie Ulrichova
Rixdorfska nadherne vyzdobena modlitebna byla zaplnena asi 500 ucastniky ohlaseneho slavnostniho shromazdeni, k nemuz se sjela rada clenu Jednoty bratrske nejen z Nemecka, ale i ze zahranici, zvl. z Holandska. Nechybeli ani hoste z Cech. Ze se jedna o udalost, ktera presahuje prostor jedine provincie, podtrhovala ucast br.K.Lewise z karibske oblasti (soucasneho predsedy Rady svetove Jednoty), ktera dokumentovala, ze biskup v Jednote bratrske neni "bisem mista", ale jeho sluzba i odpovednost je spojena s zivotem a pusobenim cele Unitas fratrum.
Vlastni shromazdeni vedl a take pri nem kazal nam dobre znamy br. biskup Th.Gill. Z jeho kazani uvadim vlastnimi slovy jediny duraz, v nemz pripominal, ze v dnesnim svete, ktery neni protinabozensky, ale naplneny nabozenskym relativismem a kdy se mnoho lidi orientuje jen podle vlastnich prozitku ci podle viditelne uspesnosti, se dostava do popredi ucitelsky, theologicko - strazny rozmer sluzby biskupa.
Aktu konsekrace se krome zminovaneho br.Gilla z Ochranova ucastnili tito biskupove: br.Ritfeld ze Surinamu (kde br.Clemens do nedavna nekolik let pusobil), br.Adolf Ulrich z Prahy, br.G.Birtill z Londyna, bratri Reichel a Schlimm z Kontinentalni provincie (konkretne ze Svycarska a Nemecka). Pritomni biskupove mj. bratru Clemensovi prinaseli sve "votum" = biblicke verse jako ujisteni o Bozi moci a lasce, ale i povzbuzeni k dalsi sluzbe.
Nemohu pominout ani hudebni stranku tohoto sejiti. Mohli jsme se tesit z predehry J.S.Bacha pro varhany, z prispevku pozouneru (zahrali bratrske choraly, ktere vznikly ve stare Jednote v Cechach, ale take "Ochranovskou sonatu"). Vrcholem bylo provedeni kantaty D.Buxtehudeho smisenym peveckym sborem, solistou, varhanami a take smyccovymi nastroji na text z Kol. 3, 17: "Vsechno, cokoli mluvite nebo delate, cinte ve jmenu Pana Jezise a skrze neho dekujte Bohu Otci".
Po tomto liturgickem shromazdeni nasledovaly jeste tzv. Hody lasky, ve kterych se prolinal spolecny zpev s pozdravy hosti predevsim z Jednoty bratrske, ale take z ekumeny i mistnich uradu. Nelze je vsechny jmenovat, prihlasilo se jich vice jak 20. Neni tedy divu, ze cely odpoledni program zabral takrka 4 hodiny. Presto vsak jsme mohli pri slavnostnosti i vaznosti teto chvile prozivat tak srdecnou a radostnou atmosferu, ktera nas vtahla do deni teto mimoradne nedele. Nemalou merou se o to zaslouzily i deti z bratrske detske skolky, ktere pripravily pasmo o vyznacnych rysech nekterych biskupu /od Pana Jezise, Dobreho pastyre a "Nejvyssiho biskupa", pres Timotea a napr. Mikulase, Mateje z Kunvaldu, Jana Augustu, J.A.Komenskeho, Mikulase Zinzendorfa/. Kazdy z techto muzu nejakym zpusobem prispel k tomu, co dohromady vytvari "idealni" obraz biskupa. Jiste neni mozne, aby jediny clovek vyplnil vsechna ocekavani a mohl slouzit plnou paletou tech obdarovani, ktera Pan cirkve v ruzne mire sveruje svym sluzebnikum. Verime vsak, ze take nejnovejsi biskup Jednoty bratrske ma sva obdarovani, a proto i my pokorne prosime Nejvyssiho pastyre, Pana Jezise Krista, aby tohoto sveho sluzebnika vedl, daval mu potrebne zmocneni, moudrost, vernost a vytrvalost - i srdce otevrene pro sestry a bratry, kteri se k nemu budou obracet uprostred sve nejistoty, obav, zklamani a hledani.
Z brozurky o biskupech, ktera byla pripravena pro bratrskou skolku a podle ktere deti zahraly sve pasmo, prinasime obrazek bratra biskupa Theodora Clemense. Jestlize vam mnoho o nem neprozradil, snad vam vic rekne pripadne osobni setkani!
B.Kejr
Na cestu jsme vzali puncoskovou lampu na petrolej, natocili jsme Tatru 57 B a vyjeli jsme do svatecni zasnezene noci. Snehu bylo tenkrat tolik, ze jsme museli Tatru nechat hned pri vyjezdu z hlavni silnice (pobliz dnesni benzinove pumpy). Pred stoupanim na kraji lesa otec povida: "Zapal tu lampu". Za chvili zarila lampa naplno. V tom bilem snehu mezi zasnezenymi stromy to bylo fantasticke. Vsude zatemneni, nikde ani svetelko a my s tou zarici lampou. Stoupali jsme po ceste pod Kalvarii, kolem nas hluboky mir a klid. Oba jsme mlceli, citili jsme, ze Pan je blizko. Vubec jsem nelitoval, ze jsem opustil ten krasny rodinny Stedry vecer a boril se ted v hlubokem snehu. V tu chvili se nas valka netykala, bylo to spis jako pulnocni mse.
Nemocny hoch mel vysokou horecku, blouznil a chroptive dychal. Tenkrat jeste nebyla antibiotika. Otec se mu venoval asi dve hodiny, az se uklidnil a horecka klesla. Byl opravdu vazne nemocen, dolecoval se potom jeste dva tydny. - Kdyz jsme sli dolu, zase nam svitila na cestu ta jasna puncoskova lampa a zase jsme mlceli. Bylo nam dobre. Dost dlouho po pulnoci jsme dojedli svou nacatou stedrovecerni veceri a zazpivali - Nam, nam narodil se. -
V adventu si mistni lide s oblibou od tohoto plamenku zapalovali lampicky a svicky, jako symbol Bozi lasky k nam. Postupem casu se tato tradice rozsirovala, az v nasi dobe dosahuje poselstvi betlemskeho plamenku do vsech koncin nasi planety.
V adventu 1995 dorazil poprve betlemsky plamenek i k nam do Alsovic. Zapalil jsem od nej starou nadrazackou lucernu a roznasel jej po vsi vsem lidem. Verte, nebo neverte, az na dve vyjimky kazdy rad plamenek prijal. Lide si od nej zapalovali lampicky a svicky a v sychravem veceru az dojemne chranili betlemske svetelko, aby je studeny vitr nesfouknul. I neverici prijimali toto poselstvi jako symbol Bozi i lidske lasky. Pri tom jsem rekl kazdemu jen male sluvko na vysvetlenou a doporucil jsem vecer pri te lampicce zazpivat nejakou znamou koledu. Sami jsme to s zenou udelali take tak. - Nekteri lide mi pak rikali, ze pri te kolede u betlemskeho plaminku meli krasny pocit v dusi a citili, ze vsichni patrime k sobe.
Jiste si uz, mily ctenari, rikas, ze jsem si asi spletl casopis. Prosim te vsak o strpeni, ono se to rozuzli. To nejzajimavejsi totiz je, ze kdyz neni ruseni, navazi tyto slabe stanice nejmene tak vzdalena a vzacna spojeni, jako stanice silne. Je vsak nutne citlive slabe signaly prijimat a soustredit se na ne. Takove spojeni pak prinasi velike uspokojeni. Snad je dobre dodat, ze amateri pracujici QRP jsou mimoradne pratelsti a druzni. Je snad pochopitelne, kdyz amater, ktery doposud pracoval s oblibou s nejmodernejsim zarizenim velkeho vykonu, najednou vsechno odnese na pudu a udela si malinkou a jednoduchou stanicku QRP, kde je vsechno uplne jine? On uz se totiz nabazil toho hrmotu a spechu a touzi po spojenich, kde je vic lidskeho tepla nez narocne techniky. QRP jsou tisi v zemi.
Psal jsem o Batesonove zakonu, ktery rika, ze nase vnimani je umerne zmenam vnejsiho pusobeni. Kdyz hluk, tak stale vetsi, kdyz napeti, tak porad stupnovane. Jenomze to nejde do nekonecna. Nema-li clovek propadnout beznadeji, musi si postavit novy cil: Misto vzrustu energie signalu ruzneho typu hledani klidne hloubky, uprimnosti, lasky. Centrum securitatis. Takova klidna, hluboka a ziva vira je prave jedno z velkych charizmat Jednoty. Nas svet uz prekrocil unosnou miru zaplavy informaci, agresivity, sobectvi. Je to cas hledani klidnych trvalych hodnot, cas hledani Boha. Jsme tu pro tyto sve blizni. Blahoslaveni tisi, nebot oni dedicne obdrzi zemi.
Ivan Solc
Po studiu na strednich skolach v Holesove a Valasskem Mezirici odesla na Karlovu universitu do Prahy. Po studiu historie, archeologie a zemepisu na filosoficke fakulte a po pedagogickem pusobeni na gymnaziich v Olomouci a Bucovicich i na ucitelskych ustavech v Brne, nastoupila vedeckou drahu jako vedouci nove vznikleho historickeho oddeleni Moravskeho muzea v Brne. Jeji krajovy puvod ji privedl jiz za studia k hlubsimu historickemu poznavani rodneho kraje. Pri studiu v muzeu poznala tam ulozenou "Kroniku holesovskou", jejiz kriticky rozbor byl pak obsahem jeji disertacni prace. Ma take velkou a rozhodujici zasluhu o dvoji vydani teto "Kroniky" (roku 1940 a 1967), za ucinne pomoci MNV a Okresniho archivu v Holesove i spoluucasti mistniho Vlastivednemu krouzku. K druhemu vydani r. 1967 napsala dr. Fialova take obsazny, vedecky zduvodneny uvod a historicky vyklad. Ukazuje v nem zivot obyvatel mesta Holesova a jeho okoli v pohnutych dobach pocinajici tricetilete valky. Tim nesmirne prispela k poznani pravdive historie mesta a lidu te doby bez pozdejsich legend a mytu. Zamerila se take na zajimavou postavu statecneho vudce Valachu Jana Adama z Vickova z let 1620 - 1628. Mnozstvi stati a pojednani pak uverejnovala ve sborniku "Nase Valassko", ktery redigovala v letech 1938 - 1958.
Obdivuhodna, bohata prace Dr. Fialove vyrustala z velikeho zaujeti pro ceskou reformaci a z hlubokych znalosti reformacni historie. Jeji opravdove citove i ideove zaujeti a dukladne vedomostni predpoklady i znalosti pramenu ji vedly ke zkoumani novych dosud neznamych mist reformacni historie na Morave.
Nejvetsich uspechu ale dosahla Dr. Vlasta Fialova svou neunavnou odbornou cinnosti pri archeologickem vyzkumu stredoveke tvrze v Kralicich nad Oslavou. Tomuto vyzkumu venovala vytrvale celych poslednich 16 let sveho plodneho zivota. Vedecka odbornost spolu s plnym vnitrnim vztahem k mistu, kde pred staletimi zijici lide, kteri ucili sebe i jine zit virou podle prvnich krestanu, a sve myslenky o rovnosti mezi lidmi, o lidskem odpovednem bratrstvi, byli nuceni tajne tisknout ve sve ukryte tiskarne, to vse ji vedlo k promyslene praci pri vyzkumu kralicke tvrze, zahajene roku 1956. Ve spolupraci s nadsenymi cleny Muzejniho spolku pro uchovani bratrskych pamatek a tisku v Kralicich, se svymi nejblizsimi spolupracovniky historickeho oddeleni Moravskeho muzea v Brne s Archeologickym ustavem csl. Akademie ved dosahovala brzy vynikajicich uspechu. Vyzkum na predem dobre uvazenych mistech vynesl ze zeme velke mnozstvi typografickych tiskarskych pismenek a predmetu z bronzu z doby, kdy tato tajna bratrska tiskarna byla znicena nepratelskym vojskem a jeji zarizeni vyhazeno oknem do hlubokeho snehu hradebniho prikopu. Nalez temer 4000 drobnych kovovych literek a tiskarskych ozdob a jineho materialu jsou dnes svetovym unikatem. Nikde na svete, ani v muzeu vynalezce knihtisku Guttengerga v Nemecku, nemaji tiskarsky material z dob zacatku knihtisku.
Objev tajne tiskarny Ceskych bratri, kde byla v letech 1579 - 1594 vytistena slavna Bibli ceska, pozdeji podle mista zvana Bibli kralickou, ktera zaujima vyznamne misto nejen v nabozenskych, ale i v dejinach svetoveho i naseho knihtisku, znamenal vrchol usili Dr. Vlasty Fialove. Vedecka odbornost spolu s plnym vnitrnim presvedcenim a soucasne s hlubokym vztahem k historickemu mistu ji pomahaly uspesne splnit predsevzaty ukol.
Jeji sny a snahy se nakonec podarilo uskutecnit se stale stejne nadsenymi a dobre myslence oddanymi cleny Muzejniho spolku v Kralicich. Dr. Fialove velmi pri tom zalezelo na praktickem vyuziti a ulozeni bohatych kralickych nalezu. Spolu s pomoci mnoha ochotnych spolupracovniku i instituci se podarilo vybudovat na historickem miste behem let 1967 - 1969 Pamatnik bible kralicke, jehoz nazev musel byt pozdeji zmenen zasahem "vyssich" mist, ale dodnes se do Pamatniku sjizdeji zajemci z celeho sveta.
Pamatnik Bible kralicke vyrostl z ucty a sympatii k vysoke krestanske opravdovosti a vysoke kulturnosti Ceskych bratri, jimiz stanuli v 16. stoleti na celnem miste naseho narodniho vyvoje. Je take soucasne pamatnikem obetave, vytrvale a vedecky poctive prace PhDr. Vlasty Fialove. Na tuto jeji praci se snazi i dnesni, a doufame, ze i budouc, vlastivedni pracovnici, v jejim rodnem kraji navazovat a o jeji poctive vysledky se opirat.
Dr. Vlasta Fialova zemrela 6.2.1972 v Brne.
Pamatce PhDr. Vlaste Fialove CSc. venoval Muzejni spolek v Kralicich nad Oslavou pametni desku, odhalenou dne 18. zari 1976 na jejim hrobe v Bystrici pod Hostynem.
Ludmila Plechacova
(s pouzitim zivotopisu Dr. V.F. ze sborniku "Z Kralicke tvrze")
Verse zacala psat jiz za svych studentskych let, takze jeji poezie je jak v cestine tak i ve slovenstine. Venovala se take prekladum poezie a literarni praci pro deti. Napsala celou radu nadhernych basni, ktere seradila do nekolika sbirek. Je poetkou jak Cechu, tak Slovaku, patrici cele ekumenicke verejnosti. Zemrela 11. cervence 1978 v Bratislave.
Na oltar radosti obeti ciste
v nadobach nevinnych oci mi prineste,
duverou zapalte bratrstvi kadidlo,
po stenach lasku rozveste...
Miru a pokoje naladte zvony,
spravedlnost zpivejte hladove do noci.
Privedte slepe a hluche a kulhave
pod kridla vecne pomoci...
Opustim pribytek fikci a sneni
stribrnych z oblaku nad hvezdami,
Smrt, cernou vladkyni, vezmu si za podnoz
a - bydlit budu s vami...
Marie Rafajova
ze sbirky: Udolim pokory
Toto tema nezaznelo jen proto, ze by dnesni doba pripominala davnou historii, ale jeste z jednoho duvodu. Jako ostry protiklad ke chvale a uctivani, na jejimz zacatku stoji "obycejna" vdecnost, z ni to vlastne vychazi. Z toho, ze chci a mam za co Bohu podekovat. A myslim si, ze jde jeste o neco vic. Z dekovani znovu roste vdecnost, rozsiruje jeji okruh, k ni se pripojuje radost, chvala, ucta... znate to? Videli jste nekdy deti, jak projevuji vdecnost, kdyz dostanou neco, co maji rady? Jezis je daval svym ucednikum casto za priklad.
Tak to byl jeden tematicky okruh, ktery mne zaujal. Druhy okruh, ktery byl nemene aktualni a zajimavy, se otevrel na odpolednich seminarich. Byl to problem hledani cesty tam, kde se ve sborech vzajemne dotykaji ruzne formy chvaly. Tedy ustalene formy reformacnich denominaci, ktere vznikaly jiz pred dlouhou radou deseti(sto)leti, a nove, soucasne vyjadreni chvaly - soucasnymi hudebnimi a textovymi prostredky. Jsou sbory nejruznejsich cirkvi, kde to prinasi neporozumeni a napeti, prerustajici v pocit ukrivdeni a zloby. Zadna poucka ci navod k tomu, jak to udelat, aby to fungovalo, pochopitelne nezaznela. Problem je asi v tom, ze se cirkev (obecne) svym zpusobem zastavila, ne snad v uceni, ale mozna v osobnim vztahu k Bohu a v prijimani novych impulsu, ktere jsme jiz prozkoumali. A tak se zda, ze nektere zmeny ve zpusobu sboroveho zivota by byly ted primo revolucni, protoze by se jednalo o prilis dlouhy krok. Myslim si, ze pritom nejde o samotny fakt tento krok udelat, ale jak a v jakem casovem sledu ho provest. A to uz je otazka poslusnosti a mezilidskych vztahu.
Jak vidite, nebyl to seminar pro uzky specializovany okruh lidi, zabyvajicimi se o odborne otazky, ale mluvilo se i o velice zivych vecech. Proto v nem vidim prinos, a verim, ze ve sve aktualnosti bude pokracovat i pristi rok.
Jan Votrubec.
Sesla se prave v tomto roce na prelomu zari a rijna v Severni Karoline, v rekreacnim centru Jizni americke provincie, ktere se nazyva Laurel Ridge a ktere lezi v Apalacskem pohori asi 70 mil od Winston Salem.
Podstatnou casti jednani byly referaty z jednotlivych regionu, provincii a misijnich del. K novejsim misijnim mistum, kde Jednota pusobi, patri Zambie, Zaire, Malawi, Albanie, Cukotka a Honduras, kde je prace mezi indiany Garifuna. Z fondu pro svetovou misii JB jsou dnes podporovany predevsim projekty na mistech, ktera jsou dosud nezasazena evangeliem.
Obsahla byla take diskuse o novych strukturach Jednoty bratrske. Vzhledem k tomu, ze dnes jsou jenom v Tanzanii ctyri provincie (podle poslednich udaju je zde 399.000 clenu) a dve dalsi oblasti v teto zemi zadaly svetovy synod o uznani jako samostatne provincie, je otazkou, zda je soucasny model provincii vyhovujici. Na pristi svetovy synod bude podan navrh, ktery urci jasne podminky pro uznani samostatne provincie. Cesta k samostatne provincii ma vest od "misijniho pole" pres "uznanou misijni oblast" a "pridruzenou provincii". Kazdy z techto stupnu bude vymezen urcitou mirou personalni a financni samostatnosti.
Tema, ktere je aktualni nejenom pro nas, je biskupstvi v Jednote bratrske. Vedlo toho, ze v roce 1999 se ma znovu konat biskupska konference (prvni se konala v roce 1992 v nasi zemi), je pripravovana prirucka pro biskupy (Handbook for Bishops), ktera ma byt informaci o biskupskem uradu v Jednote i praktickou pomoci pro sluzbu biskupu.
Ac bylo setkani Unity Boardu predevsim pracovnim jednanim, prozivali jsme spolecne delne a bratrske spolecenstvi, ktere zrcadlilo pestrost, ruznost i jednotu cirkve Pana Jezise Krista.
Ondrej Halama
R. Borski
"Tento navrh jsem predkladal Uzke rade mnohem drive, zcela oficialne ne synodu na podzim 1989. V roce 1992 melo v ramci oslav J. A. Komenskeho dojit jiz k biskupske ordinaci pri prilezitosti biskupske konference, jiz se ucastnili biskupove z temer vsech provincii nasi Jednoty bratrske.
Ke zvoleni biskupa nedoslo z rady duvodu jako byla zmena slozeni Uzke rady, struktura kazatelskeho sboru, zmena radu atd.
Nadto jsem byl od ledna do cervence 1992 hospitalizovan ve Vojenske nemocnici v Praze-Stresovicich."
Bratru biskupovi i ctenarum se omlouvame
On narodil se v case zlem,
nas hrich byl jeho bremenem
a kriz byl jeho udelem,
ac mel se Kralem stat.
Ac prisel na svet chudobny,
jsa jako jeden z nas,
prec nastaly s nim nove dny,
kdyz zaznel spasy hlas.
K vsem nuznym, chorym, slabym sel
a naruc svou jim otevrel
a pro ne stradal, trpel, bdel
a dal jim cil a jas.
O Kriste, dej, at slavu Tvou
jiz nyni smime zrit
a sejmi z dusi vinu zlou,
dej svetu v miru zit.
Viz nase slzy litosti,
z tmy, ze smrti nas vyprosti
a ve sve velke milosti
rac nasim Panem byt!
Touto basni se vracime jeste k 75. narozeninam bratra Miroslava Matouse. Bratr byl dlouholetym prispivatelem naseho casopisu a clenem redakcni rady. Prejeme Bozi pozehnani!
Adventni hvezda sviti, priblizily se vanoce. Urcite budete opet slyset nebo cist z Matousova evangelia o mudrcich z vychodu, ktere hvezda dovedla do Betlema, aby se poklonili narozenemu Spasiteli sveta a predali mu sve dary. Na obrazcich jsou casto malovani jako kralove.
zlato: to je symbol moci a vseho drhocenneho. Pan Jezis po vzkriseni sam rika: "Je mi dana veskera moc na nebi i na zemi". A patrit Spasiteli, to je nade vsecko bohatstvi.
kadidlo: to jsou vonne pryskyrice, jejichz paleni bylo soucasti uctivani Hospodina. Kadidlo mezi dary pro narozeneho Jezise predznamenava, ze je Bozi syn.
myrha: to je prirodni utisujici prostredek prijemne vune, pouzivala se i k balzamovani mrtvych tel. Take Panu Jezisi byla ve vinu podana na kriz jako utisujici prostredek a melo ji byt pomazano Jezisovo mrtve telo.
Jezis byl tedy od mudrcu obdarovan. Ale cim obdarovava on nas, co on prinesl nam i celemu svetu? Chtel bych, abyste odpovedi napsali ve trech kratkych slovech, ktera by vyjadrila:
Uz vite, ktere jsou tri poklady Jezisovy pro nas bezpecny a radostny zivot? At vas provazeji v celem vasem zivote!
Jiri Polma
Detska misie, ktera ma v nasi republice sve sidlo v Pribore, tak navazuje na predvanocni setkani, ktera se konala uz za byvaleho rezimu pod misijnim odborem Kostnicke jednoty. Spoluprace mezi obema subjekty nadale pokracuje. Mohli jsme se tu napriklad setkat se znamou sestrou Zemanovou z Brna. Ta ted pripravuje ceskou verzi casopisu Duha. Je to jediny evangelizacni casopis pro deti, ktery u nas vychazi. Rada bych vam ho doporucila. Neni to ucebni material pro vedouci nedelnich skol. Je to prave pro vase deti, zabava a pouceni do vasich domovu. Vychazi ctvrtletne a stoji 17,-Kc. Je barevny, i s prilohami. Napor svetskych casopisu je velky. Umoznete svym detem vcas cist neco, co je bude kladne vychovavat.
L. Cancikova